Rekordně mladý Měsíc 8. 5. 2024
Je to spíše taková zajímavost, hříčka, prostě něco, co nedá amatérskému pozorovateli oblohy spát a chce to zkusit. Jde o pozorování velmi mladého srpku Měsíce krátce po novu. Obvykle se dá Měsíc dobře pozorovat až když je den starý a jeho srpek je tedy i za soumraku dobře viditelný, ale ta nejzajímavější fáze, kdy je Měsíci po novu méně než 24 hodin, to je ta správná výzva. Většinou se nesejdou podmínky, protože k pozorování je třeba čistý vzduch nad obzorem a nebo se třeba i sejdou, ale Měsíc se stejně nedaří najít, protože je prostě příliš tenký a to se zkrátka v té červené soumrakové obloze těžko hledá. 8. května večer jsem učinil další pokus a tentokrát jsem na něj vyrazil na Severák v Jizerských horách a byl u toho se mnou i Jakub Kuřák.
Ještě krátké ohlédnutí do historie. Vůbec nejvýraznější mladý srpek Měsíce, a na tom se zatím nic nezměnilo, jsem pozoroval 18. 2. 2007. Měsíc byl tehdy 24 hodin 42 minut starý a nad obzorem doslova zářil. Na fotkách je vidět i popelavý svit, takže pozorování nepatří do kategorie obtížných, ale prostě se to tehdy sešlo. Ještě mladší srpek Měsíce měl na kontě Vic, který ho spatřil dle webu mesic.astronomie.cz 21 h 30 min po novu z Lisabonu v roce 2002. O nejmladší jsem se pokoušel hlavně z Krkonoš 28. 1. 2017, ale ani nadmořská výška 1400 metrů ani křemíkový čip za dalekohledem tehdy nestačily na 18 hodin starý Měsíc. A nepovedlo se ani Vicovi s Alešem 16. 2. 2018, když měl také stáří 18 hodin.
Výše zmíněné řádky dobře dokumentují, proč jsem svůj další pokus bral spíše z hecu, než nějak vážně. Navíc Měsíc měl být po západu Slunce starý méně než 16 hodin, dokonce ještě méně, než je český rekord ve spatření slabého srpku, takže jsem opravdu neočekával vůbec nic. V podstatě jsem měl jenom v plánu ustavit dalekohled na Slunce a pak zkusit najít Jupiter a Měsíc, pokud by se nad obzorem stihlo vyjasnit. Přes den se totiž obloha čistila jen neochotně, ale naštěstí hlavně na severu.
Po příjezdu na vyhlídku na Severáku v Jizerských horách ve 20:10 SELČ jsem s úžasem zjistil, že obloha tam není nad severozápadem zas tak špatná. Když se začalo Slunce blížit vrstvě oblak nad obzorem, bylo ještě velmi zřetelné, přitom už mělo výšku jen asi 1,5°. Začínal jsem být optimista, že takto vysoko by mohl jít najít i Jupiter až bude dva stupně nad obzorem v době, kdy bude Slunce na nějakých mínus třech. Realita byla opravdu ideální, protože montáž jela moc pěkně, ustavení na Polárku, jak jsem zjistil po setmění, jsem zvládl s chybou jednoho stupně. Zaostření jsem neměl jak řešit, tak jsem ho zatím neřešil, protože Slunce, byť přeexponované, i stromy vypadalo docela pěkně a i Jupiter jsem posléze na snímcích viděl, i když, jak se ukázalo, úplně zaostřeno jsem neměl.
Slunce 8. 5. 2024 ve 20:26 SELČ asi 0,5° nad obzorem přes dalekohled WO FLT98 v ohnisku 512 mm, 1/4000 s, ISO50, Canon 6Dmod.
Jupiter 8. 5. 2024 ve 20:46 SELČ asi 2,5° nad obzorem přes dalekohled WO FLT98 v ohnisku 512 mm, 1/125 s, ISO 100, Canon 6Dmod. Planeta je přibližně uprostřed snímku, mírně nahoru od středu.
Naštěstí mě na poslední chvíli napadlo přeostřit na přelétajícím letadle, takže finální sady expozic Měsíce už jsou ostré, jinak by to skončilo po fotografické a asi i vizuální stránce fiaskem. Takhle se ukázalo, že pomoc v podobě oblak a přelétajících letadel je pro hledání takto tenkého srpku v podstatě klíčová. Díky tomu jsem podle fotek mohl Měsíc hledat i okem přes triedr. Ale to předbíhám, nejprve jsem musel Měsíc na fotkách najít, což na displeji Canonu 6D nebylo snadné.
