Astronomické události

Uplynulé týdny jsem měl možnost trávit na cestě po USA. Nacházel jsem se v lokalitách s Bortle 10+, kde reklama svítila víc než pouliční osvětlení, i v lokalitách, kde svit jediných dvou 50 km vzdálených měst odpovídal svým jasem protisvitu zvířetníkového světla a na Bortleho škále bych je hodnotil jako 2. Kometu jsem snímal opakovaně přes dalekohled, širokoúhle s krajinou a třikrát byla dobře vidět i pouhým okem. Vrcholem mého snažení se stal unikátní snímek komety na denní obloze během úplného zatmění Slunce.

Noc z 26. na 27. 3. 2024

Pro přehlednost budu uvádět den, kdy jsem kometu fotografoval večer amerického času, ale u fotek bude uveden vždy den, který byl tou dobou v Česku a tedy i časy u fotek uvedu v UT. Ačkoli během cesty jsem už 21. března večer měl jasnou oblohu, přednost dostala prohlídka Griffith Observatory a neskutečný živě komentovaný pořad Signs of Life ve zdejším planetáriu.

23. března večer jsem viděl pouhým okem Merkur, ale na kometu ještě nedošlo, protože se zatáhlo a ani noci okolo nenabídly lepší počasí. Změna nastala až po odjezdu z extrémně přesvětleného Las Vegas (lokalita Bortle 7 na okraji města a Bortle 10+ uvnitř nejrušnější třídy, kde reklamy s bílým pozadím oslepovaly a osvětlovaly ulici víc než lampy a když bílá zhasla, klesl jas asi na úroveň pouličního osvětlení velkoměsta).

26. března večer jsme přes národní park Zion dojeli do Bryce Canyon City na okraji parku Bryce Canyon. Městečko sice trochu svítí, ale z budovy hotelu jsem směrem na západ měl už jen zamrzlé jezero a lesy (teplota ten večer padla pod nulu a na větru bylo asi mínus osm). Za soumraku se na západě vyskytovaly mraky, ale později se vyjasnilo a stihl jsem se na kometu po dlouhé době podívat. Sice jen triedrem, ale došlo i na snímání dalekohledem, který jsem vezl za účelem pozorování zatmění Slunce v detailu, ale jako vedlejší produkt se ukázalo fotografování komety jako dobrý počin.

Vzal jsem kvůli tomu stativ AZ4, montáž SkyWatcher Star Adventurer 2i, maličký necelé dva kilogramy vážící dalekohlídek AT60ED, který ale vykreslí s reduktorem a rovnačem v ohnisku 300 mm i full frame a konečně vzal jsem i kamerku ZWO ASI294MC Pro a i když jsem ji používal bez chlazení, byl to skvělý nápad, protože jsem ji mohl ovládat přes ASIAir při focení v noci i přes SharpCap při zatmění.

Fotit se dalo i ve výšce kolem sedmi stupňů, což je normálně nemožné, ale zde ve výšce 2350 m je opravdu dokonale průzračno a prakticky dokonalá tma. Fotka přes dalekohled kamerou mě příjemě překvapila a bylo opravdu skvělé, že jsem obětoval posezení s přáteli a místo toho dokonale vymrzl na terase hotelu. Fotku zde pro kontext vkládám znovu a zbytek je v článku z konce března.

Noc z 2. na 3. dubna 2024

Tato noc byla v mém životě přelomová, protože jsem se poprvé ocitl pod velmi tmavou oblohou. Jako nezkušený pozorovatel zvyklý maximálně na úžasnou oblohu v Chrovatských horách a na ostrově Korčula nebo v Alpách jsem ji hodnotil jako Bortle 1−, ale pravděpodobně bych to přehodnotil na lokalitu s lepší Bortle 2.

