Můj malý řecký výlet

Loni v létě jsem navštívil ostrov Kos a nadchnul se pro tamní noční oblohu. Letos jsem ve druhé červencové dekádě podnikl výlet do rodiště samotného Dia – na ostrov Kréta. Tuto destinaci jsem zvolil po pročtení webových stránek Skinakas Observatory, kde se „chlubí“ nejlepšími pozorovacími podmínkami v Evropě. To jsem musel vyzkoušet…

Na obrázku je detail jedné z kopulí observatoře Skinakas a níže je komentář k počasí na tomto místě, který je sám o sobě pozoruhodný a ukazuje, že Kréta je zřejmě podobně zajímavým ostrovem, jako Kanárské ostrovy.

Odeznívající koronavirová opatření otevřela hranice Řecka pro cestovní ruch mezi prvními, tak jsem s nákupem zájezdu neváhal. Po zkušenosti z Kosu, jsem chtěl mít s sebou nějaké větší „kukátko“ než jenom triedr. Limitován velikostí palubního zavazadla jsem chtěl pořídit skládací mini flex dobson SW 130/650 mm, ale Honza Zahajský mi dal tip, že SW začal dělat skládací verzi 150/750 mm, leč nemá ji ještě skladem. Dalekohled jsem nakonec sehnal ze Slovenska pár dní před odletem. Akorát se vejde do kufříku splňujícího rozměry palubního zavazadla společně s několika okuláry a kolimátorem. Stativ Manfrotto s hlavicí Berlebach Spica pak putoval pohodlně do velkého kufru s oblečením. To bylo také těžké rozhodování, protože statistika počasí v krétských horách byla neúprosná – teploty v noci klesají pod 10 °C a čerstvý vítr sráží pocitovou teplotu ještě níže. Připadal jsem si tedy trochu divně, když jsem na letní dovolenou ve středomoří balil dvě lehké péřovky, čepici i rukavice. Ale později jsem rozhodně nelitoval…

Ubytování v Chersonisou v hotelu u moře bylo příjemné, koupaní fajn, poklidná atmosféra rozjíždějící se sezony také. Po celou dobu pobytu jsem měl půjčené auto, takže výlety po památkách přes den a výjezdy do hor v noci nebyly problém. Než se budu věnovat zážitkům astronomickým, přidám jeden „od moře“. Na doporučení delegátky jsme vyrazili na jednu pěknou pláž, bylo již pozdní odpoledne a chtěli jsme se jen vykoupat, tak nám poplatek 7 EUR za lehátko přišel zbytečný. Zahlédli jsme však úsek pláže, kde se zdálo být méně lidí. Slezli jsme tedy z útesu k moři, kde byla opravdu malebná, krytá plážička. Jen nám bylo trochu divné, že jsou zde samí muži a všichni bez plavek. Někteří měli dokonce ztopořené penisy. Jak jsem záhy vygooglil, vlezli jsme omylem, na jednu z nejvyhlášenějších gay pláží v celém Řecku…

Ale nyní již k astronomii. První polovinu pobytu ještě svítil dost Měsíc, tak jsem se věnoval pozorování komety C/2020 F3 a planetám. Nutno podotknout, odstavec o skvělém seeingu na webu observatoře platí asi pro celý ostrov, protože kdykoliv jsem vytáhl dalekohled (u bazénu, na balkóně hotelu, v horách) byl obraz planet v zorném poli natolik klidný, že bylo možné pozorovat úchvatné detaily (nehledě na větší výšku planet nad obzorem). To, co lze u nás zažít tak 6 dní v roce, je tady 6 dní v týdnu. Když konečně Měsíc trochu ustoupil, uzrál čas pro výlet na Skinakas.

Z mého hotelu to bylo necelých 80 km, tedy asi hodina jízdy. Vyrazil jsem tak, abych stihl západ Slunce na vrcholu. Cestou mě trochu zradila navigace, resp. nabízela nejkratší cestu – mít půjčený Suzuky Jimny, asi by to nebyl problém, ale s Nisanem Micra jsem se raději pár kilometrů vrátil a jel po asfaltu. Silnice je nahoru pěkná, až do odbočky na samotný vrchol hory Skinakas.

Vrchol Skinakas s kopulemi svítícími v zapadajícím Slunci. Zde končí kvalitní cesta

Vrchol Skinakas s kopulemi svítícími v zapadajícím Slunci. Zde končí kvalitní cesta

Ve vrcholových partiích jsem musel několikrát zastavit a rozhánět stáda ovcí a koz, která se tu všude kolem volně popásají a s oblibou se vyhřívají na rozpálené silnici. Ale asi jsou zvyklé a cestu po chvíli ochotně uvolní.

