Mise 3N aneb Návrat na Nockalm

Po návratu z posledního výletu do Alp bylo zřejmé, že se na Nockalm musím ještě vrátit. Měl jsem tam díky mé zapomnětlivosti přeci jen nevyřízené účty. Že to ale bude hned ani ne za měsíc, to jsem nečekal. Předpověď počasí byla ale neúprosná: tři noci jasno! Mise 3N mohla začít!

PanoramaAni jsem se nesnažil po zkušenostech z minula kontaktovat někoho dalšího. Všichni by si dozajista ťukali na čelo, co blázním. Vždyť orbitální žárovka dospěla teprve do třetí čtvrti a noc je tedy krátká. Už slyším ty výmluvy, že to nemá smysl jezdit na pár hodin pořádné tmy. Já ale říkám: Má! A co víc, pod kvalitní oblohou ani ten Měsíc až tak nevadí, to už přeci dávno víme.

Sbalil jsem se tedy narychlo v neděli 16. 10. 2022 ráno a dal si opravdu velký pozor, abych na něco nezapomněl. Moje malá Zrůdička, tedy dobson 20″ f/4, se do nového tryskoletu Honda CR-Z vejde jen tak tak. Pro spolujezdce by proto místo stejně v autě nebylo. Ještě nakoupit něco k jídlu, nabrat na hranicích plnou nádrž a hurá směr na jih. Po zkušenostech z minula jsem zvolil opět cestu mimo dálnice po klikatých silničkách, které mému sporťáčku sedí přeci jen líp. A kde jsou radary, už také vím. Nechal jsem si rezervu, takže byl čas se cestou někde i zastavit. Před výjezdem na Sölk Pass jsem vyběhnul k horským jezerům Kaltenbachsee. Na mapě to tak nevypadá, ale je to docela do kopce a cesta tam a zpět zabere dobrou hodinku.

Unterer Kaltenbachsee

Unterer Kaltenbachsee a klikatá silnice na Sölk Pass

Na pozorovací místo jsem dorazil se setměním. Mýtná brána byla opět otevřená a silnice zcela liduprázdná. Tentokrát jsem ale nezůstal u boudy na Eisentalhöhe, ale popojel o pár set metrů níž na parkoviště, kde je přeci jen lepší výhled a při pozorování nízko nad obzorem nevadí dřevěná ohrada pro krávy.

Meteogram Nockalm

Lepší počasí jsem si snad ani nemohl přát. Teplota kolem +5 ° C také není touto dobou tak běžná.

Polský model naznačoval, že první dvě noci by měla být místy vysoká oblačnost a až ta třetí má být úplně čistá. Znamenalo to rozložit si síly a nevyrychtovat se hned první noc. Ovšem po oblačnosti nikde ani památka, tak se místo lehkého zahřívacího kola na rozkoukání mohlo jet hned pěkně naostro.

Pohled k východu

Pohled z parkoviště na východ

Volba nového pozorovacího místa se ukázala velice šťastnou hned v zápětí. Po sestavení a zkolimování Zrůdy jsem si všiml, že celý Střelcův luk je ještě nad vrcholky hor, tak jsem namířil na jeho spodní hvězdu – Kaus Australis a v zápětí se zaradoval: Je tam! Cíl mého dosavadního letošního neúspěšného nahánění jako na talíři! Kometa 73P/Schwassmann-Wachmann 3 se zjevila v celé své kráse v podobě slušně jasného, nápadného difúzního flíčku. To byl jeden z důvodů, proč jsem 700 km dlouhou cestu vůbec absolvoval. Neradoval jsem se ale moc dlouho, za pár minut mi totiž zmizela za 2440 m vysoký Rosennock. Bylo to tedy jen tak tak a docela se štěstím.
Dál už to pak šlo jako na drátku. Jen o kousek výš u Ascelly (ζ Sgr) se nachází 117P/Helin-Roman-Alu 1. Z domova prakticky bez šancí, tady pohodlně viditelná. I C/2020 K1 (PanSTARRS) ještě výš v ocasu Hada svítí, jako by se nechumelilo, přitom doma s ní bojuju jak o život a neměl jsem ji proto moc rád. Přitom to je hotová krasavice!

