Planetární rendezvous na ranní obloze
Budík neúprosně zazvonil v 5.30 a letmý pohled z okna zvěstoval jasnou oblohu s jasnou Venuší vysoko nad východem. Vzal jsem fotoaparát a stativ, hodil na sebe péřovku, skočil do auta a vyrazil na Dobrou vodu s lepším výhledem k JV. Dorazil jsem ještě za dostatečné tmy na to, abych triedrem pohlédl na mlhovinu v Orionu, ale obloha nad východem začínala rychle blednout. Cvaknul jsem pěknou konfiguraci planet Venuše, Jupiter a Mars ve Lvu a čekal na Měsíc s Merkurem.
Nad JV obzorem se táhl pás husté oblačnosti do výše několika stupňů, ze kterého se vyloupl tenký srpek Měsíce. Merkur jsem zahlédl triedrem v cárech mraků v 6.28 a o pár minut později i pouhým okem. Scénu jsem opět vyfotil širším 40mm ohniskem se všemi objekty a konjunkci Merkura s Měsícem ještě 200mm objektivem. Pak už se rychle rozednívalo. Bylo to poetické ráno, jen teplota −1,5 stupně nebyla pro manipulaci s foťákem bez rukavic optimální a prokřehlé prstíky jsem pak dlouho zahříval nad topením v autě. Holt paní zima už se hlásí o slovo.
Aleš Majer
Seznam výše uvedených symbolů připomíná Alešovo ráno a mé dopoledne. Já jsem moc nevěřil v odsun té husté vrstvy vyoké oblačnosti a tak podlehnuv únavě dal jsem přednost pořádnému spánku. Vzbudil jsem se až před devátou, ale pohled na krásně modré nebe mě vybudil sestavit montáž a nasadit na ni EDčko 80 mm. Potom jsem jej díky počítači nechal natočit na Venuši a snadno ji našel pouhým okem přibližně ve směru, kam mířil dalekohled. Bylo půl desáté a mohl jsem začít pozorovat. Postupně jsem během půl hodiny vypil ranní čaj, který příjemně zahřál, neboť na balkón ještě nesvítilo Slunce, ale planety a Měsíc už byly dostatečně vysoko.
Najít Venuši a Jupiter bylo snadné, montáž se mi podařilo napoprvé ustavit dokonale a planety byly téměř uprostřed zorného pole. Pak jsem zkusil Mars a Merkur, ale nespatřil nic. Přešel jsem tedy z 25 mm okuláru (zv. 24×) na 9mm okulár (67×). Při opětovném najetí na Jupiter jsem vyzkoušel o kolik musím korigovat, aby planeta najížděla přesně na střed. Na Jupiteru byly pásy vidět pouze občasně a mdle. Mars byl na obloze nedaleko a tak se dalo očekávat, že montáž na něj najíždí se stejnou nepatrnou odchylkou. A skutečně, přesně v odhadnutý okamžik se uprostřed zorného pole skvěla malinká oranžovočervená kulička. To mě vybudilo přejet na Merkur.
Pojezd už byl delší a po aplikaci korekce se neobjevil, naštěstí jsem se rozhodl ještě chvíli držet tlačítko posunu v deklinaci a najednou tam najela malá bělavá kulička. Seeing nedovolil vidět víc, fáze bude asi hodně k úplňku. Protože nedaleko byl i Měsíc jako velmi tenký srpek, zkusil jsem na něj najet. Okem nebyl vidět, pátral jsem tedy v okolí nalezené pozice pomocí dalekohledu a do minuty si všiml téměř neviditelného srpku, který se pohyboval v zorném poli, jak jsem mačkal šipky.
Povzbuzen vizuálním pozorováním, pořídil jsem také krátká videa všech objektů z ruky za okulárem, a také jeden single-shot Venuše přes 6mm okulár (i přes něj byl obraz hodně světlý, ale stačilo stáhnout ISO a expozice už vyšla na 1/80 sekundy, i když to už v daném seeingu nebylo nic moc). Jedna z 15 fotek se docela povedla a je uvedena níže. Video později nahraju pod něj.
Martin Gembec