Astronomické události

Předehra k velké konjunkci – tak by se dalo nazvat večerní pozorování z Frýdlantského výběžku v pátek 18. prosince 2020. Byl to večer s historicky prvním online vysíláním planetária v iQLANDII. A kdo mohl tušit, že to vyjde ne z terasy, pěkně se zázemím a rychlým připojením? Ne bylo to z terénu, za mírného mrazu a přes mobilní internet. I to je malý zázrak. A největší už proto, že tam bylo skoro jasno.

Celou reportáž jsem sepsal zde do PDF dokumentu. Odkazy na online přenosy: první a druhý. Děkuji za shlédnutí a snad někdy u online vysílání zase na viděnou. Martin Gembec

Momentka přímo z akce – montáž s dalekohledy a notebook s kamerkou míří zrovna na Měsíc.

Od posledního Astronomického setkání v Klubu Na Rampě uběhlo neuvěřitelných osm měsíců, protože další jarní setkání přerušila koronavirová opatření. Rozhodli jsme se i přesto, že v pondělí začal nouzový stav, setkání uskutečnit. Na Rampě naštěstí funguje bar, takže jsme mohli sedět u stolů jako v restauraci, což je ostatně na Astrosetkáních to nejlepší.

(Pokračování textu…)

Když jsme se před více než deseti roky domlouvali na vzniku Jizerské oblasti tmavé oblohy, předpokládali jsme, že ji využijeme k propagaci ochrany nočního životního prostředí a smysluplnosti šířit myšlenku správného nočního osvětlování. Naše aktivity se v posledních letech protly s lidmi na podobné vlně z ČSOP Jizerka, a tak vznikla z původně Hvězdičkové noci s jednou přednáškou a pozorováním několika dalekohledy akce Den a noc na Jizerce, která je už cíleně vyhledávána lidmi, kteří mají rádi noční oblohu v Jizerkách a astronomii obecně.

(Pokračování textu…)

Loni v létě jsem navštívil ostrov Kos a nadchnul se pro tamní noční oblohu. Letos jsem ve druhé červencové dekádě podnikl výlet do rodiště samotného Dia – na ostrov Kréta. Tuto destinaci jsem zvolil po pročtení webových stránek Skinakas Observatory, kde se „chlubí“ nejlepšími pozorovacími podmínkami v Evropě. To jsem musel vyzkoušet…

Na obrázku je detail jedné z kopulí observatoře Skinakas a níže je komentář k počasí na tomto místě, který je sám o sobě pozoruhodný a ukazuje, že Kréta je zřejmě podobně zajímavým ostrovem, jako Kanárské ostrovy.

(Pokračování textu…)

Než se nám opět vyjasní a zavalíme to tu kometou NEOWISE, ohlížíme se za spektakulárním vývojem nočních svítících oblak v minulých dnech, především 5. 7. večer u nás a 8. 7. ráno od slovenských kolegů. Aleš pak přidává své postřehy k testům dalekohledu C11 s Hyperstarem a 16″ RCčka v Turnově s rovnačem a redukcí M48/Canon.

Aleš: Přikládám fotografie krásných NLC nejprve ze zahrady, kde jsem se chystal dělat testovací snímky se sestavou C11+Hyperstar, ale poté, co se objevila tak výrazná NLC, jsem to rychle sbalil a jel na jablonecký Petřín udělat fotku panoramatu města s NLC.

(Pokračování textu…)

V neděli odpoledne (7. 6. 2020) se po jarní pauze způsobené coronulou opětovně otevřela pro veřejnost hvězdárna v Turnově. V době nucené výluky jsme nezaháleli a kompletně jsme modernizovali přístrojové vybavení.

Na akci přišla asi padesátka zájemců (ve věku 4-86 let), kterým jsme novou techniku představili a zpočátku jsme také stihli pozorovat skvrny na Slunci. Poté se však obloha zatáhla, tak došlo na sledování pozemních cílů. V posluchárně proběhla přednáška o novinkách z astronomie a kosmonautiky, nechyběl ani přehled zajímavých úkazů na obloze v průběhu letošního léta. Atmosféra byla velmi příjemná a už se těšíme na další akce.

(Pokračování textu…)

Zhůří, zaniklá obec vypínající se kdysi na oblém hřbetu nad šumavskými pláněmi, jejíž poslední zbytky, kdysi mohutná stavení, postupně splývají s okolní přírodou. V hlubokém klínu hory, pod opuštěnou vsí, již celé věky řeka Vydra ohlazuje balvany trčící z jejího koryta, němé to svědky věků před dávným úsvitem prvních dní našich vzdálených předků. Ty oblé kameny mlčíce stojí tisiciletí v hučících vodách mladé řeky a možná vzpominají na večery, kdy nebeská krása nad jejich žulovými temeny nebyla zahalena světlem z našich měst. Jen ve vzácných chvílích, když města v okolí pohasnou, můžeme i my, pomíjiví, pozvednout hlavu a uzřít tu nekonečnou krásu hvězd společně s nesmrtelnými kamennými strážci z údolí řeky.

(Pokračování textu…)

Pojedem. Kdoví, kdy to zas půjde. Řekl Roman a vyrazili jsme na Bulovku. Jak prorocká byla jeho slova jsem ještě netušil. Něco na mě pak ale vlezlo a tak jsem zůstal následujících 14 dní doma. Ne kvůli koronaviru, naštěstí. A tak když už je lépe, vrhnul jsem se alespoň na zpracování fotek z 14. března. Byla to tu noc úroda.

(Pokračování textu…)