Nevyřízené účty s Orionem
Za ta léta, co se bavím astrofotografií jsem se ujistil, že jednou z nejobtížnějších disciplín je širokoúhlá fotografie zimních souhvězdí. Faktorů, které ovlivňují, co vše se může postavit proti je mnoho. Jedním z faktorů je vybavení – přeci jen je rozdíl, jestli na to jdete s Canonem 30D a 50mm objektivem při cloně 4, nebo Sigmou 35 mm na f2,8. Dalším důležitým faktorem je čas, který tomu můžete věnovat. A ten se zase často neprotíná s tím nejdůležitějším, kterým jsou vrtochy zimího počasí. Tu si stěžujeme na inverzi a přitom se dá obětovat čas a benzín a dojet tam, kde mraky nejsou, nebo vyjít na vysoké hory. Tuhle si zase stěžujeme na velké mrazy, když už se konečně vyjasní. Nakonec přeci jen za ty roky vychytáte nějakou tu noc, kdy na to trochu času je a obloha spolupracuje. A tak vznikly i moje nejoblíbenější zimní fotky, širokoúhlé pohledy na Oriona a okolí.
První povedené pokusy se mi směstnaly do let 2009 až 2010. Vše vyvrcholilo mozaikou 50mm objektivem, která byla na dlouhé roky vrcholem. Dodnes si myslím, že na svou dobu to byl určitě jeden z mých nejlepších snímků.
Panorama dvou polí Orionu Canonem 30Dmod přes Super Takumar 50 mm.
Novou motivaci to zkoušet zas mě vlil až Canon 6D a Sigma Art 35 mm, ale dlouho jsem si neuvědomoval, jaký potenciál v tomto vybavení dříme. A vlastně jej ani neumím, nebo vlastně ani nechci využít. Líbí se mi spíš přirozeně podané snímky s hvězdami, kterých je v této oblasti opravdu mnoho, než vyloženě mlhovinami svítící snímek, jakoby z jiného světa. Ale doba pokročila a i já už tlačím více na pilu. Výsledkem jsou celkem zajímavé pohledy na to, co bych před deseti roky vyfotit nedokázal. A přitom jde jen o první pokusy a náhledy na to, co by, kdyby (více minut expozic prostě zoufale chybí).
Orion, 9×2min, ISO800, Sigma 35 mm, Canon 30Dmod
Málo dat jsem nasbíral i na další vysněný projekt, který jde konečně realizovat. Panoramu Oriona 135 mm objektivem. Jak dechberoucí snímky se dají pořídit se Samyangem 135 mm při cloně 2 jsem si ověřil už o rok dříve, když se sešla jedna opravdu docela pěkná noc na Frýdlantsku s mými časovými možnostmi. Jenže to bylo jen to nejoblíbenější pole od M78 a Plamínku s Koňskou hlavou, přes M42 po Hlavu čarodějnice.
Jihozápadní část Oriona na 42 expozicích při ISO 1600 Canonem 6D se Samyangem 135 mm (clona 2,2, aby byly hezčí hvězdy než na clonu 2). Montáž Vixen Polarie.
A vrcholem mého snažení je již zmíněná panorama čtyř polí. Trpí to všemi neduhy, od nepřesných překryvů, protože na plánování a lepší trefování nebyl čas, po malé množství dat, protože zase ten čas (ono jet po druhé přednášce ve dvou dnech a jednom nočním focení ještě fotit druhou noc a ještě až do polských Jizerek už vyžaduje dávku nadšení). Ale nevyužijte tu možnost. Konečně jasno, teploty jen asi mínus 10 °C a hlavně bezvětří. Něco tak krásného jsem na Rozdroze dlouhé roky nezažil. Bylo moc fajn, že jsem na ten zážitek nebyl sám, ale přidal se ještě Jakub Kuřák. Naše výtvory sdílím níže, ale zážitku vidět řeba tu animaci na sféře planetária se to nevyrovná.
