Ozvěny přechodu Venuše
Vzpomínky na přechod Venuše přes Slunce nemohu tak nějak vytěsnit ani po více než deseti dnech. Navíc jsem byl vystaven do situace, kdy jsem pořádně nestíhal zpracovat ani fotografie, které jsem pořídil a bylo mi líto některé z nich nevystavit jako vzpomínku na tento nádherný úkaz. Mezitím i další členové Klubu astronomů Liberecka se k přechodu vraceli a tak tu nyní máme ten správný okamžik, kdy se můžeme ohlédnout za tím neskutečně zvláštním a krásným ránem 6. června 2012.
Přípravy na pozorování, oblaka nad Jizerkami a Měsíc v pozadí
První, co se mi vybaví po příjezdu na místo, je pohled na oblohu. Nad Krkonošemi leží jakýsi vlnový oblak a nad Jizerkami se vznáší celkem nedaleko oblaka středních pater. Naštěstí se zdá, že úkaz v žádném případě nic neohrozí, cirry jsou ještě kdesi na západě. Přípravy techniky prokládám dokumentací, jak se nám to daří.
Pohled na Krkonoše s oblaky nad vrcholky
Je pár minut před půl pátou a krajina pod námi je zalita mlhami v údolích. Zaměřuji na ně nejprve fotoaparát s objektivem a pořizuji panorámu této úchvatné podívané. Vic má úplně jiné starosti, hledá Jupiter. Já jej dodatečně nenašel ani na této fotografii, ale někde tam je… Uprostřed je místo, kde později vyšlo Slunce.
Panorama krajiny s kopci a mlhami
Nasazuji fotoaparát, tedy jen tělo Canonu 30D na dalekohled Celestron ED80. Rozhodl jsem se pro osvědčenou sestavu, neboť jsem nechtěl to ráno absolutně nic riskovat. Nejvíce vyzkoušenou a spolehlivou techniku mám v podobě ED s reduktorem Vixen 0,67x (ohnisko cca 402 mm). Na koukání okem pak použiji Celestron SCT 150/1500. To se ukazuje jako výborná volba, snad jen ohnisko na fotografii jsem se možná nemusel bát nechat 600 mm, ale zase bych neměl tak širokoúhlé snímky přes dalekohled. Fotografovat přes SCT by byl risk. Jednak z pohledu nevyzkoušenosti, když dalekohled jsem na Slunce vyzkoušel pouze jednou. Dále byl problém v příliš dlouhém ohnisku, což nemuselo dávat ideálně ostrý obraz při horším seeingu. Také fakt, že celé Slunce bezpečně vykreslí tento dalekohled až na full frame políčko, rozhodl pro klasické ED80. Je 4:33 a zaostřuji na Měsíci. Na třetí pokus jsem s výsledkem spokojen a otáčím dalekohled do krajiny.
Jsem uchvácen pohledem na mlhy v údolích. Prohlížím si detaily v SCT-čku a pořizuji několik fotografií, které pak skládám do panorámatu.
Mlhy v údolí – panorama přes ED80
Náhle ve 4:37 sotva jsem vyfotografoval poslední pole panorámatu, žasnu nad tím, co se objevilo na obzoru a už křičím, že vychází Slunce. Vrhám se k fotosestavě, mířím tím směrem a pořizuji snímek, který, jak zjišťuji později, navazuje na jeden snímek před chvilkou pořízené panorámy. Zároveň zaměřuji i SCTčko a kochám se za současného snímání vycházejícího Slunce. Zcela bezpečně. Bez filtrů.
Východ Slunce, panorama přes ED80
Vycházející Slunce nás neuvěřitelně zaskočilo. Objevilo se ve 4:37 a teoretický východ Slunce pro naši lokalitu byl až 4:46. Rozdíl byl způsoben tím, že náš obzor byl pod teoretickým horizontem. Dále se projevil fakt, že se paprsky Slunce lámaly v atmosféře a my se tak dívali na vrchní okraj Slunce v době, kdy bylo těsně pod naším obzorem. Ladin spočítal, že jsme viděli pod horizontální linii asi 0,9°, tedy cca 55 úhlových minut. Podle fotografií jsem zjistil, že v okamžiku, kdy jsem vyfotografoval horní okraj Slunce, byl v tu chvíli 1° a 5′ pod teoretickým obzorem.
Zelenomodrý záblesk a zrcadlení Venuše
Jak už bylo popsáno v našem předchozím článku, Slunce se vynořilo v místech, kde stály nějaké budovy, snad kostely, jak popisoval Vic. Hned mezi nimi se také objevila zvláštní skvrnka. Venuše na zdeformovaném disku Slunce. Deformace Slunce, způsobené různými vrstvami atmosféry při obzoru, to byl spolu s různě se zrcadlícím obrazem Venuše hit tohoto rána. A jakoby to nestačilo, nad Sluncem se neustále objevovaly zelené záblesky a později to celé přešlo do záblesků modrých a zelených.
