V zemi mýtů a bájí
Řecká mytologie je právem dodnes považována za nejbohatší na světě a Řecko vždy bylo zemí bohů. Bohové zdejších bájí mají lidskou podobu, prožívají vášně, rivalitu, intrikují, zamilovávají se. Jsou v neustálém kontaktu s lidmi a jejich hravá povaha je zaplétá do nesčetných dobrodružství. Letos jsem při červencovém novu vyrazil na rodinnou dovolenou do země, kde Homér napsal své eposy Iliadu a Odysseu a odkud Ptolemaios popsal „svoji“ hvězdokupu (tu, kterou o mnoho století později zařadil Charles Messier do svého katalogu pod číslem 7, jako nejjižnější objekt).
Odletu do destinace Kos, předcházela příprava v prohlídce geomorfologie ostrova – server mapy.cz je dokonalý (jeho turistické mapy), využíval jsem jej následně i na místě pro navigaci při pojížďkách autem. Ubytování v resortu na severním pobřeží, mimochodem údajně jedné z nejlepších evropských lokalit pro surfing a kitesurfing, však nevěštilo pro astronomii nic dobrého.
Západ Slunce za ostrovem Kalymnos na severozápadě. Foceno z resortu v Marmari.
V jihovýchodní části ostrova se totiž táhne pohoří Dikaios se stejnojmenným nejvyšším vrcholem (846 m n. m.). Bylo předem jasné, že mi to znemožní pohled k jižnímu horizontu, navíc jsem počítal se značným světelným znečištěním z řady turistických resortů v okolí. Pohoří však na svých jižních svazích padá velmi strmě k Egejskému moři a v jeho východní části je hlavní hřeben dostupný pomocí silnice do nadmořské výšky téměř 500 m (vrchol Sympetro). To byl tedy předběžný cíl pro „astronomickou“ část dovolené. Mapy jsou sice skvělá věc, ale už z nich nezjistíte, že na vysněném kopci je vojenská základna (proto ta pěkná silnice na vrchol hory…), navíc silně osvětlená. V západní části se naopak táhne řada větrných elektráren, takže celý hřeben bliká jako barevná hudba na diskotéce 80. let. Nezbylo než na místě vymyslet záložní plán. Do oka mi padl jižní cíp ostrova, kde sice nejsou tak vysoké kopce, ale podle map vypadal celkem neobydlen. Vydal jsem se tedy večer na vrchol Latra (426 m n. m.). Tady malá rada a doporučení – cesty v této oblasti jsou poměrně rozbité, určitě doporučuji zapůjčit si vůz 4×4, např. zde hojně se vyskytující Suzuki Jimny (pronájem na den 50-70 EUR podle půjčovny) nebo malou čtyřkolku (40-60 EUR podle kubatury), pokud jedete na lehko. Jízdní styl je třeba přizpůsobit místním zvyklostem aneb hlavní zásada – větší povoz má vždy přednost (autobus, náklaďák, traktor, taxikář…) a na naše poměry trochu neobvyklé dávání přednosti zprava na kruhovém objezdu. Dále je třeba obrnit se trpělivostí, kdy na horských cestách občas rozháníte stádo koz, ležící a ohřívající se v noci na asfaltu. Ale zpět k astronomii. Z vrcholu Latra je pěkný výhled, ale je tam opět osvětlený vysílač a nějaké armádní zařízení a také tam ze severu a severovýchodu poměrně ruší světlo z nedalekého městečka Kefalos a mezinárodního letiště. Ideální pozorovací místo jsem našel u kláštera Agios Ioannes, kde je tento směr krytý právě zmíněným vrcholem. Naopak pohled směrem k jihu (kde je pouze minimálně obydlený sopečný ostrov Nisyros a pak ostrovy Karpathos a Kasos ve vzdálenosti přes 100 km) a jihozápadu (přes 200 km vzdálená Kréta) je velmi dobrý.
Neupravený snímek po 15 sec expozici na ISO 12800 reálně připomíná pohled pouhým okem na mléčnou dráhu nad jihem.
Po vystoupení z auta jsem se v němém úžasu postupně začal rozkoukávat po světlých a tmavých zákoutích mléčné dráhy a první myšlenka byla asi něco jako: „Kurva, tady chci bydlet!“ Také jsem okamžitě začal litovat, že jsem nakonec nevzal sbalený kufřík s refraktorem 90/500 mm, ale zvolil kompromis mezi focením a pozorováním. Tak jsem měl k dispozici pouze malý triedr 8×42 a zoom objektiv Canon 70-200/2,8 uzpůsobený k vizuálnímu pozorování.
