Kometa roku 2019

A je tu nový rok a s ním i tradiční bilancování minulého období. Jaký tedy byl rok 2019 z pohledu kometární astronomie? Zdá se, že v celku úspěšný. Obavy z nedostatku kometárního materiálu se nakonec nepotvrdily a bylo na na co koukat. Však posuďte sami.

Nejprve trochu statistik. Kometám jsem věnoval 120 nocí z celkového počtu 257 pozorovacích seancí. Proti roku 2018 to je tedy o něco méně. Důvodem bylo zřejmě kometární „sucho“ během jara a léta a také chyběla pořádně jasná vlasatice, která by se dala pozorovat i při měsíčním svitu. Ve svém pozorovacím deníčku-nočníčku mám dohromady 462 záznamů, z toho je 432 úspěšných pozorování a k tomu ještě 30 řádků s negativním výsledkem. Celkově jsem zkoušel pozorovat 37 komet, podařilo se jich ale spatřit jen 33, na čtyři kousky to z různých důvodů nevyšlo. Z těch 37 vlasatic bylo 17 krátkoperiodických, 19 dlouhoperiodických a jedna dokonce interstelární.

Kometa 46P/Wirtanen, 31. 12. 2018, Alšovice, Pentax K-70, Tamron AF70-300 mm LD, 4×50 sec, 300 mm, F5.6, ISO 3200, z pevného stativu, GPS Astrotracker ON, DSS, Pixinsight a ZonerX © Roman H.

Nejčastěji se samozřejmě okukují ty nejjasnější, takže není divu, že nejvíce (48) pozorování mám u pěkné C/2018 W2 (Africano), následuje 46P/Wirtanen se 44 záznamy a C/2018 Y1 (Iwamoto), kterou jsem viděl 40×. Naopak šest kousků, vesměs na hranici viditelnosti nebo i těsně za ní, se dočkalo pouze jednoho pozorování. O patnáct nových záznamů se rozrostl i seznam dosud v životě spatřených komet, takže rok 2019 jsem uzavřel nakonec na čísle 208.

Přehledně je vše shrnuto do následující tabulky:

Kometa Celk. Poz. Neg. Mag. Vic#
46P/Wirtanen 44 43 1 4,9
64P/Swift-Gehrels 21 19 2 8,1
C/2018 L2 (ATLAS) 7 5 2 10,4
21P/Giacobini-Zinner 1 0 1 14,5
C/2016 N6 (PanSTARRS) 5 5 0 12,6
38P/Stephan-Oterma 22 21 1 9,8
60P/Tsuchinshan 16 16 0 13,2
240P/NEAT 3 3 0 14,3
123P/West-Hartley 31 31 0 11,7
C/2015 O1 (PanSTARRS) 15 15 0 12,8
C/2016 R2 (PanSTARRS) 3 2 1 13,6
C/2018 Y1 (Iwamoto) 40 40 0 5,6 193
C/2010 U3 (Boattini) 2 0 2 14,7
C/2018 A3 (ATLAS) 3 3 0 14,6
C/2017 T2 (PanSTARRS) 31 28 3 9,1
78P/Gehrels 5 4 1 13,5
C/2017 M4 (ATLAS) 2 1 1 12,7
C/2018 W2 (Africano) 48 46 2 8,2 194
C/2019 D1 (Flewelling) 11 10 1 13,0 195
C/2018 R3 (Lemmon) 20 17 3 10,0 196
68P/Klemola 20 19 1 12,2 197
29P/Schwassmann-Wachmann 19 18 1 11,6
C/2018 N2 (ASASSN) 29 29 0 10,1 198
260P/McNaught 27 27 0 11,2
C/2017 K2 (PanSTARRS) 7 7 0 15,8 199
261P/Larson 2 2 0 15,1 200
C/2019 K5 (Young) 3 2 1 15,3 201
C/2019 K7 (Smith) 2 0 2 15,3
160P/LINEAR 1 0 1 14,7
C/2017 B3 (LINEAR) 1 1 0 14,1 202
101P/Chernykh 1 1 0 14,8 203
114P/Wiseman-Skiff 6 6 0 12,9 204
C/2018 DO4 (Lemmon) 3 3 0 15,2 205
C/2016 M1 (PanSTARRS) 1 1 0 14,2
387P/Boattini 1 1 0 16,2 206
155P/Shoemaker 5 5 0 14,7 207
2I/Borisov 4 1 3 14,3 208
Celkem 462 432 30

V druhém sloupci je celkový počet pozorování, v dalších pak počet pozitivních a negativních a nakonec ještě nejvyšší dosažená jasnost ve sledovaném období a pořadové číslo v mé databázi.

Kometa C/2018 Y1 (Iwamoto), IC405, NGC1893, NGC1499, 7. 3. 2019 23:00, Jablonec n. N. – Vrkoslavice, Pentax K-70, Pentacon 1,8/50, Optolong 2″ CLS filter, 30×90 sec, F4, ISO3200, Dark, Flat, Bias, z pevného stativu, GPS Astrotracker ON, DSS, Pixinsight a ZonerX © Roman H.

Pojďme se nyní podívat, jak to šlo za sebou v průběhu roku.