Zpětně nevím, co přesně mi zabránilo vám tento úžasný pohled zdokumentovat. Z prohlížení snímků jiných lidí jsem dospěl k závěru, že za to může kombinace mnoha faktorů. Nemusel jsem se trefovat do správného okamžiku kvůli funkci předsklopení zrcátka. Můj fotoaparát je také příliš citlivý na červenou barvu po modifikaci a to není pro zachycení modré a zelené proti hodně červenému nebi a Slunci samému. Možná jsem také exponoval příliš krátkými expozicemi, aby byla vidět i Venuše na nepřeexponovaném disku Slunce. Každopádně mi to vynahrazuje ten pocit, že něco takového je vůbec možné vidět a už vím, co si budu chtít na tomto místě někdy zopakovat, byť podruhé už to nikdy nebude to samé. A kdoví, zda bude podruhé, třeba to bylo výjimečné ráno na tyto jevy.
Skupinovka při projekci na papír
Během samotného přechodu, když už se Slunce „zakulatilo“, dostal jsem se k pokusům s projekcí obrazu Slunce na papír. Ověřil jsem si, že v Sluncem zalité krajině není šance uspět metodou dírkové komory. Potřeboval bych dostat obraz Slunce mnohem dál, než 0,5 až 1 m od dírky. A tam už byl obraz úplně vybledlý. Naopak metoda projekce přes dalekohled ED80 se ukázala jako prakticky stejně kvalitní metoda, jako pohled menším zvětšením. Potěšilo mně, že i na fotografii naší skupinky pozorovatelů je černé kolečko na Slunci dobře vidět.
Na pozorování jsem z Jablonce dovezl Patise, ale také mého žáka Láďu, který pořád neúnavně chce pozorovat s námi. Pořád si říkám, kdy ho to přejde a místo toho jsem mu astronomii možná přikoval hloub k srdci, když mohl zažít tak úžasné ráno na vrcholku Jizerek spolu s námi. A tak jsem šťastný, že nám to tak úžasně vyšlo a viděli jsme to.
Konec pozorování. K našemu překvapení zůstala obloha téměř čistá |
A další členové Klubu astronomů Liberecka? Velmi úspěšná expedice se konala díky laskavému svolení správy KRNAPu na Vrbatovu boudu v Krkonoších. Zde se ocitli Martin a Karel, jakož i Ladis z Jičína. Jejich pozorování se uskutečnilo podobně jako naše za výborných podmínek. Snad díky nadmořské výšce a poměrně klidnému obrazu se i oni s námi shodli na poměrně jednoznačném objevení se prozářené atmosféry Venuše při jejím výstupu ze slunečního disku. Ač jsem dělal různě dlouhé expozice, na mých fotografiích není po atmosféře pro malé rozlišení památky, snad jen náznaky na pomezí mezi realitou a chybami obrazu. Trochu lépe dopadli ale jiní pozorovatelé v ČR a tak je tento jev již víceméně jasnou realitou. Narozdíl od toho kapkový jev díky kvalitní technice a obrazu téměř nenastal.
Martin a Karel na Vrbatce, fotil Ladis
Ironií osudu je, že Cassi vyrazil s výpravou za lepším počasím někam na jižní Moravu či nakonec na Slovensko a přitom jim do cesty vlezl mrak. O to krásnější fotografie tak ale mohla vzniknout.
Slunce s Venuší za mraky, fotil Cassi
Pěkné setkání zažil také Pavel V. a Jirka K. Oba jsou z Liberce a oba se znají už z minulosti. Pavel je s námi v Klubu od začátku a Jirka se k nám přidal nedávno. Myslím, že pro oba bylo náhodné setkání na Rašovce spolu s krásným pozorováním milou vzpomínkou.
Pavel s Coronadem PST na Rašovce | Jirka s newtonem 200/1000 |
Vzpomínáme i na ty, kteří by nepochybně byli s námi, ale nemohli se zúčastnit. V roce 2004 ještě pozoroval Cassi a Tomek společně, letos už nám zbyly jen poznámky z Tomkova deníku jako vzpomínka.
Záznamy přechodu Venuše 8.6.2004 z Tomkova deníku
Závěrem odkaz na přechod 2004 na webu udalosti.astro.cz. Děkuji všem za jejich milé příspěvky a čtenářům za návštěvu.
Martin Gembec