Za zimní oblohou „na sklonku léta“
Do Česka vtrhlo inverzní počasí a tak si na Liberecku připadáme spíše jako na sklonku Babího léta. Jasné dny a noci jsou na horách doprovázeny teplým a suchým počasím. To nás vyprovokovalo k výletu na oblíbené stanoviště v polském lomu. Teplota v průběhu noci klesla od 16 k 9 stupňům a zatímco na počátku se s námi loučila letní souhvězdí, ke konci jsme se oddávali typicky zimní obloze v čele s Orionem. Už samotný úvod pozorování byl úchvatný, neboť zapadající srpek Měsíce byl u obzoru pěkně deformován, což jsem narychlo zachytil, alespoň při ohnisku 85 mm.
Zapadající Měsíc 19. 10. 2012, animaci proklikněte zde.
Vzhledem ke kvalitní temné obloze byly hlavním cílem obtížnější objekty vzdáleného nebe. Patřil mezi ně i kvasar vzdálený 9 miliard světelných roků, ačkoli ten zrovna nebyl zdaleka tak obtížným cílem, protože jsme mohli použít celý arzenál dobsonů od 40 do 25 centimetrů. Díky rozhledu a slušné obloze byl pěkný pohled i na řadu galaxií, včetně M31, M33, nebo nízko ležící, ale relativně blízkou NGC 253 v Sochaři.
Galaxie v Sochaři, NGC 253. Expozice 60 s, 400 mm ohnisko ED80/600.
Může to znít od zkušeného astronoma zvláštně, ale teprve letos jsem například bezpečně viděl pouhým okem Uran, kterému asi pomáhá větší výška nad obzorem, než v minulosti, stejně jako blízká pozice hvězdy 44 Psc podobné jasnosti. Poprvé jsem také viděl dva Uranovy Měsíce a to dobsonem 40 cm, konkrétně Titanii a Oberona. Vic prý s clonkou zahlédl i měsíc Umbriel, ale podmínky byly obtížné.
Velice hezky vypadala ve velkém dobsonu kometa 168P/Hergenrother, která nedávno zjasnila. V zorném poli se jednalo o pěknou relativně velkou kometku s nápadným ohonem v délce něco přes deset úhlových minut. Fotograficky se mi podařilo tuto kometku zachytit alespoň bez pointace přes ED80 a na doporučení Vice jsem to potom posunul i trochu výše, protože nedaleko se již nalézala také slabší C/2012 J1 (Catalina), která i v dalekohledu vypadala jen jako malá mlžinka v pěkném kolečku okolních hvězd.
19. 10. 2012, 22 SELČ, komety 168P/Hergenrother a C/2012 J1 (Catalina) poblíž sebe v Pegasu. Canon 30D + ED80/600 (f400 mm).
19. 10. 2012, kolem 22 SELČ, kometa 168P/Hergenrother. Canon 30D + ED80/600 (f400 mm), 5×60 sekund, ISO 1600.
V noci se postupně tišil vítr a s tím zlepšoval seeing, takže pohled na Jupiter byl také velmi dobrý. Protože se blížilo maximum Orionid, zaznamenali jsme také nějaké meteory z tohoto roje, stejně jako jiné, které mezi ně nepatřily. Jedna Orionida byla opravdu úchvatná, když proletěla od Berana až do Pegasova čtverce a její stopa asi 30° dlouhá na chvilku ozdobila oblohu. Další hodně jasný meteor zazářil po půlnoci a pravděpodobně jde o ten samý, který zachytil na Mnichovohradišťsku uživatel Astro-fóra SlávekM.
Nádherná suchá a relativně teplá podzimní noc nám ještě dlouho zůstane ve vzpomínkách, zvláště až nám při pohledu do Oriona budou opět mrzout prsty a mlžit se okuláry.
Orion a okolní mlhoviny na tmavé obloze. Pravá část snímku vznikla při tomto pozorování a je připojena k záběrům fotografovaným v lednu 2010. Na obrázku je patrná méně známá velká červená mlhovina táhnoucí se od Eridanu do Býka. V Orionu je její obdobou zahnutý Barnardův oblouk.
Martin Gembec
Pohádková noc
Martinův stručný report zdaleka nevystihuje velkolepost této noci, která se řadí bezesporu k těm letošním nejlepším.
Nadprůměrné podmínky a dovezená technika dovolily pozorovat i řadu méně obvyklých objektů. Kromě desítek galaxií, mlhovin a hvězdokup viditelných až do velmi nízkých deklinací, jsme pozorovali i dvě výše zmíněné komety a k tomu dvě další – 260P/McNaught a C/2010 S1 (LINEAR), Uranovy měsíce Titanii a Oberon, ze vzdálenějších objektů pak supernovu sn2012ec v NGC 1084 v souhvězdí Eridanu, početnou skupinu galaxií Pegasus I, kulovou hvězdokupu G1 v galaxii v Andromedě nebo pozůstatek po supernově Cassiopeia A. Nejvzdálenější objektem pak byl zcela jistě dříve zmíněný kvasar PG 1634+706 v Draku.
I bez dalekohledů bylo na co koukat, zejména meteory dělaly hezkou show. Takových nocí by to zkrátka chtělo více…
Vic KaL ◊!