Astronomické události

I v desátem měsíci se na nás usmálo štěstí, když se na tři noci krátce po novu vyjasnilo. Můžeme si tak opět rekapitulovat, co bylo na obloze k vidění z pohledu kometárního maniaka. Tentokrát nebudeme postupovat od brzo zapadajících přes o půlnoci kulminující až po nad ránem vycházející kometky, ale uděláme si takovou malou hitparádu podle jasnosti.

A začneme tou nejhezčí. Po čtveřici nečekaných zjasnění je vítěz říjnové hitparády zřejmý. 29P/Schwassmann-Wachmann se mění každým dnem. Z témeř stelární podoby postupně nabývá na objemu a vytváří výraznou kruhovou komu. Ta se bude dále zvětšovat a postupně slábnout, tak neváhejte a kochejte se právě nyní! Nachází se ve Vozkovi nedaleko hvězdy Hassaleh, takže se i dobře hledá.

Na druhé místo byla odsunuta C/2019 L3 (ATLAS), kterou objevíme jako hezkou kondenzovanou kruhovou mlžinku v souhvězdí Rysa. Dobrou viditelnost i jasnost kolem 10 mag si udrží až do jara, tak bude jistě ještě mnoho příležitostí se s ní potěšit.

Dobře je na tom i třetí v pořadí – periodická 67P/Churyumov-Gerasimenko. Ta kromě velké difúzní komy ukáže i jasné protažené jadérko a krátký chvostík. Pohybuje se souhvězdím Býka a během zimy by ještě ze současných 10 mag mohla o jeden stupínek zjasnit.

Na čtvrtou příčku našeho žebříčku bych umístil pomalu vadnoucí 4P/Faye. Je stále ještě dobře viditelná, ale už to není taková vypalovačka, jako byly tři předchozí. Neudeří hned do očí, když na ni namíříte. Letos už od ní žádné zázraky čekat nemůžeme, ale ona se nám zase za sedm a půl roku vrátí.

To C/2017 K2 (PanSTARRS) na pátém místě se vracet jen tak nebude. Ale ona to nemá zatím zapotřebí, ona se k nám teprve blíží. A chystá pěkné divadlo, neboť má dobře našlápnuto. Bohužel si ji užijí nejvíce jen u protinožců. Zatím se nám předvádí jako hezká kruhová mlžinka s jasností 12 mag v souhvězdí Herkula.

A blíží se k nám i C/2021 A1 (Leonard). Ale ta to bere hopem! Ještě před měsícem sotva viditelná, nyní už celkem výrazná i v malém dalekohledu a za dva měsíce možná viditelná i pouhým okem. To může K2 jen závidět, té to bude trvat ještě skoro dva roky, než dosáhne největšího třpytu. Ájedničku najdete nad ránem ve Velké medvědici a rozhodně doporučuju ji průběžně sledovat.

Nyní mi dovolte malou odbočku do skupiny komet s přívlastkem „neviditelné“. Teda téměř neviditelné. Ony se pozorovat dají, ale vyžaduje to dost úsilí. Jsou sice papírově dostatečně jasné, ale tak silně rozplizlé, že je potřeba skutečně kvalitní obloha na jejich spatření. Jsou to 6P/d’Arrest, kterou najdeme zvečera jen nízko ve Střelci, a pak 15P/Finlay, která je vidět nejlépe nad ránem v Raku. 6P je nadějnější, ta si jasnost ještě trochu zlepší a zdá se mi, že už není zas tak difúzní, jak bývala. Jen je proklatě nízko. To 15P je už ale na definitivním rychlém odchodu podobně jako třetí „neviditelná“ – 10P/Tempel z Oriona. I s tou jsem měl v 20″ dobsonu tentokrát už docela problém.

Pojďme ale zpět do naší hitparády. Začněme druhou ligu komet stále snadno pozorovatelných v amatérských kukátkách, tedy těch s jasnostmi kolem 13 až 14 mag. Tam bych vybral jednak nečekaně lehce viditelnou 132P/Helin-Roman-Alu v Rybách, a také již déle sledovanou, ale bohužel už slábnoucí C/2020 PV6 (PanSTARRS) z Herkula. K nim bych ještě možná zařadil slibnou 284P/McNaught z Vodnáře, která se v půlmetru jevila také jako relativně snadný cíl.

O něco méně, tedy kolem 15 mag mají nově objevená periodická P/2021 Q5 (ATLAS) a stará známá 108P/Ciffreo. První hledejte dole v Raku a druhou výš v Blížencích. Víc od nich čekat letos už nemůžeme, snad v dalších návratech.

A dostáváme se do mé oblíbené sekce duchařin. Cokoliv do 15 mag totiž považuju za jasné a snadné objekty. A to může být někdy trochu nuda. Zajímavé to začíná být až kolem 16. hvězdné velikosti, kde se odděluje zrno od plev. Tady se pozná kvalitní obloha a slušná technika. A zde se zároveň otevírají dveře ke spoustě nových objektů.

Zvečera se dá v Severní koruně už ulovit nadějná C/2019 U5 (PanSTARRS). Ta by mohla za dva roky zjasnit až na 11 mag. Vedle v Herkulu již nyní najdeme rovněž slibnou C/2021 E3 (ZTF). Ta by se na zmíněnou 11. magnitudu měla dostat už za rok.

Jen C/2019 T3 (ATLAS) to ze stávajících 16 mag už dál nevytáhne. Ale ačkoliv je z této trojice najslabší, díky své poloze vysoko na obloze v Labuti je z nich nejsnazší. Stačí obloha 21,6 MSA, průměr 500 a zvětšení 500 a je prostě tam.

Do skupinky duchařin řadím i jinak slušně jasnou C/2020 F5 (MASTER). Přestože má kolem 14,5 mag, díky své „nížce“ nad obzorem v Jižní rybě je to z našich končin poněkud obtížnější objekt. Ostatně k nim patří i 246P/NEAT (nízko zvečera ve Střelci) nebo C/2020 M5 (ATLAS) večer i ráno nízko ve Vlasech Bereniky.

Nedávno slušně viditelná 106P/Schuster v Blížencích už zeslábla natolik, aby byla zařazena právě sem a v dalším okénku za měsíc se s ní už nepočítá. Naopak překvapení přišlo v podobě 193P/LINEAR-NEAT, která nebyla na vykoukání až tak obtížná, i když její setrvání v naší hitparádě je doslova ve hvězdách.

Asi největší duchařinou tohoto měsíce je C/2021 K1 (ATLAS) nevysoko v ocasu Velryby. Pozor, neplést s C/2020 K1 (PanSTARRS), která by za dva roky mohla vyšplhat na 11 mag. Letošní Kájednička už bude jen slábnout a hranice 16 mag se tak stane její konečnou.

Na závěr si nechávám moji snad nejoblíbenější kometu. Když jsem minule psal, že není vidět, mýlil jsem se! Za opravdu dobrých podmínek je 17/Holmes stále ve vizuální dosahu amatérských okukovačů oblohy. Jupííí.

To už jsme ale vyčerpali zásobu ledových hroud v měsíci říjnu. Rovné dva tucty ale nejsou zrovna málo, si myslím.

Pozorovali jste také o víkendu? Sledujete vývoj 29P? Podělte se se svými kometárními zážitky v komentářích. A za měsíc zas na shledanou.

Vic KaL ◊!

Vloženo: Úterý, 12 října, 2021 , 12:00 , kategorie: Komety. Reakce na článek můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Both comments and pings are currently closed.