Astronomické události

Bylo to zvláštní ráno 18. prosince. Jet pozorovat v pondělí, když za chvíli musíte do školy, v mém případě navíc deset dní od propuknutí Covidu, který mě na dva dny tvrdě připoutal do postele. Ale lákadlo vyjasnění po šíleně dluhé době a kdoví na jak dlouho naposledy zas, to nás s Jakubem Kuřákem prostě vytáhlo až na Jizerku. Cíl byl jasný, otestovat úžasný Canon R6 MkII, nový přírůstek libereckého planetária a to rovnou s povedeným objektivem Sigma 24 mm, který si Jakub nedávno pořídil. Pořizování různých snímků skončilo zachycením tak šťastné Geminidy, že už to asi nic v životě nepřekoná.

Jakub se nejprve vrhnul do snímání velmi širokého panoramatu od zapadajícího Orionu až po severovýchodní obzor s hvězdou Deneb (50% verze). Já jsem mezitím snímal kometu 62P/Tsuchinshan v souhvězdí Lva a pak zkoušel nějaká bláznivá videa na vysoké ISO. V podstatě poprvé v životě jsem na živém videu viděl nejen hvězdy a pohybující se družice nebo letadla, ale i popředí se stromy a dalšími objekty. Nejhezčím zážitkem byl pohled na Venuši nad Bukovcem. Pozorovali jsme totiž až úplně vzadu na Jizerce, za Pešákovnou.

Náhled Jakubova panoramatu od Pešákovny

Ke konci pozorování došlo i na další pokusy. Jakub mi půjčil svůj Tamron, který jsem nazoomoval na 400 mm a zkusil vzít kometu v detailu, zatímco on si půjčil můj Samyang 135 mm a nasnímal kometu. No co si budeme říkat. Zatímco já svůj tracker špatně ustavil a hvězdy mám na snímcích jako čárky, Jakubovi se to povedlo mnohem lépe.

Když už jsme museli pomalu balit, navrhl Jakub, ať se zvěčníme ještě my dva s technikou. Z ministativu, který stál celou dobu na střeše auta jsme si tedy na desetisekundovou samospoušť udělali památeční fotku. Pak Kuba navrhl, abych zkusil dát foťák ještě na zem. Tak jsem to naaranžoval, aby se úhlopříčně vše jakoby zmenšovalo a na pozadí byly nějaké ty hvězdy. Pak jsem odpálil desetisekundový časovač a přešel do záběru. Během čtyřsekundové expozice Kuba zakřičel, že za námi viděl bolid a že ho určitě musíme mít na snímku. Tomu jsem se zdráhal uvěřit a navíc jsem ho samozřejmě nemohl vidět, když jsem se díval opačným směrem do objektivu fotoaparátu. Ale k mému úžasu tam fakt byl. A jaký!

Jakub Kuřák, Martin Gembec a Geminida 18. 12. 2023 v 6:14:50 SEČ. Canon R6 MkII, Sigma 24 mm f1,4@f2, 4 sekundy, ISO 12800.

Jsou věci, které se podle mě podaří jednou za život. A k nim se asi zařadí tento snímek jasné Geminidy během čtyřsekundové expozice odpálené přesně v ten správný čas, aby se zachytila.

Vzpomínám si, jak jsem v roce 2009 naaranžoval mezi stromy Oriona s tím, že kdyby tam náhodou spadla Geminida, že by to byl hezký snímek. Během půl hodiny marného snímání minutových expozic jsem měl pěknou sbírku 29 snímků pěkné kompozice hvězd bez meteoru. Vlastně jsem neviděl žádný ani očima mimo zorné pole objektivu. když jsem se rozhodl, že třicátá expozice bude poslední, před mými zraky přeletěla Geminida, která dokonce krátce jasněji zazářila, pohasla a zase jasněji zazářila. A navíc spadla přesně tam, kde měla. Možná se to alespoň vzdáleně rovná tomuto okamžiku. Na Geminidy mám asi štěstí.

Martin G.

Vloženo: Středa, 27 prosince, 2023 , 01:46 , kategorie: Meteory a bolidy. Reakce na článek můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Both comments and pings are currently closed.