Kometární okénko – srpen 2023

Je srpen, přicházejí kometární žně! Pomalu se nám blíží další nov (16. 8.), tak se můžeme začít připravovat na pořádnou sklizeň. Abych mohl sepsat nové kometární okénko, zajel jsem si na skok pod lepší oblohu do Alp. A vyplatilo se. Ověřil jsem si, že v současné době můžeme malými amatérskými dalekohlídky do průměru zrcadla 500 mm pozorovat hned 22 komet. Které to jsou? Čtěte dál!

Hlavní důvod, proč jsem do Alp vyrazil, byla v současné době nejjasnější kometa C/2021 T4 (Lemmon). Od nás z Čech není bohužel rozumně viditelná, je potřeba za ní jet víc na jih, ale ani z Rakouska to není ještě úplně ono. Zapadá spolu se souhvězdím Vah, kam se promítá, ještě za soumraku, takže je nutné mít naprosto ideální jihozápadní obzor. Nejlepší viditelnost nastává kolem 22. hodiny SELČ, ale z difúzní koule o průměru měsíčního úplňku byla na ještě poměrně světlé obloze vidět jen jasnější středová partie. Pokud ji nestihnete ulovit teď v týdnu kolem novu, už asi moc šancí mít bohužel nebudete. Začíná rychle slábnout.

Chcete-li ale vidět pěknou jasnou kometku, počkejte do rána! O titul miss se znovu uchází C/2020 V2 (ZTF). Ze svého lesku nic neztratila, dokonce bych řekl, že od jara ještě zkrásněla. Má také kolem 10 mag a lehce nesymetrickou difúzní komu s jasnějším středem. Nachází se na rozhraní Velryby a Eridanu a bohužel pro nás pomalu klesá k jihu. Proto neváhejte a kochejte se, dokud je tu s námi.

Přichází také poslední šance užít si kometu tohoto léta C/2023 E1 (ATLAS). I ta už bude rychle slábnout. Škoda že se promítá do hustých oblastí Mléčné dráhy v Labuti. Není proto (a navíc k tomu ještě kvůli svému rozplizlému vzhledu) tak nápadná. Také pádí docela rychle k jihu. Každým dnem se posune o víc než dva stupně.

Slábnoucí tři grácie máme zdárně za sebou. Je něco, co naopak zjasňuje? Ano! Tak třeba slavná krátkoperiodická 103P/Hartley se nám vrací na scénu dělat pěknou šou. Je viditelná už zvečera, ale vyplatí se počkat až na konec astronomické noci, kdy kulminuje 75 stupňů vysoko spolu s Andromedou. Zatím má kolem 12 mag, ale do podzimu by to měla vytáhnout i přes osmou hvězdnou velikost, tak se máme určitě na co těšit.

Po celou noc se můžeme v hlavě Draka kochat ještě slavnější vlasaticí. 12P/Pons-Brooks se vrací po 71 letech a nepochybně nezklame. Už nyní nás oblažila nečekaným zjasněním, kdy zčistajasna skočila o 5 magnutud až na 11. velikost. Když jsem posledně zmiňoval, že si o ní příště možná povíme víc, nečekal jsem, že vzápětí dojde k takovému outburstu. Ze stelární kometky hned po výbuchu se zakrátko stala difúzní mlžinka, která tím, jak se rozptyluje, pomalu slábne, ale vzhledem k tomu, že se blíží ke Slunci, bude zase postupně zjasňovat a není vyloučenou ani další pšouknutí. Tak si myslím, že o ní ještě hodně uslyšíme. Pokud vyjde předpoklad, měla by na jaře dosáhnout viditelnosti pouhým okem. Už jste také tak nedočkaví jako já?

