Pět měsíčků Jupitera
Pondělí 30. prosince 2013V těchto dnech nastávají ideální podmínky pro pozorování Jupitera. Největší planeta Sluneční soustavy bude totiž 5. ledna v opozici a navíc se nyní pohybuje ve vysokých deklinacích souhvězdím Blíženců.
V těchto dnech nastávají ideální podmínky pro pozorování Jupitera. Největší planeta Sluneční soustavy bude totiž 5. ledna v opozici a navíc se nyní pohybuje ve vysokých deklinacích souhvězdím Blíženců.
Páteční vyjasnění přineslo telefonát od Aleše, jestli se nezajedem podívat na Jupiter do Turnova. Byla to šťastná volba, protože ačkoli to na to nevypadalo, obraz planety byl nakonec v dalekohledech velmi klidný a bylo to příjemné pozorování.

Je těžké alespoň naznačit, jak vypadala planeta při pohledu přes refraktor a větší zrcadlový dalekohled. Pokusil jsem se alespoň natočit video a následně v Registaxu vykouzlil alespoň náznak toho, co bylo vidět. (MaG) (Pokračování textu…)
Velice pěkná dohlednost, silnější vítr a nezvykle vysoká teplota. Takový večer sliboval sváteční 28. říjen 2013. Ačkoli v Praze bylo ještě kolem 17. hodiny přes 22 °C, ani nad Rychnovem nebylo vůbec špatně. Teplota kolem 15 °C a nádherný výhled. Nad jihozápadem překrásná Večernice a směrem k ještědskému hřbetu pěkná oblaka. Smůla byla jen ta, že zrovna zde jsme chtěli pozorovat právě „vybuchlou“ a nečekaně jasnou kometu C/2012 X1 (LINEAR).
Kometa se tedy nekonala, ale západ Venuše, slábnoucí nova v Delfínu a další objekty zpestřily i tak velmi příjemný říjnový večer.
Martin Gembec
Využil jsem přechodného vyjasnění mezi dvěma frontami a večer vyběhl vyfotit konjunkci Venuše se Saturnem. Na místo jsem přišel v 19:10 a Venuši jsem viděl okamžitě. Se Saturnem to bylo horší – na světlé obloze byl sotva patný v triedru 10×50 a neozbrojeným okem jsem ho zahlédl až v 19:42, ale to už Venuše klesala do pásu oblačnosti nad obzorem. Triedrem jsem pátral také po Merkuru, ale díky onomu pásu mraků jsem jej nenašel. Venuši se Saturnem jsem vyfotil nad Javorníkem u Liberce (BTS u Obřího sudu na horizontu v levém dolním rohu).
Aleš Majer
Opravdu pěknou noc jsme zažili 1. až 2. srpna v lomu Stanislaw v Jizerkách. Vic vyslovil doměnku, že by nebylo špatné zkusit pozorovat všechny planety a tak se urodil nápad vzít to od večera do rána. Neplánovaně z toho vzešel planetární maratón včetně východu Slunce. Byla to prostě hodně tmavá noc plná pozorovacích zážitků.

Měsíc a planety nad ránem. Větší na kliknutí. Verzi bez popisků si případně můžete prokliknout zde.
V noci z 19. na 20. července jsme mohli zamávat sondě Cassini u Saturnu, která od 23:27 SELČ snímala část mozaiky planety s prstenci v místech, kde byla naše Země. Kamera s vysokým rozlišením nás v tu chvíli snímala a my jí tak mohli pomyslně zamávat. Mnoho lidí u nás i za hranicemi tak učinilo a protože byl dobrý seeing, byl to příjemný večer.
Mohlo by se zdát, že v období povodní nelze sledovat oblohu, ale v pátek 31. května večer se nečekaně vyjasnilo a z většiny našeho území byly planety Jupiter, Venuše a Merkur skutečně viditelné. Svojí fotografií to dokázal i náš člen Martin Mašek.
Aktuálně bude pokračovat viditelnost Venuše a Merkuru asi 5° od sebe. Zkuste je v týdnu triedrem.
Páteční počasí bylo v průběhu dne slunečné, dokonce ještě při cestě do volební místnosti při druhém kole volby presidenta republiky jsem sledoval krásně do ruda zbarvený sluneční kotouč. Byl poměrně vysoko nad obzorem (asi 10 st.), ale bylo možné se do něj přímo dívat bez použití filtru, což byl pravděpodobně důsledek neutěšené smogové situace posledních dní – připomnělo mi to ovzduší v mnohamilionové Káhiře, kde byl takovýto přímý pohled do Slunce na denním pořádku. Po setmění se však zatáhlo a tak jsem jel udělat pár fotek na koncert Jiřího Schmitzera do Klubu Na Rampě. Po návratu domů mne čekala jasná obloha, které vévodil Měsíc krátce před úplňkem a Jupiter.
Pozorovací půst byl již poměrně dlouhý, tak mne neodradil ani teploměr ukazující minus 12 stupňů celsia. Vytáhnul jsem tedy na zahradu pětipalcový refraktor a po krátké temperaci jej namířil na Jupiter. Díky chytrému telefonu jsem stačil zjistit, že je krátce po průchodu GRS centrálním poledníkem a již první letmý pohled do okuláru při 90 násobném zvětšení nasvědčoval slušným podmínkám. Seeing umožnil následně použít zvětšení až 170x. GRS byla opravdu výrazná, zvláště mne zaujal jasný světlý lem, který ji obklopoval. Tradičně zajímavá byla oblast za GRS čítající několik menších světlých skvrn. Ačkoliv teplota byla minus 12, panovalo absolutní bezvětří, což bylo velmi příjemné a umožňovalo pobyt venku bez rukavic. Tak mohla vzniknout i přiložená kresba.
-AM-