Stáda ovcí blokujících silnici

Stáda ovcí blokujících silnici

Na posledním úseku cesty k observatoři je zákaz vjezdu vyjma „Public Days“ (dělají tady jednou měsíčně veřejná pozorování, kde je možnost podívat se 1,3m dalekohledem, letos bohužel kvůli koronaviru zrušená), ale zákaz vjezdu není závora, tak hurá k cíli. Na vrchol jsem dorazil krátce před západem Slunce.

Správní budova, budova 0,3m dalekohledu, moje auto a vůz místních astronomů

Správní budova, budova 0,3m dalekohledu, moje auto a vůz místních astronomů

Po vystoupení z vozu mě zarazil opravdu silný nárazový vítr a rychle jsem oblékal windstopper vrstvu a péřovku. Rozhled z tohoto majestátního místa byl opravdu impozantní. Vyrážím na obhlídku.

Kopule 1,3m dalekohledu září v posledních slunečních paprscích jako maják, vlevo v údolí hlavní město Kréty – Heraklion. Kupodivu v noci téměř neruší svým osvětlením

Kopule 1,3m dalekohledu září v posledních slunečních paprscích jako maják, vlevo v údolí hlavní město Kréty – Heraklion. Kupodivu v noci téměř neruší svým osvětlením

 

Temperování 1,3m dalekohledu v otevřené kopuli, v přízemí se pozdravím s dvojicí místních astronomů a požádám o svolení udělat si tu pár fotek, více je od příprav na pozorování nezdržuji

Temperování 1,3m dalekohledu v otevřené kopuli, v přízemí se pozdravím s dvojicí místních astronomů a požádám o svolení udělat si tu pár fotek, více je od příprav na pozorování nezdržuji

 

Pohled na kopuli od jihu. Je zde příprava na další kopuli (betonový prstenec), bylo by to ideální místo, kam se schovat s dalekohledem před silným větrem, ale znáte jižní národy – je to plné bordelu… V moři nad tím je vidět Diův ostrov

Pohled na kopuli od jihu. Je zde příprava na další kopuli (betonový prstenec), bylo by to ideální místo, kam se schovat s dalekohledem před silným větrem, ale znáte jižní národy – je to plné bordelu… V moři nad tím je vidět Diův ostrov

 

Pohled na správní budovu a kopuli 1,3m teleskopu, v pozadí pohoří Spathi s nejvyššími kopci kolem 2100 m n. m.

Pohled na správní budovu a kopuli 1,3m teleskopu, v pozadí pohoří Spathi s nejvyššími kopci kolem 2100 m n. m.

 

Kopule 0,3m dalekohledu, v pozadí kopule 1,3m teleskopu od západu

Kopule 0,3m dalekohledu, v pozadí kopule 1,3m teleskopu od západu

Západ Slunce s budovou 0,3m dalekohledu. Vpravo vedle kopule nejvyšší hora Kréty Psiloritis 2456 m n. m.

Západ Slunce s budovou 0,3m dalekohledu. Vpravo vedle kopule nejvyšší hora Kréty Psiloritis 2456 m n. m.

 

Česká stopa v řecké astronomii – vůz místních hvězdářů zn. Škoda

Česká stopa v řecké astronomii – vůz místních hvězdářů zn. Škoda

 

Panoramatický pohled z observatoře směrem k jihu

Panoramatický pohled z observatoře směrem k jihu

 

Protože nahoře fakt hrozně foukalo, tak že by nebylo možné v klidu pozorovat, sjel jsem cca o 50 m níže na jižní úpatí hory, kde jsem byl částečně krytý od severních větrů a vyčkal do tmy. V pozadí opět nejvyšší hora Kréty. Oblékám druhou péřovku, čepici i rukavice.

Protože nahoře fakt hrozně foukalo, tak že by nebylo možné v klidu pozorovat, sjel jsem cca o 50 m níže na jižní úpatí hory, kde jsem byl částečně krytý od severních větrů a vyčkal do tmy. V pozadí opět nejvyšší hora Kréty. Oblékám druhou péřovku, čepici i rukavice.