Kometek kolem 12 mag pro trpasličí kukátka do 10″ je na obloze ještě pár. Stále dobře patrná je po začátku astronomické noci v Orlu kulminující 237P/LINEAR. Jde o pěknou a celkem nápadnou difúzní mlžinku, jen kdyby se většinu času nepromítala na slabé hvězdičky naší Galaxie. Moc bystře se po obloze nehýbe, zato slábnout bude teď už rychle.

Slábne nám delší dobu i C/2022 A2 (PanSTARRS) v Andromedě. Jde tedy spíše o objekt ranního nebe, ale když na ni vyrazíte už o půlnoci, neuděláte zas tak moc velkou chybu. Objevíte matnou kruhovou plošku, která si na rozdíl od předešlých rozplizlých mlžinek nechá i trošku naložit.

Co tu máme dál? Máte-li slušnější oblohu nebo větší aperturu a objekty kolem 13 až 14 mag vám nedělají problémy, určitě zkuste večerní C/2019 T4 (ATLAS) v hlavě Hada nebo naopak ranní 126P/IRAS v Trojúhelníku. Obě to jsou celkem kompaktní šedivé matné flíčky, možná snadnější, než by se z oficiálně udávaných jasností mohlo zdát.

Kde naopak publikovaným jasnostem kolem 14 mag nevěřte, je C/2022 W3 (Leonard) v Labuti. Moje odhady jsou spíš kolem 16 mag, zkrátka je to už pěkná duchařina a bohaté oblasti Mléčné dráhy, kam se promítá, tomu rozhodně nepomůžou. Kdo ji ještě neviděl, už ji asi neuvidí.

To raději zkuste C/2021 X1 (Maury-Attard) vstupující do souhvězdí Ryb, jestli jste ji teda neviděli už minulou zimu. Ta si na nic nehraje a svých 14 mag si ještě nejakou dobu udrží.

S jasností na tom je papírově podobně i novinka v podání C/2022 JK5 (PanSTARRS). Problém u ní je ten, že nevystupuje moc vysoko nad obzor, když prodlévá jen nízko v jižním souhvězdí Sochaře. Předminulou noc jsem ji v Alpách zalogoval v 20″ dobsonku, ale odhadl jsem ji na pouhých 15,7 mag, takže moc nevěřím, že by šla od nás, byť někde ze Šumavy, rozumně spatřit.

To se raději zaměřte na návrat nejperiodičtější ze všech periodických 2P/Encke na ranní obloze. Zatím není moc výrazná, ale bude každým dnem velice rychle zjasňovat a do října, než nám zas zmizí z oblohy, by se měla dostat na nějakých 7,5 mag. To už zní docela zajímavě, co říkáte?

Tím se pomalu dostáváme do oblasti duchařin, kde teprve začíná být trochu bohatší nabídka. Komet kolem 15 mag je celkem hodně. Pokud ale nemáte alespoň čtyřstovku zrcadlo, můžete další odstavečky v klidu přeskočit.

Začít můžeme večerní C/2022 L2 (ATLAS) v Hadovi. Ta sice na podzim zmizí z oblohy u Slunce, ale na jaře bude zpět a v plánu má se vytáhnout až na smyslných 12,5 mag, není teda nutno to zatím tak moc hrotit.

Pokud nechcete čekat na další návrat za 14 let, tak máte nejvyšší čas si došlápnout na periodickou 199P/Shoemaker nízko ve Střelci. Cesta někam na jih je u ní víc než doporučeníhodná. Od nás bych ji v hustém poli středu naší Galaxie asi ani nepokoušel. Alpská obloha je v tomto směru hotový poklad.

Na příští období perihelu za šest let budete muset asi počkat, pokud jste letos nestihli spatřit nyní už dost slabou a stále dál slábnoucí 81P/Wild. Já se s ní o tomto novu už loučím, spatření nízko v Hadonoši je stále obtížnější i v půlmetrovém zrcadle.

Loučím se asi i s další periodickou 71P/Clark, i když ta mi v souhvězdí Velryby problémy zatím nečiní. Tato kometka se pyšní periodou 5,5 roku, takže ji tu máme vlastně zase co nevidět.

