Technický koutek

V posledních dnech jsme měli příležitost seznámit se zajímavou technikou, přinášíme tedy pár postřehů a fotografií z těchto setkání, které by čtenáře mohli zajímat…

Začneme standardním, pro našince běžně dostupným přístrojem. Pro výuku fyziky a astronomie byl na SŠ Bojiště v Liberci zakoupen hvězdářský dalekohled dobsonova typu 150/1200 zn. Levenhuk. Po seřízení a „vytunění“ (např. přidělání madla na horní část tubusu pro snadnější přenášení) byl v tomto dalekohledu získán výkonný stroj, který je výborný obzvlášť na pozorování planet (při použití kvalitních okulárů obraz snese nejpřísnější srovnání s 10x dražším 6“ APO refraktorem…), ale ukáže i spoustu krás vzdáleného vesmíru. Díky jasnému počasí proběhla na konci školního roku řada pozorování Slunce pro studenty školy i pro děti z nedaleké mateřské školy. Při testu na planetách ukázal při zv. 250x a 315x řadu detailů např. i na 7“ kotoučku Marsu (fáze, SPC, Syrtis Major).

Na hvězdárně v Turnově jsme díky společnosti Supra Praha měli možnost otestovat unikátní „výroční“ triedr Nikon WX 10×50 (dalekohledů bylo zatím vyrobeno 100 kusů z čehož dva jsou v ČR). Tento binokulár se vyznačuje velkým zorným polem 9°, které je výborně korigováno. Podívání se tímto přístrojem je nebezpečně návykové a jakmile jej jednou vezmete do ruky, stává se z něj věc typu „must have“. Bohužel sériová výroba zatím nebyla zahájena a trochu nepříjemná je také cena, která atakuje hranici 200 tis. Kč…

A do třetice test sluneční sestavy Celestron TRIBAND-SCT Baader 11“ a SunDancer II. Nejprve jsme Ha nástavec SunDancer vyzkoušeli na malém refraktoru 90/500 mm, který byl pro dosažení optimálního výsledku (celková světelnost soustavy ideálně f/24–30) zacloněn na 60 mm. Potěšeni tím, že to funguje (do ohniska 600 mm se dá zobrazit celý sluneční kotouč), jsme přešli na větší kalibr. Jedenácti palcový TRIBAND-SCT má ohnisko 2800 mm (f/10), které se díky telecentrickému členu prodlouží 3x, tedy na 8400 mm. Okulár s nejdelším ohniskem, který jsme měli k dispozici byl obyčejný Plossl 40 mm (50°) se kterým bylo výsledné zvětšení 210x. Při něm bylo možné zobrazit pouze relativně malou část Slunce, nicméně detaily v protuberancích i aktivních oblastech kolem skvrn byly úchvatné. Nejvíce mne ovšem fascinovala vrstva spikulí kolem celého okraje slunečního disku. Při použití reduktoru 0,4x a šachty pro 2“ okuláry (toto příslušenství jme neměli k dispozici) bude možné přehlédnout větší část Slunce a pravděpodobně se i zvýší kontrast. Nicméně pro detailní pozorování Slunce (jak fotosféry, tak chromosféry – etalon lze ladit teplotně i mechanicky) je to velmi výkonná sofistikovaná sestava, jejíž cena se orientačně pohybuje někde lehce nad 250 tis. Kč.

Mobilem zachycený pohled do okuláru pro představu, jak malá část Slunce je při zv. 210x vidět…

Takhle nějak vypadal pohled na spikule a protuberance na okraji slunečního disku.

 

 

 

Odpověď