Astronomické události

I když jsem měl být původně 19. 11. 2012 na výročním posezení KaL, tak jsem na základě předpovědi počasí hodinu před plánovaným odjezdem do Jablonce n. N. přehodnotil priority a odjel s kolegou Mrklasem do Mařenic. Na dlouhou dobu poslední slušné počasí nám mělo dopřát otestování nového motorizovaného dobsona 400/1800, kterého je Standa šťastným majitelem. A to se také stalo. Nemá cenu zde popisovat naše nadšení, kdo měl možnost s podobným přístrojem pozorovat, tak ví, co to je mít k dispozici takové dělo!

Přidávám obrázek Jupiteru, který vznikl po zpracování krátkého videa v Registaxu. Snímáno přes okulár 9 mm Canonem 550D. S pozorováním naživo se to však nedá srovnat!

Takže věřím, že kolegové toto přijmou jako omluvenku za neúčast na posezení v Jablonci nad Nisou a uznají mi to jako jinou formu slavení!

JK

—

Nádherný popis a skvělý snímek jsou více než dostatečnou omluvenkou :-) Díky moc a gratuluji. Těším se na nějaké společné pokoukání mimo jiné s novým dobsonem. MaG

Další vydařené pozorování Jupiteru jsem absolvoval krátce po půlnoci z neděle na pondělí. Po shlédnutí sci-fi filmu 2012 v televizi jsem při venčení psů zjistil, že obloha je bez mráčku, a tak jsem se odhodlal vytáhnout na zahradu dalekohled. Tentokrát jsem se rozhodl pro pětipalcový refraktor na montáži EQ5. K eliminaci zbytkové barevné vady jsem na zenitové zrcátko našrouboval dvoupalcový filtr Baader Fringe Killer. Bezprostředně po namíření na Jupiter bylo jasné, že podmínky mi opět přejí. Seeing byl v první polovině pozorování téměř ideální – obraz se ani nehnul, později se začal chvílemi lehce rozostřovat. Používal jsem zvětšení od 170-240x. Na okraji kotoučku zrovna vystupovala GRS a tak jsem zkusil zase něco kreslit.

-am-

I když nás od místa zatmění dělí tisíce kilometrů, díky moderním technologiím a internetu můžeme tyto úkazy „pozorovat“ alespoň v přímém přenosu. Já osobně sledoval na třech PC tři různé on-line streamy a k tomu povídání na TV Noe. Potěšilo mě, že úkaz byl nakonec z většiny lokalit viditelný a úspěšné pozorování potvrdil i náš kolega Vic přímo z Austrálie – o to více se těším na jeho povídání o zatmění a jižní obloze již příští týden na Astronomickém setkání 19. 11. v Klubu Na Rampě.

Následujícího večera jsem využil tlakové výše nad střední Evropou a tím pádem jasného počasí a vyrazil pozorovat Jupiter. Jelikož jsem právě v domácí rekonvalescenci po chirurgickém zákroku, byl jsem rád, že se mi podařilo dostat 12palcový Dobson na zahradu za dům. Již letmý pohled do okuláru po krátké temperaci přístroje, nasvědčoval dobrým podmínkám. U dalekohledu namířeného na Jupiter jsem strávil asi hodinu – pozoroval jsem průchod GRS a zvlášť zajímavá je oblast v SEB, která za ní následuje. Naopak NEB je výrazně dvojitý s jemnou strukturou. Seeing byl velmi dobrý na úrovni Antoniadi II a dovolil bez problémů používat zvětšení až 300x. Nejlepší pohled byl s binokulární hlavicí při zv. 170x a 215x.

V průběhu pozorování jsem pořídil kresbu a zkusil i fotografii v primárním ohnisku prodlouženém barlowým členem na f11. Na přiložené fotografii se jedná o jeden snímek exp. 1/50 sec. při ISO 400.

Natočil jsem také krátké video, které jsem ke zpracování zaslal raději MaGovi, protože Registax není můj oblíbený software… Tak třeba z toho ještě něco vytáhne.

AM

3. října nastala pěkná konjunkce jasné Venuše s hvězdou Regulus v souhvězdí Lva. Tato hvězda 1. velikosti je sama o sobě dosti jasná, ale ve chvíli, kdy se nacházela jen něco přes 0,1 stupně daleko od Venuše, jejíž jas vyjadřujeme zápornou velikostí -4, byl jen nepatrným bodíkem světla v jasu Jitřenky. Lev tak měl ve svém srdci mnohem jasnější hvězdu než obvykle (arabsky Al Kalb al Asad = srdce Lva). Proto jsem neváhal nafotit si to na památku.

Na tomto panoramatickém snímku je Venuše dvakrát, protože se zrcadlí v kaluži. Snímek jsem vytvořil složením čtyř snímků nad sebou. Krajinu dobře osvítil Měsíc před poslední čtvrtí. Podzimní barvy ale udělaly své..
Další panoráma dobře ukazuje celkovou situaci na obloze. U pravého okraje se krčí Jesličky a vlevo od Lva se klenul Velký vůz.

Martin Gembec

Po zlatém úspěchu Báry Špotákové na LOH v Londýně, jsem vyrazil na zahradu za domem s binarem 32×88 a Sky Atlasem 2000. Teď v létě jsou okolní lampy veřejného osvětlení celkem slušně odstíněny bujnou vegetací a lze najít temné zákoutí, kde příliš neruší. V zenitu svítila Vega a Deneb, tak jsem zamířil binar tímto směrem. Díky zalomení 90° okulárů je pozorování v nadhlavníku velmi pohodlné. Otevřel jsem atlas na příslušné stránce a začal postupně projíždět objekty v něm zakreslené. Některé otevřené hvězdokupy NGC a IC katalogu v Labuti mě poměrně zklamaly. Byl bych pokračoval dále, měl jsem v plánu počkat na východ Jupiteru a vytáhnout 5″ refraktor, ale kolem půl jedné se zatáhlo. Šel jsem si lehnout a natáhl budík na 3:15, abych případně zahlédl GRS.

