Astronomické události

Z wikipedie:

Tučňák jizerský je vzácný endemit tučňáka císařského. Žije v ukrutných mrazech u Pešákovny na Jizerce. Spatřit ho v denních hodinách je zhola nemožné, jelikož po většinu dne spí. Vstává k večeru a po zbytek noci kouká na hvězdy, čímž se zásadně liší od svých bratranců z jižní polokoule.

Předposlední únorový týden do našich končin zavítala tlaková výše z Ruska a uhodily kruté mrazy. Rtuť teploměru v Jizerkách klesala nějakých 20 stupňů pod nulu, v mrazové kotlině na Jizerce dokonce ještě níž. Konstelace jasného počasí a Měsíce v poslední čtvrťi byla dostatečným lákadlem k tomu, abychom překonali teplotní rozdíl mezi vyhřátým domovem a mrazivou Jizerkou. V mém případě se jednalo o nějakých 50 stupňů Celsia – svůj byt vyhřívám na 22 °C, přičemž na Jizerce bylo −28 °C. Arktického dýchánku na Jizerce se zúčastnili zkušení polarníci Vic, HoPi, Cassi a moje maličkost. V době příjezdu bylo jasno, bezvětří a teplota už zmíněných −28 °C. (Pokračování textu…)

Velmi příjemné i když mrazivé setkání se uskutečnilo v Kokoníně 24. února večer. Pozorovalo se ED-čkem 80 mm, dobsonem 305 mm a později i Schmidt-Cassegrainem 150 mm. Viděli jsme krásně Jupiter, zajímavé hvězdokupy a samozřejmě nádhernou M 42 v Orionu, ale hitem večera byly přelety letadel a družic, u kterých jsme si užili mnoho zábavy.

(Pokračování textu…)

Osud mě zavál na Jizerku v jedné z nejmrazivějších nocí, proto mrazivá. Připadal jsem si jako v pohádce. Obloha byla tmavá i přes nasvícení několika sjezdovkami na západě a střední oblačností na východě. Všude sníh, na obloze věci, které jsem nikdy neviděl.

Lodní záď a Velký pes, dva snímky do mozaiky.Snímku dominuje jasná hvězda Sirius vpravo. Nahoře je mlhovina Racek.

Pro každý záběr byly odečteny darframy a flatfieldy, poté bylo seskládáno 8 snímků a upraveny gradienty. Zabíráno od výšky 5° nad obzorem. Canon 30Dmod s objektivem Super Takumar 1,4/50mm (f3,3) na montáži GSO, CLS filtr, ISO 800, 2 krát 8 x 5 minut.

(Pokračování textu…)

Včerejší akce byla tak úspěšná, že byla široce prezentována v místním tisku i televizi.

Stáhnout si můžete „výstřižky“ z TV zpravodajství: R1 Genus (Prima) a TV RTM.
Na úvodní stránce internetového Jabloneckého deníku se jako foto dne objevilo Alešovo Slunce.

Na titulní straně Jabloneckého deníku vyšly fotografie a text a v Liberecké příloze MF DNES byly informace o pozorování zatmění na Střední škole strojní a dopravní. V týdeníku MF Sedmička se potom opět objevily Alešovy snímky a text o pozorování Slunce v Rýnovicích.

Ještě jednou velké díky všem zúčastněným a přírodě za krásné představení.

Akce se vydařila snad na 200 %. Vzhledem k prognóze počasí i reálnému stavu oblohy po ránu se jakoby zázrakem odehrávala druhá polovina zatmění přímo před našimi zraky, aniž bychom museli použít tmavé filtry. Oblačnost to vyřešila za nás. První dojmy a výsledky níže.

(Pokračování textu…)

Přišel nejteplejší listopadový víkend v našem životě a dokonce i na severu Čech se postupně vyjasnilo. Přivstal jsem si ve dvě a zjišťoval, jak chytit kometu 103P/Hartley a nejlépe i novou C/2010 V1 (Ikeya-Murakami). Kluci si napsali, že se sejdou ve čtyři. To bylo na mně pozdě, potřebuji chystat dalekohled i foťák. Nakonec jsem se sešel v Liberci s Martinem – Cassim a vyrazili jsme směr Hodkovice. Nakonec jsme dojeli ještě dál za tmou na kopec za Českým Dubem a zde chytali dokonce dvě komety. Jak to dopadlo je uvnitř článku.

(Pokračování textu…)

Po přečtení titulku tohoto článku, bych se ještě před pár lety domníval, že v Jizerských horách spadla v lepším případě přistála nějaká mladší sestra ultramoderního bombardéru B2 armády USA. Od té doby uteklo trochu vody a dnes vím, že v astronomii je jako Bx uváděna buď spektrální třída hvězd nebo stupeň Bortleho škály. Bortleho škála má devět stupňů, nejnižší devátý stupeň odpovídá obloze uvnitř velkoměsta, první stupeň potom odpovídá obloze bez jakéhokoli světelného znečištění. Výborný popis Bortleho škály od Michala Bareše najdete na jeho stránkách.

Po tomto úvodu musí být i uplnému laikovi jasné, že v Jizerkách nepřistála létající pevnost, ale událo se uplně něco jiného, co souvisí s tmou a s astronomií. Onou událostí bylo několik po sobě následujících jasných podzimních nocí, které se vyznačovaly, na naše středoevropské poměry, výrazně temnou oblohou.  Neobyčejně temná obloha, se slabými stopami světelného znečištění nízko u obzoru, kterou bylo možné vidět v Jizerkách ve dnech 11. 10. 2010 a 12. 10. 2010, byla způsobena dvěma faktory. Jednak extrémně nízkou vlhkostí vzduchu v atmosféře až do výše 6 km (na hřebenech hor se pohybovala v rozmezí 10%–20%) a jednak inverzní vrstvou oblačnosti, která první noc pokrývala Polsko, Frýdlantsko a Liberec (v Jablonci n. N. bylo jasno) a následující den pokrývala Liberec, Jablonec n. N. Na Frýdlantsku a dále v Polsku se inverzní oblačnost částečně protrhávala.

Jednoduše řečeno, velká města byla pod pokličkou a světlo, které skrz inverzní vrstvu uteklo ven, se nemohlo skoro na ničem pořádně rozptylovat a unikalo tak volně do vesmíru…

Jak takový podvečerní oceán mraků vypadá, zachytil 12. 10. 2010 Martin Gembec ze stanoviště na Královce.

11. 10. 2010 Rozdroże

Posledních několik dnů se mě držela viróza, venku bylo jasno, kamarádi jezdili po nocích po hvězdách a já tak maximálně počítal hvězdy na plakátu v pokoji. Viděno zpětně jsem (Pokračování textu…)

Ve středu 13. 10. se část KALu vypravila za kolegy z Jičína. Léta jezdím po obchvatu kolem, ale nikdy jsem nebyl uvnitř, tak jsme podnikli výpravu. Po předchozí domluvě nás po příjezdu přivítali dva členové místní astrozákladny a ukázali nám jejich zázemí. Stařičká budova prochází postupnou rekonstrukcí, v přízemí objektu jsou nové podlahy, omítky, sociální zařízení a malá zasedací místnost. Po točitých schodech se dostaneme do stařičké kopule, která by rovněž zasloužila renovaci, ale vše je otázka peněz a jak jsme se dozvěděli, plány mají jičínští hvězdáři smělé.

(Pokračování textu…)