Astronomické události

Česká astrofotografie měsíce za září 2023 je kometa C/2023 P1 (Nishimura) 9. 9. 2023. Chtěl bych porotě poděkovat, že snímek vybrali, protože je za ním spousta zážitků, práce a nadšení z výsledku. Cítím, že je na místě se podívat, jak vlastně vypadala pořizovaná data a co se dělo, aby mohl vzniknout tento obrázek. A hlavně se chci ještě jednou díky tomu ohlédnout za tím úžasným ránem na místě, kde vznikla i další ČAM za červen 2012, Východ Slunce s Venuší.

Noc to byla co do tmavosti oblohy průměrná. Vlastně ani nevíme přesně proč. Airglow jsme neviděli ani na fotkách a tak snad připadá v úvahu nějaký prach hnaný větrem, který tu noc foukal celkem silně. My se nacházeli na kopci, na nejvyšším bodě polských Jizerek, v lomu Stanislaw, který je jen o málo nižší než nedaleká Wysoká kopa (1124 m). V místě, kde jsme zvyklí pozorovat, bychom kometu Nišimura ani neviděli, tak nízko ráno byla. Přesunuli jsme se proto do místa s výhledem na východ.

Najít místo, kde alespoň trochu nefouká, bylo prakticky nemožné. V podstatě jsme nakonec zakotvili za jedním větším smrčkem, kde to jakžtakž šlo. Zatímco Ladinovi stačilo vytáhnout binolídlskop a Aleš měl při ruce velký binar APM 100, já jsem měl s focením trochu víc práce, protože v plánu bylo nasnímat vycházející kometu přes teleobjektiv 135 mm (snímal Canon 6D přes Samyang 135 mm na trackeru Vixen Polarie) a přes velký newton (snímáno kamerou ASI294MC Pro přes Orion CT8 s Paracorrem v ohnisku 1012 mm na montáži EQ6 s elektronikou OnStep, řízeno ASIAir Mini s pointací kamerou ASI120MM mini na hledářku 50 mm).

Úžasný byl okamžik, když jsme kometu poprvé našli. Bylo asi 4:10 SELČ, tedy mnohem dříve, než očekávaný nejlepší okamžik k pozorování, který jsme odhadovali na 4:45. Kometa se zpočátku jevila jako mlžinka bez ohonu, ale jakmile začala lézt z cirů a dalšího závoje u obzoru, začala se vybarvovat do krásy a narůstal stále lépe viditelný ohon. Opravdu skvělý pohled se nám potom naskytl jak přes binolídl, tak druhý větší binokulár a dokonce byla jako slabá hvězdička vidět přes asi 2× zvětšující „Ježkovy voči“.

Nejlepší pohled na kometu se nám naskytl na displeji iPadu, kde kamera ASI294 neúnavně chrlila data a ta jsme v reálu pozorovali. Objevovaly se stále detailněji jednotlivé proudy hmoty směřující od jádra komety daleko za okraj snímku. Pořizoval jsem nejprve sadu expozic po 30 sekundách, kdy pointer překvapivě zvládal sledovat přímo jádro komety. Následně jsem udělal ještě 12 expozic po 60 sekundách. Jak vypadal 7. záběr z této sady expozic vidíte na přiloženém snímku. Je to velmi blízké tomu, co bylo vidět naživo v terénu.

Následným zpracováním snímků se astrofotografové snaží vydolovat z pořízených dat ještě slabší detaily a dostat řekněme koukatelnější snímek. Obvykle stačí provést kalibraci pořízených snímků a ty pak seskládat na sebe (například zprůměrovat, čímž klesne šum). Zde díky kalibraci zmizela vinětace a další vady, jako jsou slabě vykreslené hotpixely, nepatrný ampglow apod. Problém integrace snímků komety má však velký háček − složením na hvězdy se z komety, pomalu se sunoucí mezi nimi, stane nevzhledný flek. Složením na jádro komety se z hvězd stanou čárky. Jak vytvořit původní vjem, jako je na snímku o kousek výše, kde visí kometa jakoby mezi nehnutými hvězdami?

Jediná možnost, která se nabízí je co nejvíce rozmazat pozadí u snímku složeného na kometu. Ideálně aby zmizely všechny hvězdy v okolí komety. A tuto kometu bez hvězd pak vložit do snímku složeného na hvězdy. A to je často kámen úrazu. Ať už to necháme na programu jako je Pixinsight, nebo to zkoušíme ručně, často tam zůstávají artefakty po rozmazání hvězd. Zde bylo výhodou, že kometa byla extrémně nízko. Jasných hvězd v jejím okolí proto nebylo moc. A toho jsem využil.

I tak mi sloučení obou snímků zabralo asi tři hodiny. Cílem bylo citlivé prolnutí, aby nešlo poznat, že bylo vloženo do sebe, tedy byly vráceny hvězdy v ohonu komety a aplikován byl postupný přechod ze snímku do snímku podél ohonu komety. Vznikla tak omalovánka, kterou nyní můžeme nazvat Česká astrofotografie měsíce. Posuďte sami, zda je to dost fér oproti snímku, který jsme to ráno viděli rovnou na tabletu. Věřím, že to mělo smysl si s tím takto pohrát a zpětně ten úžasný dojem navosit, byť to už není reálný vjem.

Již za pokročilého svítání jsem se pokusil nasnímat také pokračování ohonu o další dvě zorná pole nahoru. Víceméně se to pak podařilo složit do panoramatu.

Pohledem na mozaiku ohonu končím své ohlédnutí za pozorováním. Nyní bych mohl s nadsázkou říct, že za nejlepšími snímky musím jet do lomu, protože z jiných lokalit dovezené snímky na ČAM z různých důvodů nedosáhly. Jsem rád, že se mnoha z vás fotka líbila a ocenění tohoto typu beru tedy už spíše jako krásnou tečku za tímto ránem, které jsme tehdy s Davidem Šmehilem zakončili pozorováním východu Slunce.

Martin Gembec

Na Facebooku se ozval Vlado Padyšák s tím, že fotka jej inspirovala k pokusu ji nakreslit. Přikládám jeho kresbu. Je obdivuhodné, že toto někdo dokáže nakreslit.

Vloženo: Úterý, 10 října, 2023 , 17:49 , kategorie: Komety. Reakce na článek můžete sledovat pomocí RSS 2.0.