Únorový Merkur a ostatní planety
Mám ty zimní večery nebo rána rád, když se sejde chladný a průzračný vzduch s možností viditelnosti jasného Merkuru. Ten pak září nad obzorem nepřehlédnutelně jako velmi výrazná hvězda. Takové okamžiky ale nejsou časté. V období, kdy má planeta alespoň −1 mag, může být planeta dost nízko a často nevyjde počasí. Únor 2026 však patřil k těm, kdy nám pozorování vyšlo. A navíc bylo možné vidět všechny planety, tedy kromě Marsu, který má nevýhodnou polohu ráno a je opravdu blízko Slunci.
Merkur 15. 2. 2026 ze Severáku v Jizerských horách. Merkur (−0,9 mag) je dole vpravo nad Ještědem a Saturn (+1,1 mag) je nahoře uprostřed u kraje snímku.
Už jsem zažil Merkur o ještě vyšší jasnosti, ale letošní viditelnost 15. února z hor za dobré průzračnosti po dlouhé době předčila očekávání. Stačilo kouknout očekávaným směrem a nad Ještědem svítila výrazná mírně načervenalá hvězda. O něco výše byl navíc ještě Saturn s velmi slabým Neptunem, pod Plejádami Uran a v Blížencích Jupiter, přes který zrovna začal přecházet Io se svým stínem. Docela příjemná planetární procházka byla dobrým doplňkem k snaze zachytit několik slabých komet. Venuši jsem už nestihl, byť musela být už také dobře vidět, než zapadla, ale schoval jsem si její lov na později.
Další příležitost přišla 20. února. Ještě v iQLANDII jsem zaznamenal krásně jasnou oblohu se srpkem Měsíce a poté cestou z práce, mezi Libercem a Jabloncem, s výhledem na Ještěd konečně zachytil Venuši alespoň fotograficky mobilem. Okem byla na mě moc slabá. Mohly za to i nasouvající se mraky.
Doma po setmění pak ale vykoukl krásně i Merkur a Saturn. Už to viditelně bylo horší, ale pořád byl dobře vidět a opět se potvrdilo, že jestli někdo ve středověku neviděl Merkura, tak to je jen pověra. Tato planeta je několikrát ročně dobře vidět. Stačí jasná obloha a výhled k obzoru.
Momentka 20. 2. 2026 z terasy iQLandie s právě mizícím Sluncem a slabým srpkem Měsíce nahoře.
Měsíc za již o něco větší tmy o půl hodiny později nad Prosečí u Jablonce n. N.
Konečně i Venuše na ještě světlém nebi, zatím nebyly podmínky ke spatření okem.
Měsíc, pod ním Saturn a níže u středu záběru Merkur. 20. 2. 2026.
—
K planetám jsem se nakonec dostal vícekrát, ale opravdu špičkové bylo pozorování 25. února, kdy prakticky všude byl velmi dobrý seeing. Nadto večer byla skvělá dohlednost. Už za světla jsme okem viděli Venuši, nemusela být ani kdovíjaká tma, ale pak se přidal i okem viditelný Merkur, přestože byl níž a zeslábl a samozřejmě byl vidět i nedaleký Saturn. Hned u něj byl pomocí dalekohledu viditelný Neptun. Hůře při zvětšení 40, bezvadně při 200×. Uran na rozdíl od Neptunu byl zřetelný lehce namodralý kotouček. Jupiter byl opravdu překrásný, GRS přímo svítila a obraz byl chvílemi klidný i několik sekund bez hnutí. To se jen tak nevidí. Do toho nádherný Měsíc po první čtvrti.
Na ořezu záběru přes 24mm objektiv je docela pěkně vidět Venuši u obzoru, vpravo nahoru od ní Merkur a vlevo nahoru od něj Saturn.
Přikládám zajímavou koláž mobilovek za okulárem – duhová Venuše byla naprosto úchvatná, ale i Merkur potěšil a fáze ukousnutého Měsíce byla zřejmá.
Momentky za okulárem 25. 2 2026 mobilem za okulárem dobsona GSO250. Venuše, Merkur, Saturn a Jupiter.
Potěšila mě bezproblémová viditelnost dlouhoperiodické proměnné Mira Ceti. Na tu jsem posledně zapomněl se zaměřit. Komety Wierzchos a MAPS byla slabé, zvláště ta Kreutzovka je strašně difúzní a prakticky se nedala zachytit.
Pohled k jihozápadu na souhvězdí Velryby s hvězdou Mira, která je vidět takhle dobře jen kolem maxima, které se opakuje asi po 300 dnech.
Z živého pozorování na tabletu mám na ukázku dvě klasiky ze souhvězdí Oriona – oblast Plamínku a Koňské hlavy a pak Velké mlhoviny v Orionu. Na slabší mlhoviny jsem mířil kamerou dvě minuty, na tu jasnější stačilo 30 sekund (přes 10cm dalekohled).
Měsíc 25. 2. 2026, momentka z živého pozorování
MaG