V pátek 13. 4. od 17 hodin proběhne přednáška Dr. Jiřího Grygara na téma Okna vesmíru dokořán po třiceti letech.. Upozorňujeme všechny zájemce, že vstupenky jsou v prodeji v Eurocentru.
Plakát lze stáhnout v PDF a vytisknout.
Předseda Klubu astronomů Liberecka – pobočky České astronomické společnosti, se kterým Astronomický ústav AV ČR spolupracuje v Jizerské oblasti tmavé oblohy, pořídil dne 25. března 2012 přenosným refraktorem Astronomického ústavu AV ČR s parametry 120/1000 na
montáži EQ6 ve zvětšení 320x tuto kresbu Marsu. Je na ní dobře vidět severní polární čepička Marsu.
Planeta Mars se nyní nachází na obloze v souhvězdí Lva, tzn., že vychází večer a je velmi nápadným objektem noční oblohy, protože upoutá nejen svojí jasností, ale i výraznou oranžovou barvou.
Kromě Marsu jsou zvečera nad západním obzorem velmi dobře viditelné planety Jupiter a především Venuše a nad východním obzorem v souhvězdí Panny najdete Saturn. V jednu chvíli tak můžeme spatřit pouhýma očima čtyři planety Sluneční soustavy.
Převzato ze stránek Astronomického ústavu.
Vydařené počasí, pěkná přednáška o zajímavých otázkách z astronomie a kosmonautiky (tentokrát připravená žákem 8. třídy Láďou Mockem) a nakonec výborné pozorování díky spolupráci členů Klubu astronomů Liberecka. Tak to byl dnešní večer na ZŠ Rýnovice v Jablonci nad Nisou.
Přednáška v prostorách školy. Pozorování na dvoře – refraktor 120/1000 na paralaktice dovezl Aleš, reflektor 150/1200 přidal Láďa a SCT 6″ přivezl Honza až z Liberce.
Fotografie Aleše Majera:
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Děkujeme všem zúčastněným a věříme, že se nám povede ještě mnoho podobně povedených akcí.
Fotografie Martina Gembece
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Fotografie Honzy Píchy:
 |
 |
Martin Gembec
Rok se sešel s rokem a byl tu opět březnový nov, tedy ten správný čas na shlédnutí maxima objektů z Messierova katalogu během jediné noci.
Počasí už déle než týden přálo, tak šlo jen o to vybrat správný termín, neboť o místu pozorování – Jizerce – nebylo pochyb. Noc z pátka 23. 3. na sobotu 24. 3. 2012 se zdála být vhodná, i když ne všem členům Klubu astronomů Liberecka vyhovovala.
Opět po roce se koná v Jablonci nad Nisou veletrh cestovního ruchu na němž se prezentuje také Jizerská oblast tmavé oblohy. K dispozici jsou dalekohledy na pozorování Slunce v čáře H-alfa i ve viditelném světle. Přijďte se podívat na stánek i na sluníčko.
Akce trvá ve čtvrtek a v pátek cca od 9 do 17h v Jablonci n. N. v Eurocentru. V sobotu jen do 11 h.
V posledním období je dobře viditelný Mars. Pomáhá tomu i lepší seeing, tedy menší neklid atmosféry. V pondělí na Astronomickém setkání se o tom mohli přesvědčit i návštěvníci z řad veřejnosti. O den později jsem se na chvilku měl možnost podívat za ještě lepších podmínek a detaily, které jsem tehdy viděl mi vytanuly na mysl při pohledu na včera pořízenou kresbu Petra Smoláka. Když kresbu zesvětlím, už se to velmi blíží tomu, co bylo vidět okem ve chvílích nejlepšího uklidnění obrazu.
Poměrně jasná supernova byla objevena o víkendu ve známé galaxii M95, která je součástí „druhého tripletu“ v souhvězdí Lva. Ono těch galaxií je tam vizuálně dostupných spíše pět, když máme pořádný dalekohled, ale tři patří do Messiérova katalogu. V těchto dnech tudy prošel Mars. I díky tomu se mi podařilo supernovu vyfotit už v pátek (celý snímek zde), tedy ještě před oznámením objevu. Vlastně jsem tak přišel o možnost ji objevit, protože jsem ji na snímku nehledal. Vic mezitím v neděli večer supernovu spatřil vizuálně. Už je jasnější než dvě hvězdy, které vidíme na snímku poblíž supernovy.
