Na Marsu začíná být něco vidět!
Od konce května zuří na Marsu celoplanetární prachová bouře, která de facto „smazala“ z povrchu veškeré albedové útvary viditelné menšími dalekohledy. V uplynulých dvou měsících se pouze výjimečně podařilo na povrchu rudé planety zahlédnout nějakou neurčitou nevýraznou šmouhu, ale spíše to byla jen „oranžová kaše“, co nám pohled do okuláru nabízel. Trochu lépe na tom byla fotografie, kde se přece jenom v IR oboru dalo něco zachytit. O to smutnější na celé bouři je to, že postihla planetu v době před tzv. velkou opozicí, kdy je po 15 letech nejblíže Zemi, její úhlový průměr dosáhl 25″ a šanci na pozorování detailů by tudíž měli i majitelé malých přístrojů.
Možná se však blýská na lepší časy, jak naznačilo mé včerejší pozorování. Poté, co jsem vyprovodil poslední návštěvníky z večerního pozorování na turnovské hvězdárně, jsem na Mars natočil 6,5″ refraktor a na první pohled uzřel, že ve zmiňované oranžové kaši jsou slabé šedé skvrny. Hodně udělal i výborný seeing, který v době pozorování nad Českým rájem (jižní směr při pohledu z kupole) panoval (Ant. II). Vůbec jsem to nečekal, neboť ještě ve 23 hodin ukazoval teploměr v kupoli 31°C a při pozorování mi po čele stékaly kapky potu. Mám zkušenost, že při dobrém seeingu se vyplatí použít větší aperturu, tak jsem zapnul CPC 1100 (při špatném seiingu jsou naopak obrazy planet lepší v menším refraktoru…). Sledoval jsem Mars v době kolem kulminace od 23.40 do 00.50 SELČ a na závěr pozorování pořídil prezentovanou kresbu. Nutno však dodat, že kontrast útvarů zachycených na kresbě je asi tak 100x zvýšen, v reálu se jednalo o velmi slabé detaily na hranici viditelnost a nezkušené oko by pravděpodobně na planetární desce zaznamenalo maximálně SPC, která je opravdu velká a výrazná, navíc ohraničena tmavou linkou (nejtmavší útvar na povrchu). Používal jsem řadu zvětšení od 215x do 311x, nejvíce se osvědčili okuláry EO RKE 12 mm a Baader Ortho 10 mm. Zkoušel jsem jít až na 736x (Baader Eudiascopic 3,8 mm), ale to již na Mars bylo moc (na Měsíci jsem si však později s tímto zvětšením krásně „pocestoval“ mezi krátery…). Nejsem při planetárním pozorování příznivcem filtrů, ale musím objektivně přiznat, že mi výrazně pomohl Baader Moon&Skyglow Neodymium. Sice v něm Mars získal nepřirozeně lososový barevný nádech, ale podstatně zvýraznil slabé detaily. Podařilo se mi tak identifikovat zapadající Velkou Syrtu a z ní vycházející Mare Serpentis, ke středu kotoučku táhnoucí se Sinus Sabaueus zakončený výrazným Sinem Meridiani. Jasně světlejší byla také oblast Noachis a již tradičně Hellas.
Čekalo mě však ještě jedno překvapení. Když jsem se soustředil na „vykoukání“ jemných detailů povrchu, posouval jsem kotouček na různá místa v zorném poli a užívaje bočního vidění, se mi zdálo, že občas nedaleko problikne slabý bod. Když jsem Mars „schoval“ za okraj zorného pole, nebylo pochyb – vykoukl na mě Deimos. Při zv. 311x se dal udržet 50 % času a jeho pozici jsem si následně ověřil ve SkySafari na mobilním telefonu. Nebyl sice ještě v maximální elongaci, ale pravděpodobně výborný seeing přispěl k jeho pozitivní detekci. Předesílám, že jsem jeho pozici předem neznal a všiml si ho náhodně při sledování povrchu Marsu.
Tak snad nám rudá planeta připraví ještě pár pěkných večerů, které budeme moci toto léto trávit v její přítomnosti na obloze.
-am-