Po přechodu fronty a několika dnech sychravého, deštivého a studeného – prostě typicky podzimního počasí, se v neděli v noci vyjasnilo. Vyrazil jsem opět do Turnova na hvězdárnu (než nám zavedou zákaz vycházení z domovů…) v očekávání dalších zážitků s Marsem. Pohled na scintilující hvězdy však nevěstil nic dobrého – dokonce i Deneb, téměř v zenitu, blikal jako policejní majáček. Pohled do dalekohledu obavy potvrdil.
Původní záměr vyrazit se s dobsonem podívat letos poprvé (a možná naposledy) do lomu Stanislaw, vzal za své, když se Slunce klonilo k západu a již od výšky 10° nad obzorem se na něj dalo koukat bez filtru – bylo sice krásně oranžové, ale o průzračnosti atmosféry to nevypovídalo nic dobrého… Dávalo to však naději na dobrý seeing, vyrazil jsem tedy na hvězdárnu do Turnova s plánem pozorovat planety.
Babí léto letos přišlo poměrně brzy a rozsáhlá tlaková výše nad střední Evropou vykouzlila na přelomu první a druhé zářijové dekády řadu jasných nocí s podezřele dobrým seeingem. A to jsem musel využít k teleskopickému studiu Marsu.
Na přiloženém obrázku je fotografie Marsu z 13. 9. 2020, jak ji pořídil Roman Hujer na Alšovicích. Celestron EdgeHD 9.25, f/20, (2″ Barlow 2×ED), ZWO ASI224MC, ZWO ASIAIR Pro 1.5beta, Video 5×5min (složeno 5%) kombinace filtrů: UV/IR Cut, L-Pro, Orange a Skyglow.
Září začíná pohledem na Měsíc v úplňku. To by nemělo bránit v pozorování planet – a přehlídka Jupiteru, Saturnu a Marsu je skutečně ozdobou pozorovacíchn nocí. Vidět jsou taky Uran a Neptun a ráno jasná Venuše. 6. září po ránu probíhá těsná konjunkce Měsíce a Marsu na ranní obloze. V polovině září přijdou tmavé noci vhodné k pozorování komet a deep-sky objektů. Vzhledem k tomu, že se blíží opozice Marsu, přinášíme na druhé straně PDF mapky také kresbu útvarů na Rudé planetě.
Nejen kometami živ je člověk, resp. amatérský astronom, kochající se krásami nočního nebe. Již řadu týdnů nám dělá na večerním nebi společnost dvojice plynných gigantů Jupiter se Saturnem, leč jejich výška nad obzorem i při kulminaci oko hvězdářovo v zemích koruny české moc nepotěší. Daleko lépe je na tom letos Mars, plíživě se blížící do opozice se Sluncem, aby nám nabídl nejlepší pozorovací podmínky od roku 2003. Před dvěma lety byl sice kousek blíž, ale podstatně jižněji, navíc na jeho povrchu zuřila celoplanetární prachová bouře. Již jsem letos párkrát na vycházející Mars nějakou optiku zamířil, ale zatím jsem krom výrazné fáze, jasné jižní polární čepičky (SPC) a neurčitých, málo kontrastních albedových útvarů, nic moc zajímavého neviděl. Zlom nastal dnešní noc.
Když jsme se před více než deseti roky domlouvali na vzniku Jizerské oblasti tmavé oblohy, předpokládali jsme, že ji využijeme k propagaci ochrany nočního životního prostředí a smysluplnosti šířit myšlenku správného nočního osvětlování. Naše aktivity se v posledních letech protly s lidmi na podobné vlně z ČSOP Jizerka, a tak vznikla z původně Hvězdičkové noci s jednou přednáškou a pozorováním několika dalekohledy akce Den a noc na Jizerce, která je už cíleně vyhledávána lidmi, kteří mají rádi noční oblohu v Jizerkách a astronomii obecně.
Přestože tentokrát svítil Měsíc kolem poslední čtvrti již od půlnoci, pozorování Perseid to úplně nebránilo. Trochu nás potrápila oblačnost a i počty spatřených meteorů byly subjektivně nižší, než v jiných letech, ale pořád stálo za to si jen tak lehnout a kochat se.
Z noci 11. / 12. srpna je výše uvedený výřez snímku meteoru ve Velkém vozu. Šlo o takový ten okamžik, kdy celou noc nemůžete zachytit žádný meteor a když už si ke konci pozorování řeknete „Nebudu mířit jen do oblohy, ale zaberu i tu krásnou krajinu a Velký vůz“, tak vám to tam zrovna spadne. Díky i za tuto malinkou mršku. A při prohlížení snímků přes teleobjektiv 135 mm, který snímal komety (nebo spíše nasouvající se mraky), jsem objevil jednu neskutečně šťastnou Perseidu, která začíná a končí prakticky na okrajích tohoto nevelkého pole. Tomu se říká klika.
Blíží se maximum meteorického roje Perseid. Přidáváme připomínku pozorovatelům i tip těm, kdo plánují fotit:
Kolem 12. srpna po půlnoci bychom mohli obvykle vidět kolem 7 až 10 meteorů za hodinu a v noci maxima z 11. na 12. srpna nad ránem až kolem 30. Perseidy vyletují zdánlivě z jednoho bodu oblohy v horní části souhvězdí Persea, kde se nachází hvězda 4. velikosti Miram (éta Per). Perseida je meteor, jehož stopa musí zdánlivě směřovat do tohoto radiantu a zároveň musí být relativně rychlý (vstupní rychlost je 59 km/s). Pokud meteor poletí jiným směrem nebo pomaleji, nejde o Perseidu.