Supernova v galaxii M 95. Nová hvězda je vyznačena a jádro galaxie je vlevo nahoru od ní. Ani tříminutová expozice nezachytila zcela ideálně i ramena galaxie. Mars a přecházející vysoká oblačnost se nejspíš podepsaly pod kvalitou snímku. Navíc není ideálně zaostřený. Přesto je na snímku (zde 2-krát zvětšeném) supernova dobře vidět ještě v době, kdy nabíhala do maxima svého jasu a je tedy těsně po výbuchu. K explozi došlo samozřejmě velmi dávno, protože světlo nám tuto informaci doneslo teprve nyní. Podle posledních údajů je od nás galaxie vzdálena 33 miliónů světelných let.
Technické info:
16.3.2012, 22:10UT, expozice 3min, ISO800
Canon 30Dmod + Celestron ED80/600 + Vixen 0,67 red.
Martin Gembec
Za dráhou Neptunu dnes rozeznáváme kromě transneptunických planetek také skupinu těles označovaných jako trpasličí planety. Může za to kongres Mezinárodní astronomické unie, který v Praze roku 2006 zařadil Pluto mezi tento typ těles. Řekněme, že hranice mezi trpasličí planetou a planetkou je zde zhruba určena velikostí, neboť běžné planetky tohoto tzv. Kuiperova pásu planetek mají velikosti řádově do stovek kilometrů a často i nepravidelný tvar. Největší tělesa, jako je Pluto, však mají velikosti nad tisíc kilometrů a tvar koule. Právě to je řadí mezi trpasličí planety. Největším známým tělesem Kuiperova pásu je pravděpodobně Eris. Ta je srovnatelně veliká, nebo o malý kousek větší než Pluto. Rozměry dosud nebyly určeny s dostatečnou přesností. Nejjasnějším tělesem je potom Pluto, který má nyní kolem 14,2 mag a proto byl objeven jako první už v roce 1930. Kdyby tehdy Clyde Tombaugh, objevitel Pluta, hledal i trochu výše nad rovinou drah planet (ekliptikou), nepochybně by jeho píli neunikla ani Makemake, druhý nejjasnější „plutoid“ – trpaslík za dráhou Neptunu. Ta má totiž jasnost 16,8 mag. To je sice už hodně málo na pozorování běžnými amatérskými dalekohledy, ale jak jsem doufal, měla by být dostupná fotograficky. A protože nyní nastává její opozice se Sluncem, pokusil jsem se o její vyfotografování.
16.3.2012, 23:40 – 00:00, 7x3min, ISO800
Canon 30Dmod + Celestron ED80/600 red. Vixen 0,67x (f402 mm)
(Makemake je označena šipkou)
Když se podíváme na označení, která astronomové zabývající se meziplanetární hmotou pro plutoidy používají, snadno si ověříme, že v tom takový zmatek, jako IAU nedělají. Objekty za Neptunem dostávají běžné číselné označení jako jiné planetky, což je logičtější přístup, než vyčleňovat je nějak speciálně jako třeba již zmíněné „plutoidy“, tedy tělesa podobná Plutu. Bývalá devátá planeta má tedy označení (134340) Pluto a najdeme ji nyní asi 31 AU od nás (AU je astronomická jednotka a znamená vzdálenost Země – Slunce). Největší těleso spolu s Plutem je (136199) Eris, která je nyní asi 96 AU od nás. Druhá nejjasnější je ale (136472) Makemake [čti ma(h)ke-ma(h)ke]. Její jasnost podporuje ještě ne tak velká vzdálenost od nás a možná i vyšší odrazivost povrchu, která by se prý dala vysvětlit tím, že pokud by měla v přísluní řídkou atmosféru, jako má nyní Pluto, tak poté, co se dostává na protáhlé dráze dál od Slunce, atmosféra zmrzla a vyšší odrazivost způsobuje led na jejím povrchu. Pro účely našeho článku je zajímavé, že její vzdálenost od nás je 51,4 AU a je to tedy nejspíš nejvzdálenější amatérsky ještě běžně dostupné těleso Sluneční soustavy. Světlo z ní k nám letí něco málo více jak 7 hodin!
Celé pole s mírným ořezem – poloha Makemake vč. naznačeného výše uvedeného výřezu. Nedaleká galaxie NGC 4559 je v souhvězdí Vlasy Bereniky. Pod ní bychom našli známější galaxii „jehlu“ NGC 4565 (není v záběru).
K vyhledání v terénu pro účely fotografie jsem vystačil s mapkou připravenou pro článek na astro.cz, ale pokud bych ji chtěl hledat vizuálně např. půlmetrovým dalekohledem, byla by to asi fuška s nejistým výsledkem. Přestože jsem fotografoval za výborných podmínek v Jizerských horách, málem se mi planetka na snímku neobjevila. Na průměr dalekohledu 8 cm je to slušný výsledek. Lepšího běžně dosahuje přímo v Jablonci n. N. Milan Antoš, který používá CCD kameru a 20 cm dalekohled.
Martin Gembec
