Astronomické události

Je to už bezmála rok, co jsem se vrátil z úspěšné expedice do rumunských Karpat. Již tehdá jsem přemýšlel, kam vyrazit za tmou na další letní slunovrat. Nabídka levných letenek to nakonec rozhodla za mě. Gruzie? Vážně? No, vlastně proč ne? Takže ano, Gruzie! Yeees!

Je tato kavkazská země astronomii nakloněná? Lze se tam dostat s dalekohledem? Kde se tam dá pozorovat? Jaké tam jsou podmínky? Chcete-li se dozvědět více, čtěte dál…

Přiznám se bez mučení, doposud jsem o této zemi moc nevěděl. Znal jsem jen hlavní město, okolní státy a že tam mají divné písmo. O nějakém Kutaisi, kam se z Prahy létá levně s WizzAirem, jsem neměl ani ponětí. Začal jsem trochu studovat cestopisy a dospěl k názoru, že to je destinace jako stvořená pro mě. Komerce tam ještě nedorazila, turistů potkáte stále málo, lidé jsou tam přívětiví a ceny legračně nízké. Nejlepší na celé zemi jsou ale hory! Kam se hrabou Karpaty, kam se hrabou Alpy! Kavkaz je zase o úroveň výš. To se musí zkrátka vidět!

Vypadá to na samá pozitiva, ale jeden háček to přeci jen má. Je to trochu z ruky. Trochu dost. Autem byste tam jeli přes Turecko tři dny. Naštěstí letadlem to trvá jen něco přes tři hodinky. Jenže pak si nevezmete rozumnou techniku. Musí se tedy udělat kompromis a zabalit si jen cestovní dalekohlídek. V mém případě to je skládací 10″ trpaslík, který se vejde do kabinkového zavazadla a naposledy se mnou letěl na Madeiru.

Na místě je potřeba si půjčit auto. Terénní. Prostě pořádný 4×4 offroad. To jsem zjistil brzo po té, co jsem si vybral levnou půjčovnu a na jejich stránkách narazil na seznam míst, kam se s jejími vozy nesmí jezdit. Všechna místa byla právě tam, kam jsem chtěl jet pozorovat. Inu, bylo potřeba najít jinou půjčovnu.

Tu jsem nakonec našel, jen ta cena nebyla zas tak moc lidová. 400 € za týden není při porovnání s jinými destinacemi zrovna málo (schválně zkuste můj slevový kód back2georgia0107). Ale bral jsem to s plným pojištěním, což byl nakonec dobrý tah. Ty cesty tam jsou fakt špatné. Co špatné! Příšerné!

Řízení v Gruzii je vůbec zajímavý zážitek. U toho se musím zastavit. Jezdí se tam pomalu. Jednak s ohledem na kvalitu cest, dále na technický stav jejich letitých mercedesů a jiných vraků a v neposlední řadě na množství zvířat (krav, koňů, psů, aj.) na silnicích všeho druhu včetně dálnic. Teda „dálnic“. Ona tam je jen jedna a ještě nedostavěná. Tam je běžná cestovní rychlost 80 km/h, na ostatních cestách 30, v horách pak pojedete krokem. Tím pádem se nedá spoléhat na údaje z navigace o časech dojezdů. Vše je nutné násobit tak třemi nebo čtyřmi. Že žlutě značená silnice 1. třídy je místy nesjízdná nebo jen s obtížemi, je naprosto normální. Kapitolou samou pro sebe jsou pak zpomalovací hrby před každou, byť sebezapadlejší vískou. Tři na začátku, tři na konci, uprostřed radar. Zřejmě nefunkční, ale kdo by to riskoval. Že ty hrby jsou důkladné, často nijak zvýrazněné nebo označené, takže v noci neviditelné, nemusím asi zdůrazňovat. Ale provoz tam je malý. Kromě tahu z hlavního města na sever do Ruska jsou cesty prázdné.

Vytipoval jsem si pár míst na Malém i velkém Kavkaze, kde by se dalo pozorovat, a ty objel a vyzkoušel. Důležité je mít na paměti, jak to tam mají s počasím. Tedy aspoň v časném létě, kdy jsem tam byl. Předpovědní modely jsou vesměs na dvě věci. Podle nich se nedá moc plánovat. Funguje to tam na horách ale jednoduše. Ráno a dopoledne je krásně jasno. Odpoledne se začne tvořit kupovitá oblačnost, ze které se večer může udělat pěkná bouřka. Na noc se ale zas vyjasní! Jen tam, kde pršelo, může být větší vlhkost. Pro turistu chodícího celý den po kopcích to není ideální, pro astronoma ale v pohodě. Při teplotách přes 35 °C v nížině je ve dvou a půl tisících příjemných 20, v noci pak stále kolem deseti. Aspoň tam nejsou komáři.