Po procitnutí a vyhlédnutí z okna nad východem majestátně svítil Jupiter s Venuší. Byl jsem však již líný ustavovat paralaktickou montáž a vytahovat velký refraktor, tak jsem vyrazil ven pouze s malým ED refraktorem 70/420mm. Při zv. 135x a 189x byla GRS krásně patrná, ale ještě hezčí divadlo předvedla dvojice měsíčků Ganymede a Europa – v rozmezí několika minut se Ganymede schoval za kotouč planety, zatímco Europa zpoza něho vykoukla. Z povzdálí tomu přihlížel další měsíc Io. Kresba zachycuje pozice měsíčků na začátku (Ganymede) a na konci (Europa) pozorování. Ačkoliv se pozorovací podmínky Jupiteru budou stále zlepšovat, stojí za to si občas přivstat už nyní.

Aleš Majer

Zatímco Martin v minulém příspěvku pozici Saturnu, Marsu a Spici na večerní obloze pouze modeloval v programu Stellarium, já jsem vyrazil toto seskupení vyfotit. Můj původní záměr – vyfotit tuto trojici zapadající za Ještědem zhatil poměrně široký pás oblačnosti nad jihozápadem. Musel jsem tudíž fotografovat dříve, než objekty klesnou do mraků.

(Pokračování textu…)

Ačkoli se mi to teď zpětně jeví jako nemožné, zákryt Jupiteru Měsícem byl přeci jenom z Jablonce nad Nisou pozorovatelný a to i přesto, že se už kolem půlnoci definitivně zatáhlo nad východní částí oblohy.

Paradoxně ještě do 3:28 jsem Měsíc registroval přes závoj oblačnosti a nedaleká i když hůře viditelná kulička Jupiteru byla moc hezkým doplňkem. Bohužel na zákryt ve 3:40 se Měsíc neobjevil. Naprosto nečekaně ale vylezl na výstup, kdy se obloha doslova slitovala a skýtal se pohled na jasnou díru přesně kolem Měsíce. Od 4:15 do 4:25 tak byl Měsíc vidět a tak jsem si vychutnal výstup měsíčku Ió a pak i Jupiteru samotného přímo přes dalekohled. Na závěr jsem to rychle zdokumentoval nazoomovaným kompaktem. Takže to bylo vlastně docela pěkné ponocování (s marným čekáním na případnou polární záři).

A jak jste dopadli vy? No, využijte komentáře nebo sem něco připište, třeba jsem nebyl sám. Sledovat můžete také galerii na astro.cz.

Martin Gembec

Vic pozoroval z Německa

Původní předpoklad, že budu pozorovat z hvězdářského kopečku na Kopanině, vzal za své hned po té, co ve 3 ráno zazvonil budík. Nasunutá oblačnost mě donutila změnit plány, bylo potřeba jet co nejvíc na severozápad, kde bylo ještě jasno. Bohužel času do začátku úkazu nezbývalo mnoho.

Když jsem za půl hodiny zastavil u Bílého Kostela, severní obzor byl krásně čistý, ale na východě zůstala oblačnost příliš hustá. Měsíc vypadal jako mastný flek a i svit Venuše se sotva prodíral skrz mraky. První část jsem tedy odpískal a soustředil se na druhé dějství. A to se vydařilo na 100%.

Skončil jsem nakonec v německém Ebersbachu, kde jsem po čtvrté hodině ranní rozbalil techniku – oblíbený binokulár 32×125 – v parku v centru městečka. Obloha byla čistá a tak jsem mohl odpozorovat výstup Jupitera se svými měsíčky zeza neosvětlené části Měsíce a navíc ještě zákryt hvězdy 6,2 mag za osvětlený srpeček.

Zatímco měsíčky vykoukly a rychle se rozzářily, kotouč planety vystupoval déle než minutu. Jupiter působil v dalekohledu majestátně, ale nejhezčí byl pohled volným okem. Světlou tečku jsem překřtil na trade mark – ☾™.

Celý úkaz sledovala z povzdálí planeta Venuše, která vypadala jako povedená zmenšenina, neboť jevila stejnou fázi jako Měsíc.

Jsem rád, že jsem vyrazil a viděl tento vzácný úkaz, ale mrzí mě, že jsme se v rámci KaLu lépe nedomluvili. Tak snad příště…

Vic KaL ◊!

Panoramatický záběr vycházejícího Slunce jsme tu již prezentovali v článku Ozvěny přechodu Venuše. Přesto mi to nedalo a ještě jednou jsem se k tomu snímku vrátil, přepracoval jej, sloučil s fotografií vycházejícího Slunce i s Venuší na jeho povrchu a celé to naladil pokud možno do stejné podoby, jak to bylo onoho rána asi vidět.

Výsledek měl velký úspěch v soutěži Amatérský astrofotograf měsíce (AAM) a dokonce i v rámci České astrofotografie měsíce (ČAM), kde zvítězila v červnovém kole… To je pro mně velká čest. Sám bych asi zvolil spíše úžasnou animaci, která to podle mého názoru mohla vyhrát – však se na ni podívejte sami – autorem animace je Jan Klečka.

Technické detaily snímku:

Datum a čas: 6. 6. 2012, 4:40 SELČ
Vybavení: Canon 30Dmod + Celestron ED80/600 s reduktorem Vixen 0,67x (f 402 mm), montáž GSO 280
Expozice: 1/3200 s + 1/640 s při ISO100

Martin Gembec