Astronomické události

Známé rčení říká, že pokud je v titulku článku otázka, správná odpověď je „Ne!“. To ovšem v tomto případě jaksi nedává smysl. Proto by měl nadpis možná znít: Je nějaké místo lepší než Edelweissspitze? – Ne! Tečka. Hotovo. Dál už nemusíte číst. Anebo ne? Není přeci jen někde českému astronomovi lépe?

Edelweissspitze je se svými 2572 metry nad mořem jedním z nejvýše položených míst, kam se dá rozumně dojet autem s astronomickou technikou. Teda pokud není sníh. Což v Alpách bývá od listopadu do května. Mezi obdivovateli tmavé oblohy je parkoviště na vrcholu už řadu let profláklé a prakticky každou jasnou bezměsíčnou noc tu někoho potkáte, případně zaznamenáte na kameře. A když budete mít štěstí nebo se rovnou s majitelem domluvíte, můžete pozorovat třeba hned vedle 36″ dobsona. Alpské vrcholy mívají výborný seeing a zde to platí do puntíku. Za posledních 15 návštěv byl trochu horší jen jednou, stále ale mnohem lepší, než zaznamenám kdykoliv doma. Z Liberce to tam máme rovných 600 km, což je vlastně skoro za humny.

Není ale všechno zlato, co se třpytí. Světelné znečištění dolehlo už i do Vysokých Taur. Nevadí ani tak Zell am See na severu, jako spíš ty čepice nad jihem, zřejmě z Itálie. Ty tam před lety nebývaly a přijde mi to rok od roku horší. Také provoz na silnici až do pozdních hodin bývá nepříjemný a čelovky astrofotičů také moc nepotěší. A platit oficiálně za vjezd 30 €?

To za výjezd na Stelvio platit nemusíte a dostanete se ještě výš! Průsmyk v 2758 metrech je totiž skutečně jedním z nejvyšších míst, kam se v Alpách s autem vyšplháte. A můžete si vybrat, jestli pojedete úžasnými serpentinami ze Švýcarska, nebo po neméně pěkných cestách z Itálie. Pozitiva tím ale končí. Místo je to hodně frekventované a ačkoliv po setmění relativně klidné, všudypřítomné hotely svítí dlouho do noci. Pozorovat se dá buď směrem na východ z parkoviště v poslední serpentině, nebo pak s výhledem na západ z plácků u silnice cestou dolů na Umbrailpass. Jih je zabitý třítisícovkami. Sám doporučuji vzít přenosné kukátko a vylézt kousek pěšky na Dreisprachenspitze (Piz da las Trais Linguas) do výšky přes 2800 metrů. Tam je lepší rozhled, ale může tam dost foukat.

Nebo se dá popojet více na jih, kde je ve výšce 2618 m n. m. Passo di Gavia. V noci tam je klid a tma vskutku parádní. Na jih sice nejsou hory, jen dlouhé údolí s klikatou silnicí, avšak pro lepší výhled k obzoru je potřeba vynést techniku po skalním chodníčku pár desítek metrů nad parkoviště. Pozorovat se ale dá dobře i odspodu od auta, ty dva domy v průsmyku vůbec nesvítí. Může zde však hrozit větší vlhkost díky blízkému Bílému jezírku. Více budou asi vadit mohutné třítisícovky všude kolem dokola (kromě zmíněného jihu). Od nás je to ovšem už 800 km daleko, takže se vyplatí tam jet, jen když je jinde beznadějně zataženo, nebo si tam v okolí uděláte dovolenou.

A nemusí se možná jet až tam. Stačí zůstat v Rakousku a vydat se do pohoří Silvretta. A spíš než platit 18 € za tamní Hochalpenstrasse a dostat se do hotely zamořeného průsmyku Bielerhöhe (2037 m), lepší zůstat o něco níže a pozorovat na parkovišti u Stausee Kops. Tam se sice nesmí kempovat a hlídá se to, pozorovat je ale po domluvě možné. A podmínky jsou tam opravdu suprové. V dohledu žádné umělé světlo, nejsou vidět ani světelné čepice, jen elektrárna kazí božské noční ticho a trochu monotóně hučí. Zaznamenal jsem tam zatím nejlepší seeing, co jsem kdy zažil. Škoda jen hor směrem na jih, které vás nepustí níž než na deklinaci −30 °. Západ je ale výborný, východ také velmi slušný. 700 km po německých dálnicích se dá zvládnout za 7 hodin, což není o moc více, než když se jede jinam.

