Mars 2016
Mars – při vyslovení jména této poslední terestrické planety se snad každému milovníku astronomie vybaví trocha tajemna. Ne nadarmo je její staročeské jméno Smrtonoš a v astrologii hrála významnou roli. A ještě v polovině minulého století, před začátkem kosmického věku, se seriózně uvažovalo o existenci Marťanů. Sám vzpomínám, jak jsem se naivně pokoušel svými prvními „brýlovými“ dalekohledy zahlédnout na planetě nějaké podrobnosti. To se mi podařilo až v roce 1988 při velké zářijové opozici, kdy Martův kotouček dosáhl téměř 24″ průměru a já měl k dispozici na tehdejší dobu celkem špičkový dalekohled Meopta AD800 (achromatický refraktor 56/800 mm se zvětšením 40× a 80×). Od té doby trvá moje fascinace rudou planetou a při každé výhodnější opozici na ni zaměřuji teleskopy ve snaze zahlédnout něco nového. Letos to byla řada přístrojů od 2″ do 16″ průměru, které jsem na Mars namířil.
Malý 55mm achromát při zvětšení 60× spolehlivě ukázal Velkou Syrtu a polární čepičku. Mezi další používané přístroje patřil APO refraktor 120 mm, 6″ ekvatoreál turnovské hvězdárny, 11″ SCT a 12″–16″ dobsony. I přes nepříznivou polohu Marsu na obloze, kdy opisuje kličku mezi Štírem a Váhami, se mi podařilo pořídit několik kreseb. Nejlepší pozorování jsem zažil měsíc po opozici 22. 6., kdy byl vzduch nad turnovskou Vrchhůrou extrémně klidný a seeing mi dovolil spatřit řadu podrobností v okolí oblasti Elysium. Díky tomuto pozorování si již dovedu celkem živě představit, jak Schiaparelli zakreslil své slavné Canali – jemné detaily vytvářely jakousi síť, která při troše fantazie kanály připomínala.
Aleš M.
Mars je během léta stále ještě dobře dostupný hned od soumraku a tak se můžete podívat i vy. A pokud můžeme doporučit, tak nevynechejte plejádu výborných fotografií Pavla Prokopa z Prahy, jehož klidný obraz mu musí leckdo závidět. A my děkujeme, že nám své snímky vždy ihned ukáže.
