Astronomické události

17. listopad má v našich životech velký význam nejen jako vzpomínka na lidi, kteří v minulosti hodně trpěli za svobodu, ale i jako období, kdy padají v minulosti velmi významné a krásné Leonidy. Ta minulost je na místě, protože tento úžasný roj nám na přelomu tisíciletí poskytl nejeden meteorický déšť, ale jinak se v listopadu setkáme kolikrát jen s několika meteory za hodinu. Stojí za to se na ně podívat? Ověřili jsme si to u Jindřichovic pod Smrkem, kde bylo v noci na 17. listopad nejlepší počasí.

Obloha po půlnoci u Jindřichovic pod Smrkem

V úvodu jsem zmínil, že roj je to historicky významný. Myšleno je to jak z pohledu výzkumu „padajících hvězd“ obecně, tak i pro zmíněné meteorické deště. Prvním milníkem bylo, když si v roce 1833 pozorovatelé uvědomili, že Leonidy létají jakoby z jednoho bodu na obloze, ze souhvězdí Lva. Upřímně ono při tomto meteorickém dešti, kdy podle svědectví každou sekundu bylo na obloze několik meteorů najednou, si toho ani nešlo nevšimnout. Chytré hlavy si ale uvědomily, že meteory musí být způsobeny částicemi letícími rovnoběžně vesmírem a to, co my pak pozorujeme, je jen důsledek perspektivy, podobně jako na rovných kolejích, nebo v dlouhé ulici se nám vše sbíhá do jednoho bodu. Když byla později objevena kometa 55P/Tempel-Tuttle a navíc se v roce 1866 objevil další meteorický déšť, došlo astronomům, že kometa se vrací každých 33 let ke Slunci a v té době také pozorujeme meteorické deště v listopadu. Navíc dráha Leonid už šla spočítat a ukázalo se, že má shodné parametry s kometou. Najednou lidé věděli, že roje a deště jsou způsobeny kometami. 19. století bylo jinak velmi plodné na krásné meteorické úkazy, protože když se rozpadla kometa 3D/Biela, vznikly krásné deště Andromedid v letech 1872 a 1875.

Pozoruhodné je chování proudů částic, které kometa uvolnila v minulosti, protože někdy se stalo, že se odchýlily od zemské dráhy více a meteorické deště pak nenastávají. Proto kolem roku 1900 a 1933 žádné deště Leonid nenastaly. Naopak lépe to vypadalo v 60. letech 20. století a na přelomu tisíciletí. Pozorovatelsky zajímavý byl tedy návrat v roce 1965, kdy bylo vidět méně, ale zato jasnějších meteorů, a potom rok 1966, kdy padalo velké množství Leonid, ale většina byla slabších. Pro mě pak nastalo nejzajímavější období mezi roky 1998 a 2002, kdy se kometa vrátila ke Slunci a navíc vznikly první modely proudů částic (Asher & McNaught, Lyytinen, Jenniskens a další) a my mohli doslova v předpovězených časech pozorovat meteorické deště.

Počasí s námi v té době moc nespolupracovalo, a tak jsem minul bolidový déšť 17. 11. 1998 ráno a pouze v díře v oblačnosti jsem pozoroval meteorický déšť 1999. Rok 2000 a 2001 přinesl zataženou oblohu (jako obvykle), a tak jsem další zatažené nebe opustil v roce 2002 ve vlaku a zamířil na jižní Slovensko, kde jsem konečně pozoroval meteorický déšť, byť krátce po úplňku.

Leonidy 2009 na Mnichovohradišťsku

Překvapením bylo, že s Leonidami jsme se v té době ještě neloučili nadobro. Naopak. Pěkné maximum se ZHR kolem 100 nastalo v roce 2006, ale u nás bylo tradičně zataženo, a v roce 2008 nastalo krátké maximum se ZHR nad 50, do kterého se nám vešel i jeden bolid s dlouhotrvající stopou. Toto jsme pozorovali na frýdlantsku za skorojasného počasí (při inverzi). Poslední kloudné pozorování mám potom z roku 2009, kdy jsem během 30s expozice vyfotografoval dvě Leonidy a tím mé záznamy víceméně končí. Není tedy divu, že jsem si chtěl tento jinak pěkný roj opět prohlédnout, a proto padla volba na frýdlantsko i letos v noci na 17. listopadu, tedy necelý den před maximem.

Tip na výlet se vydařil, po celou dobu bylo jasno nebo skorojasno a ve viditelném kusu oblohy nebyl celou dobu pozorování jediný oblak. Zakotvili jsme u dvou jindřichovických větrníků a zkoušeli něco chytit. Celkem jsme pozorováním strávili 2,5 hodiny, protože kolem 2. vyšel Měsíc a navíc přestalo cokoli létat. Meteory si dávaly velice na čas a stalo se, že jsme za hodinu viděli i jedinou Leonidu. Naštěstí to vyvážily okamžiky, kdy během pár sekund padly i dvě nebo tři. K našemu štěstí se podařilo pozorovat i některé jasnější kusy, co za sebou zanechávaly stopy, které dohasínaly v řádu sekundy. Jeden meteor byl opravdu jasný a padl skoro v radiantu, což jeho jas asi znásobilo. Dobře je zachycen také na fotografii. Níže je z ní výřez.

Leonida 2014 na Frýdlantsku, čas pádu 17. 11., 1:44 SEČ

Pokud mohu odhadnout zenitovou frekvenci, pak musela být kolem 10 meteorů možná až 15 za hodinu. Vycházím z toho, že radiant byl nízko a že jsme pozorovali zhruba 4 meteory za hodinu. Řada dalších meteorů patřila k jiným rojům, nebo sporadickým, největší aktivitu vykazovaly meteory zdánlivě letící z Blíženců. Podle Roberta Lunsforda by to odpovídalo radiantu Orionid, který se přesunul na pozici 7,2h +17.

Pro zajímavost ještě celooblohovka z Jindřichovic roztažená do 360° panoramatu:

Srovnání celooblohových záběrů z konce září a poloviny listopadu. Snímky Martin Mašek/Vladimír Dvořák, Martin Gembec. V RAW2LUM upravil Martin Mašek:

Výborný zdroj předpovědí Leonid (v ruštině a předpovědní tabulky také anglicky) najdete na feraj.ru.

Martin Gembec

Vloženo: Pondělí, 17 listopadu, 2014 , 12:00 , kategorie: Meteory a bolidy. Reakce na článek můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Both comments and pings are currently closed.