Pohled na jih

Pohled z parkoviště na jih

A co taková C/2022 E3 (ZTF) v Severní koruně! To je teprve paráda! Připomíná mi startující raketu, jak od stelárního jadérka tryská výrazný chvostík. Ani C/2020 V2 (ZTF) u Meraku (β UMa) ve Velkém vozu se nenechá zahanbit. Nepotřebujete ani mapku. Prostě tam namíříte dalekohled a je tam. Vypadá jako hezká malá kompaktní kulovčička.
Husarský kousek se mi povedl vzápětí. Že ještě spatřím C/2022 P1 (NEOWISE), jsem opravdu nečekal. Když jsem si ale všiml, že směrem na jih je zrovna sedlo mezi horami a je tak vidět až téměř k nulovému horizontu, rozhodl jsem se zkusit štěstí. Gama Gruis s deklinací −37 ° byla vidět snadno pouhým okem a kousek pod ní v sousedním Mikroskopu se měl nacházat jen 1,5 stupně nad obzorem objekt mého zájmu. Jako na potvoru ale zrovna v tomto místě byla zhruba 1 stupeň tlustá vrstva vzdálené vysoké. Bylo nutno tedy posečkat, až kometa bude kulminovat přesně nad jihem a vynoří se z oblačnosti. To se opravdu stalo! Trvalo to ale jen chvíli, za pár minutek zmizela za úbočím Pfannocku. Zážitek to byl ale parádní. Tak mám pocit, že moje dalekohledy koukají častěji vodorovně než nahoru. Člověk aspoň nepotřebuje při ohnisku dva metry žádné schůdky nebo žebřík.

Pohled na západ

Pohled z parkovište na západ

Než vylezl Moonulák, stihl jsem ještě šest komet, z toho hned tři úplně nové. To byl také jeden z cílů výpravy – rozšířit sbírku vlasatic o další přírůstky. Zatímco doma to jde jen velmi těžko a je to takové paběrkování, návštěva velehor mi připomíná rovnou sklizeň kombajnem. Stále viditelná je ještě 285P/LINEAR v Orlu, k ní se nově připojuje další krátkoperiodická s vysokým číslem – 395P/Catalina-NEAT. Tu najdeme v Rybách. V sousední Velrybě nám slábne 22P/Kopff, ale je tam navíc nedaleko ní ještě i 61P/Shajn-Schaldach, se kterou jsem v Čechách neúspěšně bojoval. Z Nockalmu to je malina. Jako objekt pro nedočkavé je už relativně snadno vidět i C/2021 T4 (Lemmon). Ta ale v polou příštího roku vyroste ze stávajících 15 mag někam na osmou hvězdnou velikost, tak není zatím kam spěchat.
Nad ránem je sice díky Měsíci světlo pomalu jak ve dne, ale kometkám jako by to ani nevadilo. Věřte mi, objekty úhlově vzdálenější to skutečně moc nepostihuje. Jak jinak by se dala ulovit slaboučká C/2021 X1 (Maury-Attard) ve Velkém psovi? A pokud jsou vlasatice samy dost jasné, půlmetr přepere klidně i úplněk nebo svítání. Proto neváhejte a koukněte na 81P/Wild 2 ve Lvovi. Objevíte velkou jasnou difúzní kouli. Samotného mě překvapila, jak je výrazná. A jen o něco méně nápadná je C/2019 L3 (ATLAS) vedle v Hydře. Ta rozhodně také stojí za návštěvu. Naposledy jsme ji mohli vidět v květnu a nyní ji máme konečně zpět. Posledním ranním objektem byla C/2022 R2 (ATLAS) ve Vlasech Bereniky. S ní se bohužel už musíme rozloučit. Byla tu s námi jen krátce, ale určitě potěšila.

Stračena

V popředí „Stračena“, v pozadí bouda na Eisentalhöhe

Přes den začne být po deváté hodině na silnici docela provoz. Ten ustává až se západem slunce. Je hlavně potřeba dospat deficit z předchozí noci a dobré je hned zatepla zaznamenat pozorování do nočníčku. Dá se rovněž potulovat s triedrem po okolních kopcích a kochat se úžasnými výhledy na okolní místy i zasněžené hřebeny. Také zbyl čas na vyčištění optiky. Ethosy po tom už dlouho prahly. Dalekohled jsem kvůli zádům zpátky do auta nebalil, nechával jsem ho venku na parkovišti, což budilo nemalou pozornost okolo projíždějících Rakušáků a Němců. Ti často i zastavovali a ptali se: „Was ist das?“ To jsem netušil, že umím tak německy, když jsem jim odpovídal, k čemu je ta obluda dobrá.

Zrůda

„Zrůda“ alias dobson 20″ f/4 připravený na pozorování

Druhá noc nebyla zdaleka tak dobrá. Vysoká, co se přes den utvořila, se sice do značné míry rozpustila, ale po obzoru se táhl místy i 10 stupňů široký pás oblačnosti. I hodnoty SQM-L byly nečekaně nízké, až jsem měl obavy, jestli není měřák rozbitý. Stále jsem měl ale dosah k 16. hvězdné velikosti, jen seeing už nebyl tak dobrý. Nic z toho nebránilo ověření viditelnosti nových kometek z předchozí noci a přidání dalších. Bylo také nutno se rozloučit s kometou 327P/Van Ness, která rychle klesá k jižním deklinacím a nyní je už nízko v Peci. Když už v patřičných místech nerušila Luna, mohl jsem do své sbírky tuto noc přidat s číslem 292 kometku C/2021 Y1 (ATLAS). Ta je nyní jako hvězdička zatím 15. velikosti vysoko v Býku, ale napřesrok si ji užijeme v mnohem větším lesku.

