Kometární okénko – březen 2019
Březen bývá tradičně ve znamení teplejších, ale stále ještě dlouhých nocí. Nov nastal už 6. 3., což je příliš brzo na oblíbený Messierův maraton, ale jarní obloha kromě přehršle pěkných i trochu nudných galaxií nabízí i jiné radosti. Bude řeč samozřejmě o kometách. Zde se nám ale poněkud smráká a přichází takové období loučení. Z bohaté kometární nabídky minulých měsíců zůstává jen torzo a bohužel nic nového nepřibylo. Co tedy můžeme v tomto měsíci pozorovat?
Něco se přece jen najde. Hned zkraje večera je šance ulovit nízko nad severozápadním obzorem kometku C/2018 L2 (ATLAS). Bývala ovšem snadnější. Nyní slábne a difúznatí, takže je potřeba nejen větší průměr zrcadla, ale hlavně kvalitní obloha v daném směru.
Dál je večer poslední šance na spatření C/2017 T2 (PanSTARRS). Spolu s hlavou Velryby klesá rychle k obzoru a protože ještě pořadně neprolomila ani hranici 15. magnitudy, stává se z ní těžký oříšek Ovšem tady nemusíme litovat, když ji teď neulovíme, neboť se po konjunkci se sluncem vrátí a bude mnohem jasnější. O ní se tak na tomto webu bude ještě hodně psát.
Stálice minulých hitparád v podobě komety 64P/Swift-Gehrels to už má ale pro tento návrat definitivně za sebou. Ten příští v roce 2028 bude špatný a na podobnou šou, jako jsme měli teď, si budeme muset počkat až do roku 2046. Na konci února se mi ještě tuhle mršku podařilo z polských Jizerek vyduchařit jako nenápadný slabý difúzní obláček. Pokud ji uvidíte ještě v březnu, tak se nezapomeňte pochlubit.
Naštestí tu máme Japonce. C/2018 Y1 (Iwamoto) se totiž stále drží. Sice pomalu slábne, ale pořád je v dosahu triedrů. Ve větších aperturách je opravdu krásná. Je potřeba si ji užít, dokud to jde. Na návrat za 1350 let nikdo z nás asi už čekat nebude.
Odvážlivci mohou zkusit zvečera na zimní obloze nízko nad jihem v souhvězdí Zajíce ještě kometu C/2016 N6 (PanSTARRS) a také se s ní rozloučit. S jasností kolem 13,5 mag to je v těchto výškách prubířský kámec i pro 400 mm kukátka. Takže to bude asi další vlasatice, co to má už spočtené.
Pojďme ale na jarní oblohu, kde máme hned několik snazších kousků. Kupodivu stále celkem dobře viditelná je stará známá 38P/Stephan-Oterma v Rysu. Drží se okolo 12,5 mag a i když je dost rozplizlá, pro 16″ dobson to je stále hračka. Z dosahu našich trubiček zmizí asi někdy v létě a vrátí se nám až v roce 2056, tak bych raději neváhal a juknul na ni ještě teď.
Nedaleko ve Velké medvědici uzavírá své období pozorovatelnosti kometa roku minulého 46P/Wirtanen. Nyní je velmi difúzní, ale stále při menším zvětšení dobře pozorovatelná. Další návrat v roce 2024 bude velmi nepříznivý, takže znovu ji spatříme až za deset let.
V těchto dnech se teoreticky dá v jednom poli širokoúhlého okuláru spatřit hned dvě komety naráz. 46P totiž kříží zdánlivě na obloze dráhu kometě C/2015 O1 (PanSTARRS). Ovšem ta je slaboučká jako čaj, takže potřebuje pořádně osolit, aby se dala vůbec vykoukat. Má kolem 14,5 mag a dál slábne, takže i ta se chtě nechtě chystá na zasloužený odpočinek. Však jsme ji poprvé pozorovali bezmála před dvěma lety, když pro změnu křížila dráhu tehdejší superstar 41P.
Máme tu ale milé překvapení těchto dní. Kometa 123P/West-Hartley nám pěkně zjasnila, že je v dosahu i menších kukátek. Dotáhla to na 12 mag a najdeme ji kousek od mé oblíbené dvojhvězdy Alula Australis (ξ UMa). Vřele doporučuji!
Poněkud níže na spodku souhvězdí Lva kulminuje kolem půlnoci ještě jedna periodická kometa, konkrétně 60P/Tsuchinshan. Ta je o poznání slabší, ale stále ještě dobře viditelná. Půjde to s ní ale rychle z kopce, takže zde máme dalšího adepta na brzké vyškrtnutí.
A to je prakticky vše. Nad ránem můžete ještě zkusit slaboučkou C/2017 M4 (ATLAS), která se dobře hledá v blízkosti Jupitera, ale s jasností kolem 14 mag nečekejte zázraky. Pokud se nestane něco nepředvídatelného, na nové kometky si budeme muset počkat až do léta, kdy se nám ukážou C/2018 N2 (ASASSN) a C/2018 W2 (Africano).
Tak lovu zdar!
Vic KaL ◊!