Panorama 2×2 pole, Canon 6Dmod, Samyang 135 mm/f2, ISO 1600, každé pole 40×30 s, tracker SkyWatcher Star Adventurer 2i, Rozdroze Izerskie, 9. 1. 2024, 22:15-23:51 UT. První snímek je i s použitím zmenšení hvězd. Doufám, že i vy máte pocit, že zde je ještě jakž takž koukatelné i plné rozlišení.
Další verze (v plném rozlišení zde), tentokrát s nezmenšenými hvězdami. Ještě dodatek ke zpracování. Každé pole bylo zpracováno v Pixinsight, kde jsem provedl kalibraci pomocí bias, dark a flat snímků. Pak jsem provedl kalibraci barev podle hvězd a neutralizaci pozadí. Pak jsem se pokusil co nejvíc nedestruktivně vyladit gradient funkcí DBE a po strečnutí jsem to složil do panoramatu. Složenou panoramu jsem ladil přes křivky a vrstvu zmenšení hvězd.
A nakonec vkládám jednu verzi sice zmenšenou, ale takovou, která byla pro mě náhledem, co tam v pozadí vlastně je. S vytažením mlhovin ale roste i šum. (Verze v 50% rozlišení).
Další snímek je širokoúhlým pohledem na Oriona a přilehlou Mléčnou dráhu pomocí Artové Sigmy 35 mm při f2,8. Ten ale vznikl o noc dříve na podstatně horší příměstské obloze mezi Jabloncem a Železným Brodem u Alšovic. Jen štěstí bylo, že Orion nebyl úplně utopen v záři Brodu a Turnova, ale tak nějak mezi nimi, takže to ještě šlo. Detaily: 8. 1. 2024, 21:26-22:20 UT, Canon 6Dmod, Sigma Art 35 mm, clona 2,8, 54×60 s, ISO 1600. Plné rozlišení.
Naprosto skvělé snímky, jak už jsem předeslal, tam ale pořídil Jakub Kuřák. Kromě skvělých celooblohovek povedenou Sigmou 4,5 mm, kterou sehnal dokonce se světelností f2,8, zachytil i panoramu zimního šestiúhelníku pomocí Sigmy 24 mm a již v úvodu zmíněného staříka Canonu 30Dmod. Ten si prostě ještě pořád moc nezadá s mnohem novějšími foťáky, i když pro dobrý výsledek je třeba se mnohem víc snažit.
A teď již zmíněné celooblohovky. Nejlépe vyniknou až na sféře planetária, kde se máme to štěstí s Kubou potkávat. Nicméně snad na vás taky trochu může dýchnout ta atmosféra.
Na Rozdroze jsem tu noc vybalil i refrák s kamerkou. Oblíbená sestava WO FLT98 s kamerou ZWO ASI294MC Pro běžela na montáži EQ6 s elektronikou OnSTEP. Bohužel po sedmi snímcích jsem narazil na vymoženost techniky zvanou proložení meridiánu a po přeložení na druhou stranu se mi to hlo a rozostřilo. Chybami se člověk učí. Technika sama za vás snímek vždy neudělá, pokud nemáte i motorové ostření. Nicméně Racka jsem naposledy snímal s kometou Hartley, takže srovnání je to i tak zajímavé, protože tehdy to bylo s Canonem 30D a ED80/600 v ohnisku 400 mm, tentokrát v ohnisku 512 mm. Na 20 minut expozic to není špatné, alespoň chlazení kamery mohlo jet na 3 %, protože bylo podobně zima. Rozlišení je proti ED80 znatelně lepší, ale 100 minut dat zrcadlovkou to nedohnalo.
Jen tak mimoděk jsem našel chvilku čas i na oblast Plamínku s Koňskou hlavou. Stačilo 15 minut expozic. Ani tentokrát jsem do složeného snímku prakticky nesahal. Pouze strečnuto a lehce táhnutí za křivky.
Sepsal MaG