Canon 70-200/2,8 jako dalekohled. V podstatě lehké APO 77/200 mm (s telekonvertorem pak 77/400 mm), který jsem nejčastěji používal v kombinaci s 5mm okulárem Celestron X-Cell 60° při zv. 40x).
Při popisu nádhery mléčné dráhy ve Štíru, Střelci a Štítu bych v superlativech napsal asi mnoho stránek. Řada objektů nejen Messierova katalogu je bez problémů vidět pouhým okem, MHV zde šplhá někde k 7 mag a v triedru není problém vidět hvězdokupy s deklinací −49° jen kousek nad obzorem.
Mléčná dráha ve Štíru a Střelci, všechny vyznačené objekty jsou jasně vidět bez dalekohledu…
Možná se jenom lehce zastavím u dvou míst v této části oblohy. Oblast nad zetou Sco (u nás bohužel neviditelná) je někdy nazývána „False Comet“ a opravdu při letmém pohledu pouhým okem vypadá jako mlhavý obláček šikmo kónicky protažený, při pozornějším pohledu rozeznáme dvě skupinky hvězd – hustší hvězdokupu NGC 6231 (hlava „komety“) a řidší Cr 316 (ohon „komety“). Triedr nebo malý dalekohled pak rozliší ještě Tr 24. Druhá zajímavá oblast je západně od gama Sgr, tzv. Baadeho okno, jakási „díra“ v mléčné dráze, kterou lze dohlédnout až k centru naší galaxie. Shodou okolností jsem tuto oblast sledoval nedávno od nás z Alšovic a to APM binarem 24×100, kde jsem nízko nad obzorem sotva vykoukal jasnější kulovou hvězdokupu NGC 6522, druhá slabší NGC 6528 už byla sousto pro dobson. Tady snadný cíl pro triedr.
Mléčná dráha od Pravítka po Labuť. V levé dolní části snímku je patrný světelný smog z Kefalosu.
Podle mapy se dá se dojet i na úplně jižní cíp ostrova na Old Agios Mamas, ale přiznávám, že tam jsem se po tmě neodvážil. Podnikl jsem však cestu malým trajektem na ještě jižnější výspu, již zmíněný ostrov Nisyros, světla jehož hlavního městečka Mandraki jsou vidět na horizontu prvního snímku. Je to vlastně spící stratovulkán, při jehož poslední explozi před 160 tis. lety se vytvořila kaldera s řadou kráterů na jejím dně. Ty určitě také stojí za návštěvu, pokud vás trochu zajímá geologie či vulkanologie a za 3 EUR lze sestoupit i na dno největšího z nich. Tam to silně páchne po sirovodíku, ale zase můžete přímo sledovat sirné výpary vycházející z průduchů. Vrcholky kaldery se tyčí do výšky asi 600 m nad hladinu okolního moře a v přístavním městečku Mandraki je řada půjčoven skůtrů (15-30 EUR). Tím lze vystoupat do kouzelné vesničky Nikia (vzhledem připomíná známější Santorini) odkud je nádherný výhled na jih. Přes noc jsem tam nebyl, ale podle fotek na internetu je vesnička i nedaleký kostel večer dost nasvícený pro turisty. Kousek dál po hřebenu by se ale jistě našlo místečko pro pozorování oblohy. Na internetu jsem také objevil jedno pěkné panorama mléčné dráhy pořízené ze dna kaldery.
Hlavní kráter na Nisyrosu. Světla na hřebenu kaldery uprostřed je vesnička Nikia.
Závěrem musím konstatovat, že mě řecká obloha nadchla (např. na Krétě je dokonce možné se občas podívat 1,3m teleskopem na observatoři Sinakas – https://creti.co/blog/skinakas-observatory-crete/) a již začínám hledat levnější zájezdy na závěr sezóny. Dá se zde spojit rodinná dovolená s astronomií – přes den s rodinkou v resortu (dospávat na lehátku u moře) nebo po výletech a v noci do hor za hvězdami. Když pojedu sám, nepotřebuji zázemí čtyřhvězdičkového resortu s all inklusive na pobřeží. Do příručního zavazadla jsem schopen vzít skládací 130mm newton nebo 150mm SCT. I když myšlenka dovést si tam autem na týden 20“ dobson je lákavá, ale těch 2,5 tis. km už se mi tolik nelíbí. Nejlepší by bylo někde tam koupit nějakou nemovitost a prostě tam bydlet.
Jeden řecký Lunar X na závěr, foceno ohniskem 400 mm.
Aleš