A jdeme na ještě větší duchařiny! Kolem 16 mag to začíná být teprve zajímavé. Tady přicházejí pořádné výzvy, tady vám nedá nikdo nic zadarmo. A začneme pěkně zostra!

C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS) je už viditelná! Stihl jsem ji zalogovat, ještě než zmizí na chvíli u Slunce. Chtěl jsem být prostě jen první, kdo ji uvidí na vlastní oči. Za rok se o ní bude jistě hodně mluvit a psát. Pokud splní očekávání a dostane se až na 0 mag, bude to fakt pecka.

Zalogoval jsem konečně i C/2020 Y2 (ATLAS), která byla celou dobu na výletě u protinožců. Už jsem myslel, že mi uteče, protože povážlivě slábne. No, ona ani v maximu neměla přes 14 mag. Zůstala přeci jen trochu za očekáváním. Ale mám ji! Je to doma. Hurá!

Trochu nad plán se podařilo vyduchařit nově objevenou P/2023 M4 (ATLAS). Zřejmě u ní došlo k nějakému outburstu, že se nakrátko dostala i do vizuálního dosahu. Normálně bych o ni asi ani nezavadil.

Už jsem ani nevěřil, že by mohla být C/2020 R7 (ATLAS) ještě viditelná. A je! Sice je slabší než 16,5 mag, ale protože je slušně vysoko v Severní koruně, tak za dobrých podmínek se spatřit ještě dá, jak je vidět. A to jsem se s ní minulý měsíc rozloučil.

Spatřit se kupodivu stále dá i 117P/Helin-Roman-Alu. A je možná nyní i snadnější, když putuje výš ve Velrybě, než když se topila loni na podzim nízko ve Střelci.

Jedinou kometou, kterou jsem nevykoukal, byla nakonec 185P/Petriew. To se ale dalo čekat. Vychází až za svítání a z našich končin není rozumně pozorovatelná. Zkusit jsem to musel, ale ve výhledu požadovaným směrem vadila hora a než kometka vystoupala výš, už bylo moc světlo. Ale viděl jsem ji už v roce 2018 a není zdaleka všem dnům konec.

Tolik tedy z kometárního přehršle za měsíc srpen. Po trochu sušším létu se to začíná pěkně rozjíždět. Podzim bude, zdá se, zajímavý.

A co vy? Daří se pozorovat během perseidových teplých nocí? Podělte se se svými přírůstky.

Sám jsem se vyšplhal už na číslo 311 v kometárním počtu. Vida, stačila jedna noc a hned tři nové samyce do seznamu. Do konce roku snad ještě pár potvor přidám, i když to nebude asi tak snadné, zdá se.

 Vic KaL ◊!

4 komentářů k “Kometární okénko – srpen 2023”

  1. petr kahánek

    Ahoj, to jsem zvědav co z toho sáhodlouhého seznamu ulovím.

  2. Spaca4y

    Bezva seznam, do kterého se jen těsně nemohla vejít aktuální novinka C/2023 P1 (Nishimura). Hlavně kvůli ní jsem si dnes ráno nastavil budík. A i když to s oblohou nebylo bůhví co, dokázal jsem ji rozlišit už v 3:30 (cca 6° nad obzorem). Postupně se ukazovala víc a víc (sledoval jsem ji do 4h), nakonec to nebyl takový problém, jaký jsem čekal. Nedaleká planetárka Eskymák byla ještě nápadnější. Z komet se ještě povedla relativně těžká – difůzní (na moji oblohu) 103P/Hartley a pak snadné C/2020 V2 (ZTF) a C/2023 E1 (ATLAS). Ta už opustila husté partie Mléčné dráhy a ukázala jak je velká. Nepovedly se mi kometky 126P/IRAS a 2P/Encke.