 

Pohled směrem k jihu za ne ještě úplné tmy, nicméně mléčná dráha parádní, Štír a Střelec vysoko nad obzorem. Poprvé vidím Omegu Centauri v něčem větším než v triedru – boží. Nicméně pocitově se mi obloha loni na Kosu zdála trochu tmavší, ale možná to bylo tím, že tam nebyla vůbec žádná světla a tady přece jenom na horizontu svítí pár vesniček.

Pohled směrem k jihu za ne ještě úplné tmy, nicméně mléčná dráha parádní, Štír a Střelec vysoko nad obzorem. Poprvé vidím Omegu Centauri v něčem větším než v triedru – boží. Nicméně pocitově se mi obloha loni na Kosu zdála trochu tmavší, ale možná to bylo tím, že tam nebyla vůbec žádná světla a tady přece jenom na horizontu svítí pár vesniček.

 

Přeci jenom je zde vítr stále dost silný a v nárazech se markantně opírá do dalekohledu, tak sjíždím ještě kousek níž – ke kostelíku Agios Fanourios (1 500 m n. m.), kde je pěkná krytá plošina, obzor je zde trochu vyšší, ale to vůbec nevadí, hlavně že nefouká…

Přeci jenom je zde vítr stále dost silný a v nárazech se markantně opírá do dalekohledu, tak sjíždím ještě kousek níž – ke kostelíku Agios Fanourios (1 500 m n. m.), kde je pěkná krytá plošina, obzor je zde trochu vyšší, ale to vůbec nevadí, hlavně že nefouká…

 

Takhle nějak vypadá Mléčná dráha pouhým okem – fascinující temná zákoutí ve svítících oblacích. A v dalekohledu? Např. pohled 6“ přístrojem na M17 předčí pohled 16“ dalekohledem v Jizerkách, což asi nemá cenu dále komentovat…

Takhle nějak vypadá Mléčná dráha pouhým okem – fascinující temná zákoutí ve svítících oblacích. A v dalekohledu? Např. pohled 6“ přístrojem na M17 předčí pohled 16“ dalekohledem v Jizerkách, což asi nemá cenu dále komentovat…

 

Po východu Měsíce si natahuji budík, a na chvíli si v autě zdřímnu. Po zjeho zazvonění mě čeká tento pohled na kometu C/2020 F3.

Po východu Měsíce si natahuji budík, a na chvíli si v autě zdřímnu. Po jeho zazvonění mě čeká tento pohled na kometu C/2020 F3.

 

Kometa je úžasná, prachový ohon pouhým okem dosahuje délky přes 10°, v triedru je vidět i iontový ohon

Kometa je úžasná, prachový ohon pouhým okem dosahuje délky přes 10°, v triedru je vidět i iontový ohon

 

Širokoúhlý záběr foťákem položeným na střechu auta – kometa vlevo, vpravo Venuše v Hyadách, nad ní Plejády

Širokoúhlý záběr foťákem položeným na střechu auta – kometa vlevo, vpravo Venuše v Hyadách, nad ní Plejády

 

Východ Slunce nad Heraklionem cestou ze Skinakasu

Východ Slunce nad Heraklionem cestou ze Skinakasu

Co říci závěrem? Nezbývá než závidět obyvatelům tohoto nádherného ostrova. Krásná příroda – moře a vysoké hory na malém kousku země, co víc si přát. Stálé počasí (v létě víte, že zítra bude jasno, pozítří bude jasno, za týden bude jasno a za měsíc pro změnu zase jasno…), skvělý seeing (permanentně Ant. I-II). Bydlet v hlavním městě, tak to má člověk 30 min (40 km – jako z Jablonce na Jizerku) na pozorovací stanoviště s jedněmi z nejlepších podmínek v Evropě.

Pozorování komety na pobřeží posetém svítícími hotely a resorty. Stačí však zajet pár kilometrů do vnitrozemí a vystoupat pár set metrů do hor a jste v jiném světě.

Pozorování komety na pobřeží posetém svítícími hotely a resorty. Stačí však zajet pár kilometrů do vnitrozemí a vystoupat pár set metrů do hor a jste v jiném světě.

Jeden komentář k “Můj malý řecký výlet”

  1. Martin Gembec

    Měl jsem možnost se dívat na Mazinu v Chrovatsku 250mm dobsonem a mlhoviny bez filtru vypadaly lépe, nebo stejně jako 40tkou s fitrem UHC. Mohu jen potvrdit a díky za ukázku, kam se má smysl vydat. Zvláště teď, kdy jsou planety nízko a doba nejsitá.