Kočičí oko Romana Hujera je ČAM za červen 2022

S hrdostí vám můžeme oznámit, že snímek Kočičí oko našeho nejpilnějšího astrofotografa Romana Hujera se stal astrofotografií měsíce za měsíc červen v České astrofotografii Měsíce. Roman tak po deseti letech dokázal to, co kdysi před ním Karel a Martin Bůnovi, Martin Gembec, Milan Antoš a Martin Mašek. Roman využívá prakticky každé příležitosti k fotografování. Nejčastěji snímá objekty vzdáleného vesmíru a planety, ale jeho pozornosti v podstatě neunikne nic. Jeho mimořádně hloubkový pohled na zbytek hvězdy podobné Slunci byl právem vybrán za nejlepší astrofotografii června 2022.

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2022 získal snímek „NGC6543 (PK 096+29.1) Kočičí oko – Cat’s Eye“, jehož autorem je Roman Hujer. Astronomie je poetická věda. Objektům na obloze, které nesou většinou místo názvu písmenné a číselné kódy označující pořadové číslo v tom kterém astronomickém katalogu, astronomové často dávají také příjemnější jména a označení. Tak objektu, který se stal cílem fotoaparátu astrofotografa Romana Hujera, dali jméno „Kočičí oko“. A vskutku. Plynná oblaka v něm vytvořila naprosto nečekané tvary. Dokonce tak nečekané, že se současná věda neshoduje na přesném procesu jejich vzniku. A to i přesto, že mlhovina představuje jednu z nejlépe probádaných takzvaných „planetárních“ mlhovin.

NGC6543 (PK 096+29.1) Cat’s Eye, Celestron EdgeHD 9.25″ f/7, HD reducer 0.7x, ZWO ASI2600MM Pro
100x300sec Ha, 100x300sec Oiii,
80x30sec R, 80x30sec G, 80x30sec B, 300x10sec L,
EQ6 OnStep & ASiair Plus

Skoro by se chtělo říci: „ … jak název naznačuje ….“, ale ne, nenaznačuje nic. Dokonce tak trochu „škodí“. Planetární mlhoviny nemají s planetami vůbec nic společného. To si je pouze anglický astronom William Herschel v 80. letech 18. století pro jejich podobný vzhled v dalekohledu takto pojmenoval. A už jim to zůstalo.

Ostatně i tuto mlhovinu právě William Herchel 15. února roku 1786 objevil a získala tak pozici 6543 v katalogu NGC. Zajímavé je, že i když se jedná o významný objekt v dosahu přístrojů tvůrce slavného Messierova katalogu, tedy Charlese Messiera, ten jej během svých pozorování nikdy nezaznamenal.

NGC 6543 je velmi dobře prostudovaná mlhovina s vizuální jasností 8 mag. Její vnitřní jasná část má úhlový průměr 20“, rozsáhlé plynné halo, které ji obklopuje a které bylo vyvrženo mateřskou hvězdou během vývojové fáze tzv. rudého obra dosahuje téměř 390“. Centrální hvězda mlhoviny má teplotu přibližně 80 000 oC a svítí jako 10 000 Sluncí. Co se průměru týká, dosahuje pouze 0,65 průměru Slunce. Tempem přibližně 20 biliónů tun za sekundu ztrácí svou hmotu takzvaným „hvězdným větrem“ s rychlostí 1 900 km za sekundu.

Mlhovina „Kočičí oko“ je známá svými úžasnými strukturami plynných obálek, oblouků a vzorů. Zatímco ty vzdálenější jsou poměrně snadno vysvětlitelné odvrháváním hmoty z „umírající“ centrální hvězdy, vznik těch nejúžasnějších vnitřních struktur způsobuje nabité diskuze vědeckého světa. Jedna z představ přikládá jejich vznik binárnímu hvězdnému systému centrální hvězdy. Ten ovšem není zatím potvrzen. Výpočty ukazují, že centrální hvězda nyní váží trochu více než hmotnost našeho Slunce, matematicko-fyzikální modely přinášejí její počáteční hmotnost asi 5 Sluncí.