Pohled na sever

Zátiší se Zrůdou a Stračenou (severní obzor kryje blízký kopeček)

Nad ránem už kulminuje Orion a touto dobou Země potkává vlečku smetí z Halleyovy komety, takže se už daly pozorovat i nějaké Orionidy. Ty tvořily zpestření hlavně po té, co jsem zalezl do spacáku a než jsem (většinou vzápětí) usnul. Nejlepší kousek ale do tohoto podzimního roje nepatřil. Nebyl ani tak jasný jako jiné a stopu za sebou tvořil jen krátkou. Co ho ale dělalo výjimečným, byla délka jeho letu. Vyletěl z Ryb a končil až v hlavě Draka, tedy dobrých 90 stupňů! Jakoby nechtěl vůbec zhasnout. Takového grazera nepamatuji ani u η-Aquarid.

Nockalm

Příroda je v Alpách nádherná, už jen kvůli ní stojí za to tam zajet

Následující den byla obloha úplně vymetená. Taková blankytná modř se vidí jen na horách. Slibovalo to i špičkovou noc. Ovšem to by se se zapadajícím sluncem nesměl zvednout vítr a přihnat od západu pás střední oblačnosti. Naštěstí než se setmělo, mraky odlezly nebo se rozpustily a bylo zase jasno. Jen vítr nějak nechtěl ustat. S tím jsem úplně nepočítal. Při nárazech to způsobovalo dosti nepříjemné vibrace dalekohledu. Na rozdíl od horního stanoviště, kde se dá schovat před větrem za boudu, na dolním parkovišti nic takového není. Maximálně za auto, ale to by člověk musel mít dodávku, ne-li rovnou náklaďák. Vítr se ale později zmírnil, tak už se Zrůda neklepala jak ratlík a dalo se i trochu rozumně pozorovat. Jen na seeingu bylo znát, že to není ještě úplně ono. Ten se vrátil do normálu až později nad ránem. Ale stále byl i předtím lepší, než co míváme běžně doma.

Zrůda

Vysoká oblačnost na západě strašila jen druhou noc

Protože z fáze Měsíce zase trochu ubylo a ten se přesunul na hranici souhvězdí Raka se Lvem, dalo se pozorovat kometky v místě jeho původního výskytu. Tam se nalézají v Blížencích 29P/Schwassmann-Wachmann 1 s 119P/Parker-Hartley, o kus níž za hranicemi už v sousedním Malém psu pak ještě 118P/Shoemaker-Levy 4. Všechny kolem 15 mag a tedy relativně snadno v půlmetru viditelné na čisté obloze i za měsíčního svitu.

Nockalmstrasse

Pohled od tamní webkamery na pozorvací místo

Celkem se tedy dalo pozorovat za noc dvacet komet. První noc se podařilo zalogovat 16, druhou pak 17 a poslední noc 19. Jediná, na které jsem pohořel, byla zvečera brzo se Štírem zapadající a bohužel příliš slabá C/2020 R7 (ATLAS). Snad bude šance ji ulovit aspoň v příštím roce. A úplně jsem zapomněl na C/2022 A2 (PanSTARRS), která by nad ránem ve Vlasech Bereniky také mohla být už dostupná. V zimě by to ale mohla dotáhnout na 12 mag, tak si klidně ještě chvíli počkám. Můj rekord 22 komet za noc tedy nepadl, ale to ani nebylo mým cílem.

Honda CR-Z

Sbaleno, jede se domů! Za 9 hodin jsem doma jako na koni i se zácpou u Prahy

Oproti nabídce z říjnového kometárního okénka je zde těch vlasatic přeci jen o něco více. Rozdíl dělá právě to kvalitní alpské nebe. A to bez ohledu na fázi Měsíce. Při dobré průzračnosti a slušném seeingu jdou dělat skoro zázraky. Tak vám nevím, ale mám pocit, že do Jizerek se světlem zaneřáděnou oblohou mě už nikdo asi nedostane. A rozdíl v cestě na Šumavu nebo do Alp je jen jedna plná nádrž. Já už mám jasno, která lokalita u mě vítězí!

Panorama

Důkaz, že jsem tam byl :o) Bílá dodávka patří ServusTV, něco tam natáčeli

A co vy? Nechcete také někdy zkusit vyrazit si konečně jednou pořádně zapozorovat? Letos jsem ve výškách nad 2000 metrů nad mořem pozoroval osmkrát a vždycky to bylo super.

Vic KaL ◊!

2 komentářů k “Mise 3N aneb Návrat na Nockalm”

  1. Spaca4y

    Bezva report! Moc pěkné místo. Dařilo se ti o dost víc než minule. Za tři noci jsi viděl víc komet než já za rok a čtvrt. :-)

  2. ladis

    Nadherny report Vicu. Procitam si jej stale dokola, uzasne misto…

Odpověď