Na místě, kde obzor byl nejnižší k západu a východu ve výšce kolem 5°, jsem neregistroval žádný nápadný zdroj světleného znečištění. Byli jsme v odlehlé oblasti Utahu na hranici s Arizonou, asi 50 km západně od města Page, AZ, a 48 km východně od města Kanab, konkrétně na souřadnicích 37.0653581N, 111.99831W. Jiné zdroje světla v oblasti nebyly. Dodatečně na fotkách jsem zjistil, že světlo z Page bylo slabě velmi slabě vidět a konkurovalo si tuto noc s airglow, který byl na východě velmi výrazný a s protisvitem zvířetníkového světla v Panně, který byl zřetelně patrný jako světlejší oblast oblohy v tomto souhvězdí, zřetelně víc ohraničená vlevo směrem k Arkturovi než zprava k Havranovi.

Odhad MHV jsem nedělal, na to nemám dobrý zrak, ale soudě podle množství hvězd uprostřed obrazců Lva nebo Oriona atakovala 7 mag, protože tolik slabých hvězd jsem tam asi ještě nikdy neviděl. Bezpečně si vybavuji ty do 6,6 mag. Ale zatímco já viděl kometu v 7 stupních nad obzorem jen bočně a ne pořád, ostatní ji popisovali jako velmi dobře viditelnou, a to především v bočním vidění.

Konečně jsem mohl udělat pořádné fotografie komety. Připravil jsem kvůli tomu montáž SW Star Adventurer s protizávažím a přidělal dalekohlídek AT60ED na který jsem přes reduktor a rovnač pole našrouboval kamerku ZWO ASI294MC Pro. Nevzal jsem zdroj pro napájení chlazení, ASIAir jsem nechal na powerbance 5V, ale i při teplotě 15 stupňů se kamera chovala dobře. Trochu problém byl vítr, ale na snímcích se to naštěstí moc neprojevilo. Byl jsem fakt šťastný, že technika funguje a mohl jsem si to jít hrát s dalším vybavením a užívat si oblohu.

Na ministativ jsem umístil Canon R6Mk2 se Sigmou 8 mm, takže jsem snímal celou oblohu. Na snímcích se objevilo nádherné X, kde jasnější pás tvořila Mléčná dráha a slabší pás bylo zvířetníkové světlo až k východu po protisvit. Vůbec obloha byla nádherná. Nejvíc večer zaujalo velmi jasné zvířetníkové světlo, které sahalo vysoko do Mléčné dráhy v Býku. Mléčná dráha byla nejslabší v Perseu a Kasiopeji, vlevo se zjasňovala, jak známe, vedle Oriona, ale hlavně mě překvapilo, jak jasná byla vlevo od spodní části Velkého psa. Zvířetníkový pás jsem neviděl. Protisvit byl viditelný, i když čekal jsem ho výraznější. Na východě podle fotek vadil airglow, proto to asi nemělo ten kontrast. Fotky byly silně zelené.

Fotka komety dopadla nakonec úžasně. Bylo sice znát, že jsem fotil méně než 10 stupňů nad obzorem, ale pořád to jsou jedna z nejlepších dat, co ten den kdo má. Kometa má několik proudů v iontovém ohonu, jako mívají ty největší komety, a hlavně vpravo sahal výrazný prachový ohon, což jsem zachytil tak výrazně poprvé. Přes dalekohled měl ohon délku alespoň jeden stupeň a kometa byla vidět i okem, i když jen bočním viděním.

Noc z 3. na 4. dubna 2024

Další noc jsme dali přednost lepšímu popředí u skal připomínajících naše skalní hřiby na Kokořínsku, ale zde mnohem monumentálnější. Říkají tomu Toadstole Hoodoos, což je dobře vystihuje. Toadstole je totiž houba (často míněno muchomůrka) a Hoodoo je geologický pojem pro skály komínového až pyramidového tvaru vytvořené erozí. Podobné útvary proto u nás nazýváme pokličky nebo hřiby.

Hřibovité skály a okolní masiv dolaďovalo k dokonalosti světlo zapadajícího Slunce. Výhled k západu zde byl téměř ideální v mezeře mezi kopci. Podařilo se tedy ještě spatřit Merkur, a především byla okem vidět i kometa 12P. V triedru 8×42 jsem tentokrát viděl ohon dlouhý asi 2 stupně, ale bočním viděním se mi jevil ještě delší, snad pětistupňový.