Dlouhodobým problémem výzkumu planetárních mlhovin je určení jejich vzdáleností. Tyto metody jsou založeny na mnoha faktorech, z nichž některé představují spíše předpoklady a naše představy. Dlouhodobá pozorování tohoto objektu Hubbleovým teleskopem však přinesla poměrně přesnou představu o její skutečné vzdálenosti 3 600 světelných let.

Snímek této mlhoviny zaslal její autor Roman Hujer do soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost. A tak nejen za porotu, ale jistě i za celou astronomickou i laickou komunitu můžeme autorovi poblahopřát k úspěšnému snímku a popřát mnoho podobných krásných pohledů do nebe.

Citováno z webu astro.cz. Autorem textu je Marcel Bělík.
Další Romanovy snímky můžete prohlížet v jeho galerii na Zoneramě.

 

V minulosti byly za nejlepší astrofotografie vyhlášeny ještě další čtyři.

První byla fantastická mozaika spirální galaxie M31 v Andromedě, kterou pořídil Karel Bůna o jejíž zpracování se postaral jeho syn Martin Bůna. Zde je jejich galerie.

Mozaika M31. Česká astrofotografie za měsíc listopad 2011. Autoři: Karel a Martin Bůnovi

Mozaika M31. Česká astrofotografie za měsíc listopad 2011. Autoři: Karel a Martin Bůnovi

Druhou byla ranní náladovka unikátního jevu, kdy na vycházejícícm Slunci se nacházela planeta Venuše, jejíž přechod přes sluneční disk jsme mohli naposledy spatřit 6. června 2012. Další snímky nabízí galerie na astrofotky.cz.

Východ Slunce s Venuší. Česká astrofotografie měsíce za červen 2012. Autor: Martin Gembec

Východ Slunce s Venuší. Česká astrofotografie měsíce za červen 2012. Autor: Martin Gembec

Třetí byla fotografie Pluta od Milana Antoše. Věděli jste, že již během hodiny je dobře vidět změna jeho polohy? Snímek byl unikátní i tím, že vyhrál jako animovaný GIF.  I když unikátní je prakticky každá jeho fotka. Přesvědčit vás může jeho galerie na astrofotky.cz.


Změna polohy Pluta během 73 minut. Česká astrofotografie měsíce za červenec 2015. Autor: Milan Antoš

Jako čtvrtý byl jako ČAM uveřejněn snímek automobilu ve vesmíru. Autorem ovšem nebyl hračička z Jablonce Milan, nýbrž v sousedním Liberci bydlící a z dalekohledů ve světě fotografující Martin Mašek. A vidíte, opět šlo výjimečně o animaci. Detaily k ní vyšly zde.

Tesla z FRAMu
Tesla mezi hvězdami. Česká astrofotografie měsíce za únor 2018. Autor: Martin Mašek

 

V Jablonci nad Nisou tak bydlí tři autoři ČAM. V KaLu však máme i dva velmi pokročilé vizuální pozorovatele. Vždyť kdo může o sobě říci, že viděl na vlastní oči interstelární kometu? U nás asi jedině Vic a Aleš.

2 komentářů k “Kočičí oko Romana Hujera je ČAM za červen 2022”

  1. ales

    Romanovi velká gratulace. Obdivuji jeho trpělivost snímat desítky hodin jeden objekt (navíc bez stálé pozorovatelny s výjezdy za město s opětovným rozkládáním a skládáním fototechniky) a další hodiny data zpracovávat i když odměnou je podobně krásný snímek. To my „vizualisté“ nechápeme… ale třeba postupem času, stáří a lenosti dospěji také do fáze, kdy si na střechu pořídím kopulku a začnu se věnovat focení oblohy z pohodlí domova.

  2. alien5

    Super velke blahoprani :)

Odpověď