Snový večer

Jak už jsem napsal do poznámky v Kometárním okénku, včerejší večer by si z mého pohledu určitě zasloužil zařadit do sekce „mimořádné noci“. Samozřejmě jej nelze srovnávat s podmínkami v Alpách, na Krétě či byť jen na Šumavě, ale to co se mi naskytlo vidět včera večer se v lokálních podmínkách jen tak nestává. Původně jsem vyrazil pouze „zkusit“ novou kometu C/2021 D1 a vzal si 100mm APO binar APM. Bylo jasné, že na kometu asi nedosáhnu, ale šlo spíše o to se „trochu vyvětrat“.

V 19 hodin jsem stál na okraji Srnčího dolu a chvíli pročesával oblast v Pegasu, kde měla být kometa, ale pak jsem to vzdal a než začal balit zvedl jsem binar 60×100 na M 31. Zarazilo mě jaké detaily vidím – průvodní galaxie M 32 i M 110 jasně svítily a v samotné M31 byl výrazný temný pás naznačující spirální strukturu. Přesunul jsem pohled na M 42 a v němém údivu se kochal neuvěřitelně jemnými strukturami mlhoviny. Určitě nejlepší M 42 letošní zimy… Bylo jasné, že je výjimečná průzračnost vzduchu, zabrousil jsem tedy do Orionova pásu k Alnitaku. Plamínek (Flame nebula) plál jako jasná pochodeň a pod ním jsme vnímal další nebulozity – zcela jasně NCG 2023 a náznak pásu IC 434 – mít větší aperturu, určitě by dnes byla vidět Koňská hlava (i bez H bety). Přejíždím do sousedního Jednorožce a kochám se Rozetou, ta mlhovina je fakt velká. Skok směrem na sever mě dostane k Hubblově proměnné mlhovině (NGC 2261) – tak alespoň jedna pěkná „kometka“ dnes večer.

Sjíždím opět k jihu, průzračnost oblohy je totiž výborná i nízko nad obzorem. Hvězdokupa M 50 je parádní, ale to již mířím na mlhoviny Racek a NGC 2327. Projedu ještě pěkné okolní hvězdokupy a zaměřuji Thorovu helmu a dál na M 46 a M 47. V první jmenované svítí planetárka NGC 2438 tak, že ji takhle dobře mnohdy nevidím ani ve velkém dobsonu. Obloha je stále skvělá, pádím do Holubice. Cestou narazím na famózní M 93 a skončím u Lebky se zkříženými hnáty (NGC 2467), takhle dobře jsem ji z Čech asi ještě neviděl. Vracím se obloukem přes Zajíce, kde mrknu na jasný Spirograph (to by chtělo velké zvětšení…) do Eridanu na Hlavu čarodějnice. Její nos i brada jasně svítí na pozadí tmavě černé oblohy, po chvíli rozeznávám i další části mlhoviny.

 

Ještě přesunu zorné pole na nedaleký Rigel a ihned mě upoutá jeho průvodce Rigel B. V tom si uvědomím, že je vlastně kromě skvělé průzračnosti i perfektní seeing. Napadá mě hříšná myšlenka, měním 9 mm Morpheusy za 5mm okuláry a se zvětšením 110x se vracím na M 42. Trapéz jako na dokonalé fotce, hvězdy nádherně bodové a téměř se nepohnou, složky E a F doslova bouchnou do očí. S lehce zvýšenou tepovou frekvencí otáčím binar na Sirius – neuvěřitelné, dnes snad není atmosféra – jasný bodový zdroj obklopený krásnými pravidelnými difrakčními kroužky a vlevo mezi nimi slabá hvězdička. Je tam, neoddiskutovatelně, v celé své monumentálnosti – bílý trpaslík Sirius B. Už jsem ho za výborného seeingu viděl v Turnově na hvězdárně 6“ refraktorem, ale že se tak stane ve 4“ binaru bych nikdy nevěřil (i když jsem kdysi někde na webu našel i pozitivní pozorování 8cm refraktorem).

Pomalu ze mě opadávalo vzrušení a začal si uvědomovat chlad prostupující celým tělem. Je sice jen asi -1°C, ale vypravil jsem se dost nalehko a už jsem tady přes hodinu. Nechci to odstonat, tak balím a jedu domů. Tam si vezmu zimní boty a teplou bundu a ještě na zahradě vytáhnu foťák se stativem k rychlému zdokumentování letošního Marsu u Plejád. V duchu přemítám, jaké by to bylo žít a pozorovat v místech, kde jsou podobné podmínky, jako panovaly dnes večer v podstatě každou noc, neb seeing je to oč tu běží…

A ještě trochu z jiného soudku. Vždy kolem 4.-5. března mi doma při pohledu z okna směrem na východ vychází Slunce za Černou Studnicí. Chtěl jsem letos zkusit opět tento úkaz fotografovat, ale oba inkriminované dny nespolupracovalo počasí a ráno bylo zataženo. Pořídil jsem snímky jen 3. 3., kdy je Slunce ještě vpravo od rozhledny a 6. 3., kdy už naopak vychází vlevo od vrcholu…

Aleš Majer

2 komentářů k “Snový večer”

  1. Aleš

    Následující večer jsme s Martinem vyrazili na Alšovice, primární cíl samozřejmě kometa C/2021 D1 (viz koment v předchozím článku). Obloha byla poměrně slušná a hlavně byl opět dobrý seeing. Oproti předchozímu večeru sice již o poznání horší, ale na standardní lokální podmínky stále dost nadprůměr… Opět se nám podařili vidět (mimo spousty dalších pěkných dvojhvězd) Sírius B, tentokrát skrz APO triplet WO FLT 98 mm (zv. 120-240x). Takže pokud dovolí podmínky, je to opravdu možné i s menší aperturou kvalitní optiky.

  2. Vic

    Taky si teď ty noci s nadprůměrným seeingem a slušnou průzračností užívám. Posledně jsem se dlouho kochal Koňskou hlavou. Od nás z Čech jsem ji takhle krásně ještě neviděl. Konečně jsem měl důvod vytáhnout H β filtr…

Odpověď