Jižní hory dosahují do výšky 3300 m n. m., ale vyjet se dá rozumně jen do nějakých 2500 metrů po dost špatné cestě (zejména z jihu), případně o 200 metrů níže po o trochu lepší cestě, jen pro změnu z jihu částečně zasypané. První místo má opravdu tmavou oblohu z polední strany nerušenou žádnými umělými světly, na druhém už nějaké necloněné vzdálené lampy vidět jsou. Vyjet do třetího sedla jsem už nezkoušel. Jo, ještě malé upozornění! V tom průsmyku Devět pramenů je policejní stanice. U ní rozhodně nezastavovat! Musel jsem být asi hodně podezřelý, když mě tam více než půl hodiny drželi a kontrolovali občanku.

Výhoda jihu je zejména zeměpisná šířka. Můžeme se dostat i k 41 ° s. š.. Ono těch skoro 10 stupňů rozdílu oproti našim českým stanovištím je už docela znát. Nejen že je vidět celý Štír, ale i astronomická noc tam během slunovratu trvá stále přes čtyři hodiny. Mají to tam tedy lepší než v Rumunsku nebo Chorvatsku.

Severní Kavkaz je o dost vyšší. Autem se dá dojet až pod nejvyšší gruzínskou horu Šcharu, ale nejlepší místo, kde jsem pozoroval, bylo nakonec nedaleké sedlo Zagaro. Výhled na jih je tam trošku omezený, ale tma tam byla suveréně nejlepší (SQM-L 21,7 MSA i se stávajícím airglow, když doma jsem byl rád za 21,0). Původní plán vyjet do třech tisíců vzal za své, neboť od zhruba 2700 m ležel ještě začátkem června sníh a cesta byla neprůjezdná. Možná že v červenci by to už šlo. Pak bych ale spíš zkusil Latpari Pass, kde nebudou rušit světla z Mestie.

Světelná nekázeň rovněž vadila při pozorování od kostelíčku pod úchvatnou horou Kazbegi. To místo má bezesporu své kouzlo, ale na vážné pozorování bych ho moc nedoporučoval. Ne proto, že je obklopené vysokými štíty, ale že Stepantsminda v údolí svítí nahoru tak moc, až to hezké není. V těchto končinách jsem měl vytipovaná i další místa, určitě hodně tmavá, z nedostatku času jsem se tam ale už nevypravil.

Gruzie je opravdu překrásná země. Zejména příroda je jedinečná. Vysoké hory, kaňony, mohutné vodopády a tmavé nebe na mě udělaly ohromný dojem. Vyhnul jsem se profláknutým místům plných lidí a navštívil mnoho méně známých, ale minimálně stejně hezkých míst. Všechny reporty odtamtud končí obvykle konstatováním, že se tam dotyčný určitě brzo vrátí. Já ale vím že ne! Nebo aspoň ne do té doby, než vstoupí do Evropské unie. A to bude trvat hooodně dlouho, jestli se tak vůbec někdy stane. Ačkoliv se Gruzínci cítí být Evropany, na ulicích visí vlajky EU, tak je to pořád Asie se vším všudy. A dlouho ještě bude. I když to je možná nakonec na tom to hezké. Však se tam také zaleťte podívat, stojí to určitě za to. A hlavně dokud to jde!

Nakonec ještě nějaké praktické informace, které se jinde nedočtete. To, jak se tam mluví a píše, čím se platí, jaký je kurz, co kolik stojí (třeba benzín byl nejlevnější na výpadovce z Kutaisi na jih), je k dohledání jinde. Ale že tam jsou třeba hadi, to jsem se nikde nedočetl (poté, co jsem na jednoho ve Vardzii šlápl). Stejně tak jak je to s placením pokut (to bych nebyl já, abych nějakou neschytal :þ). To tam mají uděláno šikovně. Policii se nic neplatí, částku uhradíte buď vsunutím hotovosti do speciálních bankovních kiosků (naše karty neberou), kterých je všude plno, nebo pak v klidu třeba z domova do 30 dnů přes Internet. Jen nepočítejte s texty v latince.

Pak jsem měl menší problém s výměnou peněz ve směnárnách. Všude po mě chtěli pas. Jenže já letěl jen na občanku. Nakonec jsem našel obchůdek, kde mi eura vyměnili za výhodný kurz bez poplatků, aniž by se na něco ptali. Jo, chce to umět rusky, s angličtinou na většině míst (kromě letiště) nepochodíte. Gruzínsky stačí znát gamardžoba a madloba, víc nepotřebujete. A když už jsme u letiště, tak se mi nepodařilo zdolat tamní free WiFi. To se ukázalo jako docela velká komplikace při zprovozňování místní eSIM od MAGTI (zakoupenou ještě doma). Bez ní by to tam nešlo (holt to není Evropa a naši milí operátoři si nevědí co říci za roaming). A i tak na horách jsou nepokrytá místa, například zrovna ten Zagaro pass.

Pokud byste se tam chystali a chtěli se na něco zeptat, tak se nestyďte napsat do komentářů pod článkem. Rád svoje zkušenosti předám dál. A pokud jste tam už byli, tak si s potěšením přečtu pro změnu vaše zážitky! Dobrodružným cestám zdar!

Vic KaL ◊!

Vloženo: Čtvrtek, 6 června, 2024 , 06:00 , kategorie: Mimořádné noci. Reakce na článek můžete sledovat pomocí RSS 2.0.