Ovšem najdou se i bližší cíle. Například Stoderzinken, kam to je od nás ze severu jen necelých 500 km. Místo je to pěkné, pro hardcore astronomii ale přeci jen ne tak vhodné. Z parkoviště na konci horské placené silničky je výhled omezený díky vzrostlým stromům, dá se tak rozumně pozorovat pouze v posledních dvou zatáčkách ve zhruba šestnáctistech metrech. Tam je pak výhled omezen jen na jih a kvalitu oblohy negativně ovlivňuje osvětlené údolí směrem ke Schladmingu. Máte-li ale přenosný dalekohlídek, dá se vystoupat až na samý vrchol do výšky přes 2000 m, kde se naskytne úchvatný 360° panoramatický výhled na alpské velikány v čele s Dachsteinem.

Přesto bych raději doporučil přejet Sölk pass (1788 m), kde je sice už hezká tma, ale výhled jen na sever a jih, a vydat se rovnou na také placenou, v noci ale volně průjezdnou Nockalmstrasse. Zde se dá pozorovat z výšky kolem 2000 metrů s otevřeným výhledem prakticky do všech stran (kromě severu) na parkovišti pod Eisentalhöhe. Provoz je na silnici mezi západem a východem slunce veskrze nulový a neruší ani žádná umělá světla. Oblast se nachází v nejtmavší části Alp, tedy aspoň podle mapy světelného znečištění. Villach a Klagenfurt jsou naštěstí utopeny v údolích a světlo z nich nikterak nevadí. Ale pozor, jde o biosferický park a kempování je zde zakázáno (pozorování snad nikoliv). Vyhnat vás tak může jen případný silný vítr, před kterým se nedá moc kde schovat. Výhodou Gurktálských Alp je jejich poloha. Často se stane, že hlavní alpské hřebeny zadrží oblačnost ze severu a dál už je pak jasno.

Pokud by to stále nestačilo, lze popojet ještě více na jih. Z několika míst mám vyzkoušený zejména slovinský Mangart. Tam vede náramně úzká a klikatá silnička s tunely, za kterou se zatím v noci neplatí (otázka je, jak dlouho ještě). Bohužel se nyní nedá kvůli závalu dojet až nahoru do sedla (a nezdá se, že by to někdo chtěl řešit), lze ale pozorovat z parkovišťátka před posledním tunelem. Nejlepší výhled odtamtud je směrem na jihozápad, ostatní směry blokují nižší či vyšší hory. Nevadí ale žádná umělá člověčí světla, jen obludně zářící Itálie už není přeci jen zas tak daleko.

Našla by se jistě ještě i další místa, odkud se dá slušně pozorovat. Edelweiss je ale jen jeden. Ten má výhodu třeba i v tom, že nabízí slušné zázemí s čistým WC a celý pozorovací plac je pokrytý rychlou WiFi zdarma. Je to prostě lety prověřené a mnohokrát vyzkoušené místo, kam se rád vracím. Ovšem při pohledu do svého pozorovacího nočníčku to tak nevypadá. Je sice fakt, že drtivou většinu z více než dvouset pozorování za tento rok mám ze zahrady za domem, v Alpách jsem ale strávil letos hned 15 nocí, což je víc než všechny předchozí roky dohromady. A kupodivu jen jedna byla na Edelweissu, zato třeba hned šest na Nockalmu, což je stejně jako z Jizerek a víc než z jinak oblíbené Šumavy a Novohradek (dohromady 4×). Zkrátka Alpy se stávají mojí nejoblíbenější destinací a je už jedno, na kterém stanovišti jsem. Každé má něco do sebe, každé je nečím zajímavé, něčím krásné. A to je přeci fajn!

Hezké Vánočky!

Vic KaL ◊!

PS: Kam rádi jezdíte vy? Ať už u nás, nebo za hranice. Kde nejčastěji pozorujete? Podělte se v komentářích…

Vloženo: Pátek, 23 prosince, 2022 , 12:00 , kategorie: Mimořádné noci. Reakce na článek můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Both comments and pings are currently closed.