Zákryt Aldebaranu 29. 10. 2015

Letošní rok je celkem bohatý na zajímavé úkazy. Mezi ně rozhodně patří i zákryty jasných hvězd Měsícem. Vůbec nejjasnější hvězdou, jakou náš souputník může na obloze potkat, je Aldebaran. Shodou okolností pro naše území na rok 2015 připadly hned čtyři zákryty této hvězdy první velikosti.

Kvůli tomu prvnímu jsem 9. 8. vyrazil brzo ráno na Kopaninu, abych spatřil závěr úkazu (výstup), když Měsíc akorát vycházel na Krkonošemi. Další jsme pozorovali 5. 9. už na denní obloze a teprve ten třetí jsme si mohli vychutnat v celém průběhu během noci. Mohli, kdyby nebylo v celých Čechách zataženo.

Typická podzimní inverzní oblačnost překazila naše plány uspořádat pozorování zákrytu z turnovské hvězdárny. Ovšem při pohledu na kamery v Krkonoších bylo zřejmé, že přeci jenom někde jasno je. Jen se tam nikomu nechtělo drápat.

Vyrazil jsem tedy sám a jen nalehko s triedrem 12×50. Vzal jsem to přes Rokytnici na Dvoračky a Kotelské sedlo. Inverzní vrstva pumpovala kolem 1300 metrů nad mořem, takže zakrátko začal skrz mlhu prosvítat Měsíc a po chvíli se vůkol otevřela zcela jasná obloha. Pode mnou se rozprostíralo nádherné bílé moře. Veškerá civilizace byla schovaná pod dekou, jen v dáli blikala sotva vykukující televizní věž na Černé hoře.

Vstup Aldebarana za osvětlenou část jsem pozoroval ze sedla pod Kotlem. Měsíc spolkl nejjasnější hvězdu v Býku v 22.55 středoevropského času. A protože do výstupu zbývala víc než hodina, vyrazil jsem si na menší vysokohorskou tůru. Chtěl jsem se podívat, jak vypadají Kotelní jámy za měsíčního svitu.

Pohled z Kokrháče mě naprosto uchvátil. Hory ve světle Luny vypadají úplně jinak, než jsme zvyklí. Byla to nádhera. Pokračoval jsem dál přes Harrachovy kameny až na Vrbatku. Tam jsem zapózoval do kamery, aby mi ostatní věřili, že jsem tam byl ☺.

Výstup α Tau zpoza neosvětlené části mě zastihnul na Růženčině zahrádce v 00.03 SEČ. Růženka tam nebyla, vlastně tam nikde nebyla ani noha, nikde ani živáčka, všude ticho, klid, ani vítr nefoukal a bylo i docela teplo. Konec úkazu byl zajímavější. Hvězda udělala blik a najednou tam byla. Paráda. To se prostě neokouká.

Čekal mě už jen rychlý sestup, ponor do inverze a návrat domů. Čelovku jsem nakonec vůbec nepotřeboval, svítila mi na cestu celou dobu orbitální žárovka. Z výletu mám obrovskou radost. Myslím, že jsem byl v Čechách jediný, kdo to viděl. Navíc jsem si vyzkoušel, že na horách můžu být z domova za necelou hodinku. Pravda, trochu se u toho zapotím. Ale ta krása nebeská za to stojí. Snad se tam ještě letos, než napadne sníh, stihneme vypravit. Taková noc kolem novu za těchto podmínek musí být úplně senzační.

A letos nás čeká ještě jeden zákryt Aldebaranu – 23. 12. pěkně zvečera. Doufejme, že i tentokrát vyjde aspoň někde slušné počasí.

Vic KaL ◊!

Komentáře byly uzavřeny.