Tentokrát nefoukalo, bylo víc průzračno, nebyl airglow a po všech stránkách to bylo dokonalé pozorování a focení. Pohledy na oblohu byly úžasné. Velmi jasný kužel zvířetníkového světla nahoře plynule přešel v podobně jasný pás Mléčné dráhy. Ta měla nejjasnější partie nejen vlevo od Oriona, ale i dole vlevo od Velkého psa. Hvězd bylo velké množství. Uvnitř souhvězdí jsem viděl hvězdy, které tam normálně vidět nejsou a když jsem jen tak ležel a vnímal tu nádheru, zdálo se, že vidím i mnoho slabších hvězdiček v pozadí. Takový pohled si asi dosud nevybavuji. Dobře byl vidět i protisvit nad Spicou v Panně. Na fotkách je celý zodiakální most a okem se mi trochu zdál viditelný, především tím způsobem, že vlevo od Mléčné dráhy směrem k M44 ještě nějaký slabý svit vedl jako prodloužení zvířetníkového kuželu a protisvit se z Panny táhl ještě ke Lvu. Nejslaběji se jevil a zde bych viděl jeho pozorování jako sporné, v okolí Regula na obě strany. Jestli vadil jas této hvězdy nebo prostě to bylo daleko od obou nejjasnějších oblastí zodiakálního světla ukáží asi až celooblohové fotografie.

Okem jsem vnímal jen slabou záři Page, stejně jasnou, jako protisvit a na západě slabě svítilo město Kanab, ale to je patrné jen na fotkách, okem jsem si tam neměl šanci ničeho všimnout přes velmi výrazné zvířetníkové světlo. Bylo to prostě skoro Bortle 1 místo, co do kontrastu Mléčné dráhy, viditelnosti zvířetníkového světla a fotek. Dávám mínus jen za slabé čepičky dvou měst. Dvě noci v nejlepší lokalitě jsou za námi. Snad to ještě někdy uvidím. Jen o jeden Bortle horší jsem zažil v Chorvatsku. Vyplatí se tedy zajet alespoň tam nebo do Alp či Polonin.

Noc ze 7. na 8. 4. 2024

Bylo teplo, obloha výrazně potmavla a na celooblohovce byl dokonce vidět zodiakální pás. Fotografování komety se povedlo. Bylo zvláštní shodou okolností, že jsem měl možnost tam fotografovat s pro mě ikonou krajinářské fotografie, kterou byl Tunç Tezel z Turecka. Zjistil jsem, že fotografuji velmi podobným vybavením jako Tunc. On používá často Canon 5D nebo 6Dmod, také měl 24 mm objektiv, i když ten já měl půjčený od Kuby Kuřáka, zatímco já běžně snímám Sigmou 35 mm. S Tunçem tam fotil ještě z Polska Lukáš (@lukey_luke_007), kterého jsem neznal.

Kometu jsme opět viděli i pouhým okem, i když já konkrétně hůř než oni s lepším zrakem. Pěkný pohled na ni byl nedaleko Jupiteru nad místním rybníčkem. V pozadí postávaly krávy a mě se podařily i pěkné fotky nejen z místa, kde fotil Tunc, ale pak i od hladiny jezírka. Velmi klidná hladina v jednu chvíli odrážela Jupiter a další hvězdy tak, že to bylo až neskutečné. Také přes dalekohled se mi podařilo pořídit sadu fotografií komety 12P, ale nebude to asi takové terno, jako z pustiny v Utahu/Arizoně u Page.

Po pozorování jsme se pokusili vyspat s cílem podívat se na ranní Mléčnou dráhu. Popůlnoční seanci s Kentaurem jsem proto vzdal a holt si ji vynahradím později, zřejmě při nějakém zatmění v dalších letech. Ráno, když jsem vstal kolem půl páté, nad východem už visely pruhy vysoké oblačnosti tak husté, že přes ně nebylo vidět hvězdy. Nad nimi byla obloha čistá zhruba tak od úrovně našeho obzoru. Nebylo to tedy úplně to, v co jsem doufal. Pořídil jsem tedy alespoň nějaké náladovky na Canon 6D se Sigmou 24 mm a pokusil se spát do rána, což se moc nedařilo. Byla velká zima i v autě, kde jsme spali na sklopených sedačkách, ale nakonec jsem se zřejmě nějak vyspal, protože v den zatmění jsem unavený vůbec nebyl.