Měsíc na prvním snímku pořízeném za účelem hledání sprku. Nalezen až doma na monitoru po výrazném strečnutí snímku. Měsíc mám tedy na všech snímcích, kde jsem se jej pokoušel zachytit, ať už ještě nezaostřených, jako je tento, nebo ostrých později. Nejmladší srpek je tedy zde, po strečnutí je tam spousta prachu, ok ok, je na čase ten čip vyčistit. Čas pořízení snímku je 20:49:40 SELČ. Hledejte dole u pravého okaje výřezu snímku s letadlem.
Zvýrazněný snímek nejmladšího srpku, jaký jsem kdy vyfotografoval. Stáří 15h 28 min, ISO 100, 1/152 s, WO FLT98, Canon 6Dmod
Štěstěna se na mě usmála, že i na displeji foťáku jsem přeci jen Měsíc zahlédl (tý jo, já si fakt na tyhle účely musím příště zařídit možnost stažení a prohlížení fotek live na notebooku). Bylo krátce po deváté večer letního času a přiznám se, nemohl jsem tomu pomalu ani uvěřit, že ho fakt vidím. Vzápětí už jsem snímal sadu více expozic v řadě s cílem udělat skládaný snímek a pak jsem se zkoušel zorientovat podle mraků a právě letadel a to mě opravdu pomohlo, abych Měsíc konečně zahlédl i výborným triedrem Meopta MeoPro HD 8×42. Bylo cca 21:04:45 (podle času pořízení fotky pro zorientování se podle letadla), kdy jsem začal pozorovat triedrem.
Měsíc 8. 5. 2024 ve 21:03:30 SELČ, 1/30 s, ISO 100, Canon 6Dmod, WO FLT98, ohnisko 512 mm, výřez, hlavní úprava byla v posunu barev
Měsíc ve 21:03:30 upravená verze, ořez ve 100% rozlišení
Měsíc ve 21:04:40 SELČ lze slabě vidět vlevo od letícího letadla. Snímek v podání podobném pohledu okem do triedru.
Byl to mystický okamžik, když jsem s triedrem opřeným o hlavu montáže EQ6 sledoval tu chiméru v podobě tenoulinkého srpku, či spíše i přerušovaného tenkého srpku, kterak se noří stále níž k blízkému mraku. Kuba opodál se jej pokoušel mezitím vyfotit a i já udělal totéž. Ještě než začal zapadat do mraku, letěly kolem dvě letadla a tak jsem rychle mohl Kubovi popsat, kde je a i on se stihl na poslední chvíli podívat. Bylo 21:07. Zpětně jsem podle fotek určil okamžik spatření okem ve 21:04 SELČ (přesněji tedy skoro 21:05) a pak nervózně dopočítal, že to znamená nový český rekord, tedy 15 hodin a 42 minut po novu, resp. v případě Kuby 15:45 (pro sebe tedy počítám 15:43 po novu).
Měsíc vzápětí zmizel v mraku a já toho litoval, protože určitě by byl ještě chvíli vidět a kdoví, zda by nešel vidět i bez dalekohledu. Ale myslím, že spíše by vidět okem nešel a spíš jsem mrakům a letadlům vděčný, že mi pomohly ho vůbec najít. Měsíc ještě vlezl do další mezery mezi mraky ve 21:15 a tak jsme jej snímali znovu, ale na fotkách už jsem nic nenašel. Zato Kuba ho tam pak zahlédl doma. On byl v obrovské nevýhodě, protože snímal menším čipem APS-C Canonu 77D a na newtonu 250/1000 mm. Nicméně taky ho nakonec trefil. Aspoň tady. Takže máme tu i jeho osobní rekord ve fotce Měsíce 15 hodin a 53 minut po novu.
Na snímku je ve škvíře mezi mraky nahoře vidět část srpku Měsíce (zbytek mimo snímek). Canon 77D, N250/1000, 0,5 s, ISO 100, foto: Jakub Kuřák
A zpětným zpracováním snímků jsem i já dohledal Měsíc na dřívěji pořízených sériích, kdy byl výše nad obzorem, ale obloha byla mnohem světlejší. Takže můj osobní rekord ve fotograficky zaznamenaném Měsíci je 15 hodin a 40 minut po novu.
Martin Gembec