Únorové novoluní zrovna moc kvalitních jasných nocí nepřineslo, ale i tak se podařilo něco málo napozorovat, aby se z toho dalo sepsat tradiční kometární okénko. S potěšením mohu konstatovat, že máme na obloze hned tři pěkné jasné binokulární vlasatice a k tomu pár dalších hezkých kousků pro malá kukátka. Které že to jsou? Čtěte dál…
Jedna z nejlepších nocí na Rozdrože byla střídána druhou. Ta přišla v noci ze soboty na neděli (25. / 26. ledna 2020) Kromě směru k Jelenie Góře bylo v jednu chvíli zataženo skoro všude a tak obloha pěkně ztmavla a hodnoty širokoúhlého SQM dosahovaly na zimu neuvěřitelných hodnot až 21.50. Využili jsme tuto noc k pozorování špeků i protřelých objektů noční oblohy a tak jsme se dostali postupně do stádia, kdy kolega hlásil, ať jdeme do 40 cm dobsona kouknout na „hvězdu večera“, aby ji následně vystřídala jiná, ale jak psal Ladin na fóru, vše vyvrcholilo pozorování M51, na kterou jsme neváhali vytáhnout již odjíždějícího Aleše. Já jsem si pro radost cvakl kometu C/2017 T2 (PanSTARRS) přes newtona a zkusil i pár dalších objektů, které jsme pozorovali.
První měsíc nového roku je ve znamení loučení se starými známými a vítáním nových kousků. Ze záznamů v mém nočním deníčku za posledních pár pěkných nocí opět vybírám, co se dá pozorovat nyní kolem lednového novu. Pravidelné kometární okénko je zde!
Nejen v Jablonci, ale i kousek od Jablonce se tu noc na Nový rok blbnulo. V podstatě každý z aktivních členů KaLu zrovna něco dělal. Dva dokumentovali tmu na Liberecku a v Jizerkách, Roman fotil doma na dvorku, Aleš byl zrovna v Turnově na hvězdárně a Vic doma tak říkajíc za komínem. Já jsem tedy potřeboval otestovat montáž Vixen Polarie na stativu s klínovou hlavou. Kromě toho byl v plánu test únosnosti CG5 GT s dvacítkou Orion CT8 v karbonu. Nutno předeslat, že oba testy byly úspěšné, takže to byl příjemný začátek roku. Ale nejdřív ještě zpět ke klukům, co jeli mimo jiné do Jizerek. Jejich celooblohovka z Rozdroze dokumentuje jednak to, že noc to byla celkem pěkná, ale také fakt, že se ani v zenitu neobejdeme bez světelného znečištění. Naštěstí je obloha stále dost tmavá, aby nám dělala radost. Snímáno Sigmou 2,8/4,5 mm (expozice 10 min, ISO 400, f3,5), foto: Martin Mašek.
A je tu nový rok a s ním i tradiční bilancování minulého období. Jaký tedy byl rok 2019 z pohledu kometární astronomie? Zdá se, že v celku úspěšný. Obavy z nedostatku kometárního materiálu se nakonec nepotvrdily a bylo na na co koukat. Však posuďte sami.
I když trošku s křížkem po funusu, tak přeci jen přinášíme poslední kometární okénko roku 2019. Může za to minulá vskutku nevšední noc, kdy se sešly i u nás podmínky tak, že jsme si chvílemi připadali jak pod alpskou oblohou. Jó, to se pak ty kometky pozorují!
Ačkoliv se toho od minulého měsíce na kometárním nebi moc neudálo, je stále co pozorovat. Jedna kometka nám pořád vesele zjasňuje, ostatní bohužel slábnou nebo mizí z naší oblohy. Jak to tedy na konci roku vypadá?
Je tu konec listopadu, další novoluní, ale i klasické inverzní počasí. Při pohledu z okna to nevypadá, že by se dalo na nebi kromě nízké oblačnosti něco pozorovat, ale zkušený KaLista dobře ví, že za těchto podmínek se musí za jasnou oblohou cestovat. Z minulých nocích strávených na Šumavě, Frýdlantsku a vrcholcích Krkonoš tu máme tradiční kometární souhrn.
Ve střední Evropě už je jen velmi málo míst, kde se nachází téměř přírodní noční obloha s minimem Majznerova světla (pozn. redakce: slangové označení pro světlo z umělých zdrojů rozptýleného v zemské atmosféře, pojmenováno na počest jistého amatérského světlaře, který tvrdí, že existuje znečištění tmou). Pár dní druhém srpnovém novu vypadala předpověď počasí velmi dobře a tak jsme se 3. září po poledni vydali s Vicem na tradiční výjezd do rakouských Alp, které patří mezi nejtmavší lokality v dostupném okruhu.
Vrchol Edelweissspitze (označen šipkou) s alpskou silnicí