Nejlepším filtrem je obloha
Myslím, že autorem této věty je Milan Antoš. Alespoň já si ji tak od něj pamatuju, a tak to prostě je. A opět jsem to zažil na Frýdlantsku po vyjasnění v noci z 15. na 16. ledna. A dnes bych doplnil to, co vídám už leta. Když na to máte, tak cestou k zachycení slabých objektů je kromě dobré oblohy taky světelná optika a kvalitní snímač. Světu CCD kamer konkuruje dnes nejlépe Canon 6D a já mám to štěstí, že se mi jeden podařilo sehnat na začátku roku 2020 a to tehdy navíc spolu se sice rozbitým, ale na astrofoto plně použitelným objektivem Sigma Art 35 mm f1,4. Objektiv se musí totiž clonit párátkem. Když jsem v roce 2022 do sbrky doplnil druhý vysněný světelný Samyang 135 mm f2, tušil jsem, že z toho mohou padat zajímavé věci. Dosud jem to však vídal jen na fotkách od kolegů. V uvedené lednové noci jsem to však zlomil a dovezl data, jaká jsem dosud nezískal.
Po příjezdu jsem si všiml nápadně velkého množství hvězd v Orionu a vůbec po obloze. Rozhodl jsem se tedy z trackeru Vixen Polarie pořídit nejen snímek Oriona teleobjektivem, ale i širokoúhlý snímek Sigmou 35 mm. Volba padla na pole kolem Marsu v Býku. Kompozice s hvězdokupami a oranžovým Marsem obklopená na jedné straně Kalifornií v Perseu a na druhé Rosettou v Jednorožce byla jasná volba. Plán osmi expozic jsem lehce překročil a nakonec jich bylo 12. Jako vedlejší produkt během chystání velké montáže jsem opravdu nadšený.
Oblast Býka s Marsem a širokým okolím 15. ledna 2023. 12×90 s, ISO 1600, Sigma Art 35 mm (f2,2), Canon 6Dmod, Vixen Polarie.
Poté jsem snímal jihozápadní část Oriona. Vždy jsem si přál vyfotit pořádně Hlavu čarodějnice. Nikdy k tomu však nebyly podmínky, předevšm chyběla světelná optika. Začal jsem s tím pořádně asi v roce 2008 při výjezdech za tmou, ale od té doby jsem lepšího snímku nedosáhl. Chce to čas a dobré počasí a já se asi věnoval hodně kometám.
Během snímání Oriona přecházela slabá vysoká oblačnost, ale jinak se zdál být Orion jasný. Jaké bylo mé překvapení, že většina expozic je postižena jakýmsi závojem, který hodně ztlumil hvězdy a jakoby je odebral zvětšiny snímků, nebo je na nich dokonce vidět lehce nasvícená vysoká oblačnost. Přesto jsem vybral 42 nejméně postižených expozic z šedesáti a typoskládal s nadějí, že tam trochu Čarodějnice vidět je na surových záběrech. V Pixinsight jsem udělal klasické očištění o darky, flaty. Složil na hvězdy, zintegroval snímky a jal se upravit data. To znamená klasicky kalibrace barev hvězd (Color Calibration), neutralizace pozadí (Background neutralization) a odstranění zbytkového gradientu oblohy (Dynamic Background Extraction). Pak následovalo zvednutí jasu (Masked Stretch), lehce posun bílé v histogramu (jasné objekty byly uvnitř růžové). Co vylezlo potom při zkušebním zatahání křivek a zmenšení hvězd mě vyrazilo dech. Takové snímky jsem vídal jen z Chile a z rukou kolegů.
Jihozápadní část Oriona na 42 expozicích při ISO 1600 Canonem 6D se Samyangem 135 mm (clona 2,2, aby byly hezčí hvězdy než na clonu 2). Montáž Vixen Polarie.
Ano, snímek je opravdu bez filtrů a opravdu nebylo třeba žádného velkého kouzlení s daty. Prostě nejlepší filtr je obloha, nejlepší klasickou digitální zrcadlovkou je Canon 6D a nejlepším teleobjektivem je Samyang 135 mm :-)
Vedle těchto snímků jsem se věnoval pozorování deep-sky a komet WO FLTčkem a byla to prostě pěkná pokoukaná. Zpětně mi radost nekazí ani fakt, že s okem nalepeným na okulár jsem zrovna minul polární záři, ačkoli jsem průběžně magnetometr kontroloval (ne ve správný čas). Fotky komet jsou v sousedním článku.
Přeji všem hodně nadšení v tom co dělají, i když se třeba taky teď třeba potýkají s méně doonalými snímači a méně světelnou optikou. Moje rada je jednoduchá. Snímejte s ní co nejdéle a za co nejlepších podmínek a výsledek vás určitě překvapí. Hodně štěstí a zábavy všem.
MaG