  3. Aleš

    Také přidám pár postřehů z průměrné příměstské oblohy s MHV kolem 5,5 mag. Noc z pátka na sobotu (18./19. 8. 2023) jsem s MaGem a Romanem trávili na oblíbeném plácku letiště pro RC modely nad Skuhrovem. Zpočátku se ještě tvořila nějaká oblačnost, ale později v noci a nad ránem bylo krásně jasno a teplo a hlavně celou noc panoval na zdejší podmínky nadprůměrný seeing. Na louce jsem rozbalil 20“ dobson, vedle na EQ6 pověsil C11 s HyperStarem a MaGovou chlazenou kamerkou v primárním ohnisku k fotodokumentaci nějakých těch vlasatic. Vizuálně jsem začal se starou známou C/2023 E1 – ta se při použití 31mm TV Nagleru (80x) jevila jako obrovská difúzní koule přes téměř polovinu zorného pole a to i díky tomu, že již není v mléčné dráze. Druhá v pořadí přišla na řadu 12P/Pons-Brooks, stále se promítající do hlavy Draka. Ta po červencovém outburstu slábne a stává se stále difúznější. Byla poměrně obtížná i v půlmetru, ale po chvíli „civění“ do okuláru (80x) se začal zjevovat slabý mlhavý obláček. To 103P/Hartley v Andromedě byla výrazně jednodušší – je menší a kondenzovanější. Největší „duchařina“ byla C/2022 A2 v Pegasu. Při 80x jsem nevykoukal nic, až při 118x se zjevil malý, plošně velmi slabý mlhavý objekt. No a další dvě fešandy už byly velmi snadné. Krásná je C/2022 V2 i když už klesá k obzoru. Kometární pokuk jsme zakončili ráno – ve 3.45 hod. nebyl problém najít planetární mlhovinu Eskymák a vedle ní v jednom zorném poli (80x) další jasný mlhavý flíček – C/2023 P1. Na 2P/Encke jsem trochu zapomněl, tak jsem ji ani nezkoušel. Byli jsme totiž fascinováni obrazy planet, obzvlášť Jupiter vypadal při 400 násobném zvětšení s binohlavou jako na snímku Damiana Peache – neuvěřitelné barvy a detaily, hlavně bílé kudrlinky za GRS…

  4. Vic

    Jsem zpět z výletu do Alp. Čtyři noci pod oblohou 21,7 MSA byly výživné, ale dost náročné. Dospával jsem to celý včerejší den a noc. Zkouknul jsem v 20″ kromě v článku uvedených kometek ještě i slušně jasnou C/2023 H2 (Lemmon) v UMa a povedla se vyduchařit i slaboučká 219P/LINEAR nízko v Hadonoši.
    Na doporučení Cassiho jsem juknul i na asteroid 2010 YK3 (=2023 KF3) s kometární aktivitou.
    C/2023 P1 (Nishimura) je opravdu nádherná. Jen víc takových příjemných překvapení. U ní mě jen mrzí, že jsem ji minul v den jejího objevu, když jsem pročesával v Alpách na ranní obloze místo, kde by měla být ještě i kometa 185P/Petriew. Jezdil jsem sem a tam po vrcholu kopce, než nad něj kometa vyleze, a sledoval, jak slabé hvězdy ještě vidím, jestli je reálné, abych 185P spatřil. Možná tam dosud neznámý mlhavý flíček zorným polem prošel…
    Jinak 2P/Encke je obtížná. Velmi slabá difúzní koma není rozumně v bohatém hvězdném poli viditelná, pozorovat se zatím dá jen slaboučké stelární jadérko. A 126P/IRAS je také dost nevýrazná. Tam pomůže (krom lepší oblohy a apertury) větší zvětšení, aspoň tak 250×.
    Na C/2023 E1 (ATLAS) i C/2023 P1 (Nishimura) pak použijte Swan band filtr. Vyloupne se díky němu mnohem větší koma.

Odpověď