V lednu byla nabídka ještě bohatá. Pouhým okem se dala stále spatřit kometa roku 2018 46P/Wirtanen, pěkně zářily i 64P/Swift-Gehrels a 38P/Stephan-Oterma. Naopak už marně jsem nízko nad obzorem lovil stříbrnou z předchozího klání 21P/Giacobini-Zinner. O něco slabší byly 60P/Tsuchinshan a C/2016 N6 (PanSTARRS) a vykoukat se daly i slabotinky jako krátkoperiodické 240P/NEAT, 123P/West-Hartley nebo C/2018 L2 (ATLAS) a C/2018 A3 (ATLAS) s delší dobou oběhu, případně ještě i loučící se C/2015 O1 (PanSTARRS) a C/2016 R2 (PanSTARRS). Zuby jsem si nakonec vylámal na slaboučké C/2010 U3 (Boattini), nově se však objevila nadějná C/2018 Y1 (Iwamoto), která nám pak dělala radost v celé první polovině roku. A vyduchařit se už dala i C/2017 T2 (PanSTARRS), která ozdobila pro změnu pak druhé pololetí, když předvedla i krátký ohůnek.

Kometa C/2018 R3 (Lemmon), 26. 5. 2019, Jítrava, Newton 150/750 mm, MPCC M III, Pentax K-70, 7×90 sec, ISO1600, Dark, Flat, Bias, DSS, Pixinsight a ZonerX (zarovnáno na kometu) © Roman H.

Únor byl pak ve znamení postupného slábnutí všech starých minuloročních vlasatic a zjasňování nové posledně zmiňované Iwamotovy kometky. Navíc se dala krátce pozorovat už jen 78P/Gehrels, která pak dostala druhou šanci ještě na podzim.

Podobně na tom byl i březen a duben, ve kterých jsem se štěstím zalogoval navíc jen C/2017 M4 (ATLAS), až přišel konečně květen, kdy se objevily hned tři nové kometky C/2018 W2 (Africano), C/2019 D1 (Flewelling) a chvíli kralující C/2018 R3 (Lemmon). První z nich to ale na podzim nakonec dotáhla až na triedrovou jasnost.

Kometa C/2018 W2 (Africano), 5. 8. 2019, Alšovice, Newton 150/750 mm, MPCC M III, Canon EOS 1300D, 80×120 sec, ISO1600, Dark, Flat, Bias, EQ6 Pro SynScan, Řízení expozice a pointace ZWO ASIAIR, Zpracování DSS a PxInsght, ZonerX © Roman H.

Červnové a červencové krátké noci kometám obecně moc nepřejí, takže do tabulky přibyly jen pro mě nová 68P/Klemola a naopak stará známá 29P/Schwassmann-Wachmann. V srpnu to už bylo o něco lepší a do seznamu jsem doplnil C/2018 N2 (ASASSN) a 260P/McNaught, které se rozhodně nemusely za nic stydět.

Kdybychom nejezdili pravidelně na podzim do astronomického ráje v Alpách, tak by i září a říjen nijak nevybočovaly z řady. Ovšem dvě výpravy na Edelweissspitze přinesly hotové kometární žně. Během pár nocí narostl seznam hned o tucet kometek z naší Sluneční soustavy a k tomu i jedna speciální interstelární 2I/Borisov.

Kometa C/2018 N2 (ASASSN), 22. 11. 2019, Bulovka, Celestron Egde HD 9.25″, Optec Lepus 0.64×, ZWO ASI294MC Pro, 30×60 sec, Dark, Flat, Bias © Roman H.

Listopad a prosinec pak už nic nového nepřinesly. Kromě výše uvedených tak stojí za zmínku jen slabší periodické 114P/Wiseman-Skiff a 155P/Shoemaker a možná i nenápadná C/2018 DO4 (Lemmon).

Na závěr je potřeba ještě vyhlásit kometu roku 2019. Když vyřadím loňskou miss 46P/Wirtanen, tak se jí podle mého názoru stala jarní kráska C/2018 Y1 (Iwamoto), která to dotáhla na hranici viditelnosti pouhým okem, na druhé místo bych pasoval podzimní parádnici C/2018 W2 (Africano) a třetí stupínek by obsadila hvězda závěru roku C/2017 T2 (PanSTARRS). Tu ale ještě čeká slibná kariéra v roce 2020, když má našlápnuto na korunku příští Miss. Speciální cenu pak dostává 2I/Borisov, protože byla zkrátka první – první interstelární.

Kometa C/2017 T2 (PanSTARRS), 22. 11. 2019, Bulovka, Celestron Egde HD 9.25″, Optec Lepus 0.64×, ZWO ASI294MC Pro, 30×60 sec, Dark, Flat, Bias © Roman H.

Jaký byl váš kometární rok 2019? Která vlasatice se vám líbila nejvíc? Na kterou máte nejhezčí vzpomínky. Podělte se s námi v komentářích…

Rok 2019 je za námi, vítáme nový rok 2020! Uvidíme, co přinese. Kromě očekávaného průchodu perihelem u C/2017 T2 (PanSTARRS) se můžeme těšit i na návrat 88P/Howell, která by to mohla také dotáhnout na 8 mag. A dál se necháme překvapit. Na kometách je totiž tuze pěkné, že jsou dosti nevyzpytatelné.

Vic KaL ◊!

Jeden komentář k “Kometa roku 2019”

  1. Martin Gembec

    Pro mě to byl nejchudší kometární rok, nejen co do počtu vyfocených komet, ale především mě zklamala jejich celková nízká jasnost. Jinak pro mě je kometou roku 2I/Borisov a nejraději vzpomenu asi na 46P/Wirtanen.