Pokračování seriálu o zatměních Slunce. Nacházíme se v intermezzu věnovaném jižní obloze.
1. díl, 2. díl, 3. díl
Díl druhý - Krásy jižní oblohy
Když jsem psal o mé cestě 2001, věnoval jsem se výhradně úplnému zatmění Slunce a o dalším jsem se dosud nezmínil.
Teď bych chtěl napsat ještě něco o jižní obloze.
Byl jsem tam v červnu, to znamená, že na jižní polokouli začíná astronomická zima a dny jsou nejkratší. V oblasti
kolem rovníku se délka dne a noci po celý rok mění velice málo. Noci jsou chladné, ráno byla teplota jen těsně nad nulou.
V Botswaně jsme měli již v 18:00 tmu a svítalo cca v 7:00. Jak jsme jeli na sever, tak se srovnávala délka dne a noci a
zároveň se oteplovalo, neboť jsme se blížili k rovníku. Na rozdíl od našich zeměpisných šířek je tam soumrak velice
rychlý, asi čtvrt hodiny po západu Slunce je tma. Rovněž svítání je rychlé. Je to způsobeno tím, že v rovníkových
oblastech vše vychází a zapadá pod velkým úhlem, na rovníku kolmo k obzoru.
Jedna z nejkrásnějších oblastí Mléčné dráhy, od nás bohužel neviditelná.
Vlevo alfa a beta Centauri, uprostřed Jižní Kříž, vpravo mlhoviny u éty Carinae. Zdroj: NASA
Vše je tam obráceně. Slunce vrcholí na severu, stín směřuje v poledne na jih. Denní pohyb je tam zprava doleva. A při
zatmění Slunce postupoval Měsíc z našeho pohledu zleva doprava, tedy také obráceně. (Trochu se mi z toho zvedal
žaludek. A to jsem si to jen představoval a simuloval v počítačovém planetáriu. Cesta na jih asi představuje přípravu v
planetáriu :-), pozn. Martin Gembec).
V kempech jsme večer pozorovali oblohu, která byla celá převrácená, severní souhvězdí mi dělalo problém poznat, neboť
byla vzhůru nohama. Večer byl na západě jasný Sirius, který vidíme u nás v zimě. Jižně od něj svítil jasný Canopus, jako
bych viděl Siria dvakrát. Canopus už u nás není pozorovatelný. Tato hvězda je na obloze přibližně stejně jasná jako
Sirius, ale je mnohem dál. Kdyby byla tak blízko jako Sirius, zářila by na našem nebi jako Měsíc v úplňku. Vysoko na jihu
jsem viděl dvě jasné hvězdy z Kentaura a hned vpravo Jižní kříž se Šperkovnicí a Mléčnou dráhu od obzoru k obzoru. Oblast
zvaná Uhelný pytel (temný oblak kosmického prachu) se mi jevila jako díra v obloze bez hvězd. Velice mi učaroval pohled
triedrem na kulovou hvězdokupu omega Centauri. Něco tak krásného jsem ještě neviděl. Kus vpravo na pomezí Plachet a
Lodního kýlu jsem zahlédl méně výrazný Falešný kříž. Lodní záď je vidět i u nás.
| |
Jižní nebeský pól postrádá jasnou hvězdu poblíž.. nahoře vynikají Magellanovy oblaky 12 x 5 min expozice 24. července 2004, Brisbane, Austrálie | Delší expozicí souhvězdí Jižního kříže vynikne jeho pozice v Mléčné dráze Složenina 4x4 min, Canon EF 100mm f2,8 Macro USM, Canon 300D |
U nás nepozorovatelný Jižní kříž je nejblíže k našemu obzoru, když vrcholí jarní souhvězdí Panny. Jižnímu pólu nevévodí
žádná jasná hvězda jako u nás Polárka. Směřuje tam přibližně delší rameno Jižního kříže.
Souhvězdí, která u nás vidíme jen zčásti a nízko nad jižním obzorem, jsem měl nad hlavou (Štír, Střelec), to už bylo
hodně pozdě večer. Pod Střelcem byl oblouček Jižní koruny. Musel jsem se usmívat, když jsem četl z Hvězdářské ročenky
2001, jak je Mars u nás špatně pozorovatelný nízko nad obzorem. Tuto planetu jsem měl rovněž v nadhlavníku. Později
vycházela další souhvězdí (Páv, Tukan, Jeřáb) a Jižní kříž se klonil k západu.
| |
Mlhovina Éta Carinae a její okolí. To opravdu není šum, ale hvězdy Mléčné dráhy fotografované v temné lokalitě. 16 x 5 min expozice, 100mm f2,8 EF MACRO USM, Canon 300D | Éta Carinae v detailu snímána i s velkou citlivostí na h-alfa 10 x 90 sekund, Takahashi E160 530mm FL f3,3 + Canon 300D |
Když jsme v Kasane vstávali v 5:00, abychom se dostali včas k hranicím do Zambie, zahlédl jsem na obloze mlhavý
obláček dobře viditelný pouhým okem. Jednalo se o Malý Magellanův oblak (SMC) ze souhvězdí Tukana. Ráno před svítáním
dominovaly dvě jasné hvězdy: Achernar ze souhvězdí Eridanus a na východě Canopus z Lodního kýlu, a také planeta Venuše
jako Jitřenka. Eridanus je u nás vidět zčásti západně od Orionu, ale Achernar už ne. Zkoušel jsem najít Velký Magellanův
oblak (LMC), ale to už bylo dost světlo.
| |
Nejhezčí kulovou hvězdokupu u nás nespatříme - toto je Omega Centauri 6 x 90 sekund, Takahashi E160 530mm FL f3,3 + Canon 300D | Zajímavá galaxie Centaurus A s pásem prachu v rovině pohledu 6 x 90 sekund, Takahashi E160 530mm FL f3,3 + Canon 300D |
Abychom viděli Velký Magellanův oblak v souhvězdí Mečouna, to bychom tam museli být v jinou roční dobu. Kolega, který
byl v Jihoafrické republice na úplné zatmění Slunce v prosinci 2002, ho krásně viděl. Rád bych se ještě někdy dostal na
jižní polokouli a v jinou roční dobu. Vidět tak LMC anebo Orion nad hlavou, to by bylo něco.
Dlužno poznamenat, že na rozdíl od Evropy tam není obloha rušena pouličním osvětlením a skýtá nádhernou podívanou.
Když jsem byl loni v Chorvatsku, tak jsem si všiml už znatelného posunutí oblohy (asi o 5°). No a ze severní Afriky
(např. vnitrozemí Libye) už musí být vidět značná část jižní oblohy.
Petr Šauman
1. díl, 2. díl, 3. díl
Fotografie na této stránce uvedené pořídil Terry Lovejoy v Austrálii. Jsou unikátní jednak tím, že jsou pořízeny
na jihu zeměkoule, dále tím, že některé jsou pořízeny již upravenou digitální zrcadlovkou Canon 300D a v neposlední
řadě jsou unikátní proto, že byly pořízeny na velmi tmavých lokalitách, jaké u nás v České republice nemáme.
Více podrobností o fotografování upraveným digitálním fotoaparátem, stejně jako další fotografie najdete v
galerii Terry Lovejoye. Jsem rád, že se zde díky jeho ochotě mohly
snímky objevit přímo v textu.
Martin Gembec