Je tu konec roku 2024, a tak je čas se poohlédnout, jaký byl tento rok z mého pohledu astrofotografa amatéra. Je to neuvěřitelné, ale pozorováním – focením noční oblohy jsem letos strávil celkem 85 nocí.
A tak jsem pro všechny připravil takový již tradiční malý přehled mé práce v následujícím videu.
Tak se pohodlně usaďte a nechte se unést do hlubin vesmíru.
Inverzní charakter počasí způsobil o Vánočních svátcích a po nich vyjasnění nejen na severu Čech. I přes vytížení veškerými návštěvami se proto vyplatilo pozorovat, fotit a také cestovat a ulovit si nějaký ten Vánoční astro-zážitek.
S ránem 25. 12. se na Liberecku vyjasnilo. Takové počasí naštěstí vydrželo i do noci a kdo zaváhal a nikam nevyrazil nebo alespoň nepozoroval z domova, mohl pouze litovat. Obloha byla se setměním opravdu výjimečná – Vánoční a navíc s parádním seeingem (jak už popsal Aleš s MaGem v předešlém článku).
Od chvíle co jsme poprvé viděli kometu C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS) uběhly už skoro dva týdny, ona od té doby vcelku hodně zeslábla, a my měli také pořádně špatné počasí. Včera večer mělo být hezky, ovšem jen na pár místech v celé republice. Shodou náhod u nás byly tyhle místa dvě, jedno na Frýdlantsku (to byla ta horší volba) a nebo poté skoro celé Krkonoše, jelikož přišla inverzní oblačnost. S ohledem na Turów jsme se nakonec shodli že večer vyjedeme do Krkonoš. Rozhodovali jsme se mezi dvěma místy, a to mezi Vrbatkou nebo chata Dvoračky a poté pokračovat až na Lysou. U mě doma jsme se rozhodli pro druhou variantu, jel jsem já, Martin, Aleš a Dan.
Kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS) zapadající nad inverzní oblačností v České kotlině, panorama 8 snímků po 13s, f2.8, 4000 ISO, Canon 6D & Sigma 24mm f/1.4, autor: Jakub Kuřák
Počátkem září jsou noci již dostatečně dlouhé a navíc počasí je letos velmi příznivé, a tak mohl v pátek 6. září na Skuhrově proběhnout dlouho plánovaný a očekávaný galakoncert mého DSO foto kvartetu.
Rok se s rokem sešel, a už je to tady zase. Perseidy. A tohle jsou Perseidy, na které nikdo z nás jen tak nezapomene. Všichni jsme v podstatě připraveni jen na pár nocí, a ono se nám udělá týden v kuse jasno, a to není vše. Všechno začíná na Jizerce, tedy 10. 8. během akce Den a noc na Jizerce. Večer se udělalo nádherně jasno a my realizovali stream, ovšem meteorů padalo málo, asi tak 10 za hodinu. Kolem půlnoci většina lidí odešla, a my měli v podstatě Jizerku pro sebe. Pořád ukazujeme různé objekty přes ASIAIR, já si od Martina půjčuji Samyang 135 mm f/2, prostě čistej zázrak optiky, a projíždím postupně oblohu, mlhoviny Srdce a Duši, červená mračna v Labuti, ale hlavně Sloní chobot, část velké mlhoviny v Kefeu a konečně přichází na řadu i Kalifornie společně s Plejádami. Nad ránem končíme stream pohledem na ranní seskupení Marsu s Jupiterem v Býku okolo 4 ráno odjíždíme s pohledem na vycházejícího Oriona, zima už je za rohem…
Mlhovina Kalifornie, Plejády a ISM. Pořízeno 11.8. 18x30s, 8000 ISO, Canon 6D & Sigma 135mm f/2, autor: Jakub Kuřák
Obří skvrna Carringtonova typu, která způsobila masivní magnetickou bouři a krásné polární záře v noci 10./11. května a jenž byla pokřtěna po biblické bestii Behemoth, se před pár dny opět vynořila na přivrácené straně Slunce.
Z oblohy v dubnu zmizí planety, ale 10. 4. večer se rozloučí pěknou konjunkcí Jupiteru, Uranu, Měsíce a komety 12P/Pons-Brook. Ta prochází 21. 4. přísluním a v první dekádě máme ideální příležitost si ji užít – je na hranici viditelnosti pouhým okem a pěkný ohon na tmavé obloze ukáže již triedr. Tak si ji vychutnejte, než se na dalších 71 let ztratí v mrazivé temnotě…
Je tu konec roku 2023, a tak je čas se poohlédnout, jaký byl tento rok z mého pohledu astrofotografa amatéra. Je to neuvěřitelné, ale pozorováním – focením noční oblohy jsem letos strávil celkem 88 nocí.
A tak jsem pro všechny připravil takový již tradiční malý přehled mé práce v následujícím videu.
Tak se pohodlně usaďte a nechte se unést do hlubin vesmíru.