Astronomické události

Jestliže prvním článkem jsme jen chtěli informovat veřejnost, že zde existuje vážný problém, kdy jeden soukromý subjekt svým počínáním narušuje noční život lidí i zvířat v regionu, ze skleníků se mezitím stala doslova kauza, která se zařadila po bok ještě závažnějšího problému, a sice ohrožení podzemních vod v regionu. Pokud jde o skleníky, díky reakci Libereckého deníku se situace rychle dostala do povědomí médií i politiků. Situaci akceleroval hejtman Libereckého kraje Martin Půta, když osobně svítící skleník navštívil a o problému informoval další politiky, včetně premiéra a ministra životního prostředí. Ministr se poté 18. února vydal za svým polským kolegou, kde řešili množství problémů známých především z Ostravska, ale z našeho regionu můžeme připomenout především rozšiřování povrchového hnědouhelného lomu, který ohrožuje podzemní vody na Hrádecku a Frýdlantsku. A je naší milou povinností říci, že naše aktivity přidaly na seznam probíraných bodů také nesmyslné svícení ze zmíněných skleníků. Jak je zdokumentováno níže, také během naší výpravy s novináři skleníky svítily velmi intenzivně. Ovšem k našemu překvapení byl ve skleníku rozsvícen jen každý druhý reflektor, oproti situaci před týdnem. Skleníky jsou navíc zhasínány mnohem dříve, nejpozději před dvacátou hodinou. Naším jediným tajným přáním však zůstává případné zastínění, které je bohužel jen na dobré vůli provozovatele.

Na obrázku pořízeném přes objektiv typu rybí oko vidíme, jak intenzivní světlo skleníku přesvítilo i Měsíc kolem čtvrti, který v té chvíli problikával mezi mraky. Na této delší expozici se světlo jeví poněkud extrémní, skutečnost však není o mnoho lepší.

Další fotografie ukazuje pozorovatele a reportéry.

Skleníky jsme s reportéry deníku Právo a Associated Press pozorovali už od soumraku. Ačkoli ten večer svítila jen polovina reflektorů uvnitř skleníku, zmíněná záře, jasnější, než z města Liberce, reportéry překvapila. Nacházeli jsme se 12 km daleko od obou míst, tedy mezi Libercem a skleníky, na Albrechtickém kopci.

Záře ze skleníku byla lehce oslňující, pokud člověk odvrátil zrak, musel se zrak krátce adaptovat na okolí. Poté bylo patrné, jak moc je okolí přezářené. Pokus o složení dvou expozic do sebe přibližně ukazuje pohled okem. Záře nad skleníkem byla tak intenzivní, že se na jejím pozadí úplně ztrácely chladící věže a komín elektrárny, až jsme to zprvu považovali za důsledek míchání světla a páry, ovšem směr kondenzačních par a také průzračný vzduch v okolní krajině naznačuje, že za mizerným kontrastem stojí nejspíš opravdu jen extrémní světelný tok směrem vzhůru.

Na níže uvedeném srovnávacím obrázku nelze porovnat intenzitu, se kterou skleník září do okolí, protože byly různé světelné podmínky. Ovšem pokud si obrázek rozkliknete, snadno v levé stěně skleníku uvidíte na dolním snímku jen polovinu rozsvícených reflektorů. Při naší návštěvě už tedy světlo regulovali. Dlužno dodat, že možná i kvůli ČT, která ten den také natáčela a dokonce ji vykázali pryč.

Závěrem nezbývá než přát si, aby zatažené noci kolem únorového úplňku už brzy skončily a přišly krásné, pokud možno skleníky nenarušené noci, z kterých vám konečně zase rádi přineseme už jen astronomicky laděné reportáže.

A vzhledem k tomu, že k tématu vznikl i kreslený vtip, tak jej odkazujeme. Děkujeme za pobavení autorovi, Marku Simonovi.

Vloženo: Středa, 24 února, 2016 , 23:42 , kategorie: Novinky, Světelné znečištění. Reakce na článek můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Both comments and pings are currently closed.