Nečekaně jasná polární záře viditelná i přímo z města

V Liberci, Jablonci nad Nisou i Turnově jsme měli možnost pozorovat výraznou zelenou polární záři. A to již od konce večerního soumraku v neděli 23. dubna 2023. Nad ní se rozkládaly pruhy slabší červené záře, které sahaly až do zenitu, ale v podstatě zčervenala celá obloha, jak je vidět i na animacích z jiných míst.

Vše se odehrálo tak, že 21. dubna nastala na Slunci erupce M2 doprovázená utržením filamentu plazmatu. Tato hmota se pak jako rázová vlna šířila vesmírem a ze záběrů SOHO LASCO C3 bylo zřejmé, že míří i přímo k Zemi. Čekai jsme sice, že nějaký vliv to mít bude, až dorazí, ale to co následovalo, bylo zcela mimořádné.

Po upozornění Petra Lívance, že vesmírné observatoře již byly zasaženy rázovou vlnou ve slunečním větru, stačilo sledovat magnetometr. Já jsem tedy čekal jen slabé výchylky a navíc bylo venku světlo, tak jsem tomu zpočátku moc nevěnoval pozornost, ale nakonec, když křivky magnetometrů náhle spadly hluboko dolů, zkusil jsem udělat ještě za světla několik snímků, na kterých nic nebylo. Poté, co mě Jakub Kuřák poslal něco, co vypadalo jako zelená polární záře jsem znejistěl, přeci jen končil soumrak, a vydal se do vyšších pater domu to zkontrolovat.

Pohled z paneláku v Jablonci ve Mšeně na sever byl opravdu nečekaný. Jakoby zři clonily mraky, ale on to byl její skutečný tvar. Čas 21:41 SELČ

Pohled z paneláku v Jablonci ve Mšeně na sever byl opravdu nečekaný. Jakoby zři clonily mraky, ale on to byl její skutečný tvar. Čas 21:41 SELČ

Nahoře jsem okamžitě pochopil, že toto je mimořádné. Záři jsem viděl na první pohled okem. Při pořizování 2s expozic bylo zřejmé, že se rchle mění, ale hlavní zelené oblasti víceméně drží svou strukturu. O existenci červené nad tím, jsem vzhledem k soumraku neměl ponětí. Pak jsem nepozoroval, protože jsem riskl výjezd na Kynast s tím, že to třeba vydrží.

Pohled na polární záři z Liberce od Martina Maška

Pohled na polární záři z Liberce od Martina Maška

Mezitím pořizoval snímky ze sídliště v Liberci i Martin Mašek, který záři zachytil doslova přes střed stotisícového města. Animaci pořizoval také Antonín Vřešťál v Turnově a pozoroval i Daniel Kurtin a David Šmehil v Liberci. Já pak po příjezdu na Kynast věděl, že tady se odehrává něco mimořádného, protože jsem viděl už i slabé červené pruhy od severozápadu sahající až do zenitu a končící někde v oblasti Velkého vozu. Pokusil jsem se pořídit panoramata a později litoval, že mě nenapadlo vzít celooblohovku. Byl by to pěkný snímek do planetária.

Panorama z Kynastu ve 22:06. Expozice 6 s, ISO 6400. Canon 6Dmod a Sigma 35 mm, f2,2.

Panorama z Kynastu ve 22:06. Expozice 6 s, ISO 6400. Canon 6Dmod a Sigma 35 mm, f2,2.

Druhá panorama z 22:15 SELČ, Záře příliš neměnila svůj tvar a polohu. Tím se lišila od jiných s výraznými měnícími se pruhy (asi proto, že tyto červené pruhy se rozplizly výše po obloze a nebyly tak výrazné).

Druhá panorama z 22:15 SELČ, Záře příliš neměnila svůj tvar a polohu. Tím se lišila od jiných s výraznými měnícími se pruhy (asi proto, že tyto červené pruhy se rozplizly výše po obloze a nebyly tak výrazné).

Pokus o panoramu od obzoru k zenitu. Neuvěřitelný rozsah (až k Velkému vozu a jak je vidět i tam byla obloha červená).

Pokus o panoramu od obzoru k zenitu. Neuvěřitelný rozsah (až k Velkému vozu a jak je vidět i tam byla obloha červená).

No ale hlavní byl nakonec ten zážitek. Záře vydržela nakonec docela dlouhou dobu. Zelené oblasti se objevovaly a zase slábly, ale víceméně si držely dlouhé minuty podobnou pozici na obloze, což bylo opravdu nezvyklé. Těmi oddělenými zjasněními v zelené se tato záře lišila od všech předchozích, co jsem zažil.

Tuto polární záři dobře vystihují tato slova prnesená na sítích:

Záře byla vidět okem z města z paneláku. Vůbec jsem nechápal, na co koukám, ty zprohýbaný světlý pruhy za soumraku nad severozápadem a severem, to bylo něco – a pak za městem za tmy? Masakr. Pruhy až do zenitu, slabé, a jak se ukázalo na fotkách, červené – a do toho neustále sílící a slábnoucí zelené fleky pořád na stejném místě 😃 Už jsem viděl asi 6 polárních září, ale tahle byla zcela jiná, vším nová – od slabší erupce, ale dobře mířené, přes relativně malé výchylky magnetometrů, přes diskrétní zjevení záře na stejných místech dlouhé minuty po viditelnost již za soumraku.

Takže, takto silnou záři jsme nikdy po tak „slabé“ erupci ještě nepozorovali. A to se teprve blíží maximum aktivity a silné erupce kategorie X. Snad se máme ještě na co těšit.

MaG

 

Zde ještě i něco ode mě z libereckých Pavlovic. Nikdy mě nenapadlo, že první polární záře, kterou uvidím, bude takto jasná, ale rozhodně mi to nevadí. :) Doufejme, že nás v tomto cyklu potká ještě něco aspoň trochu tak krásného. Pro příště už to snad bude chtít jenom tmavší oblohu.

  

Daniel Kurtin

 

Ještě pohled na průběh sluneční aktivity, tedy na to, co tuto záři vlastně způsobilo:

Slunce 21. 4. 2023 – povšimněte si tmavého filamentu mírně od středu dolů – právě ten se utrhl a způsobil onu polární záři. Byla to moje první polární záře, kterou nezpůsobila silná erupce ve výrazné aktivní oblasti se skvrnami, nýbrž erupce při níž se utrhl filament chladnějšího plazmatu. Asi by se to dalo nazvat eruptivní protuberance, odborník prosím nechť napíše a upřesní..

Erupce M1,77 z SDO (animace na kliknutí)

Záznam erupce družicí GOES v RTG oboru

CME ze SOHO, koronograf LASCO C3 (animace na kliknutí)

Detekce nárazu částic na DSCOVR v Langrangeově bodě L1 23. 4. navečer

Reakce magnetometru na Zemi (Schegerott, Kiel, Německo)

 

Komentáře byly uzavřeny.