Kometa během úplného zatmění Slunce 8. 4. 2024

Počasí vyšlo dokonale. Během dopoledne dorazila vysoká oblačnost a v tu chvíli jsem si říkal, že alespoň Slunce přes ni dobře prosvítá a bylo by tedy vidět i korónu, protože někdy bývá i hustá a to dneska nebyla. Jak se ale blížilo poledne, začalo se vyjasňovat a při skorojasné obloze zatmění i začalo a čistá a hodně průzračná obloha vydržela i do čtyřminutové úplné fáze zatmění. V tu chvíli bylo jasné, že mohu zůstat u původního plánu, vyfotit kometu pomocí teleobjektivu Samyang 135 mm. Měl jsem v plánu zkusit zachytit kometu 12P vedle Jupiteru.

Absolutně fascinující až oslňující jas vnitřní koróny si zhruba konkuroval s jasem oslnivé tečky napravo od ní, planety Venuše. Vlevo zářil nepřehlédnutelný, i když slabší Jupiter. Oblačnost skoro žádná, jen něco na jihozápadě. Rychle mířím Canon 6D se Samyangem 135 mm na Jupiter, ale v hledáčku ho nevidím, což nechápu, ale hned mi to dochází. Musím sejmout krytku z teleobjektivu. Ten jsem předtím zaostřil nejlíp, jak to šlo a teď nezbylo než doufat v nejlepší zázrak, že tam bude aspoň jádro komety na snímku vidět. Krytka nechce ven skrz sluneční clonu, rychle sklápím objektiv k zemi a nechávám ji spadnout kamsi, pak ji seberu. Mířím nahoru a z obav o kompozici dávám Jupiter v zorném poli co nejvíc doleva dolů. Spouštím připravenou sekvenci a vracím se ke kameře nasazené na dalekohledu, která mezitím snímala korónu kolem Slunce.

K zatmění se ještě vrátím, teď ještě prvotní vzpomínky po skončení, když jsem začal prohlížet snímky na notebooku v kufru auta, kde byl alespoň trochu stín. Na nich jsem krásně viděl Jupiter. Po přiblížení jeho obrazu se mi zatajil dech. Kolem Jupiteru byly tři tečky – jeho měsíčky. To znamená, že dosah snímku je 6 magnitud – a kometa má asi 4 mag. Okamžitě jsem pátral po snímku přibližně tím směrem. A pak jsem nadšeně ukazoval, že tam je. Byla tam zřetelně méně ostrá hvězdička. Nadšení nebralo konce. Nafotil jsem temné snímky (darky) a snímky vyrovnání jasu pozadí (flat snímky) a ještě v kufru auta je zpracoval.

Co vylezlo na fotografii složené z 14ti 2,5s expozic při ISO 800 a cloně 2 mě vyrazilo dech. Kometa měla opravdu ohon. Sice kratší, jen ten prachový byl vidět, ale byl tam. Unikátní snímek je na světě. Hodně lidí kolem říkalo, že kometa nebude na snímcích zatmění vidět. Okem ne, to chápu, na to by člověk musel na ni namířit specielně jeden dalekohled a zkusit ji najít, ale raději jsem pozoroval Slunce a na kometu mě ani nenapadlo se triedrem podívat, zda tam je. Už před zatměním jsem doufal, že kometu vyfotím jako slabou hvězdičku, protože už v Maďarsku v roce 1999 jsem 50mm objektivem na film zachytil hvězdy o jasnosti až 3,5 mag. Pozdější analýza snímku ukázala, že okolo komety jsou ještě dobře viditelné i hvězdy 10 mag, což mi vyrazilo dech.

Ke snímkům se budu nyní vracet v klidu domova. V článku jsou zatím jen ty zpracované během cest na notebooku, většinou na úkor spánku, nebo v případě fotky ze zatmění dokonce za jízdy v autě.

Martin Gembec

 

Vloženo: Čtvrtek, 11 dubna, 2024 , 21:00 , kategorie: Komety. Reakce na článek můžete sledovat pomocí RSS 2.0.