Astronomické události

3. října nastala pěkná konjunkce jasné Venuše s hvězdou Regulus v souhvězdí Lva. Tato hvězda 1. velikosti je sama o sobě dosti jasná, ale ve chvíli, kdy se nacházela jen něco přes 0,1 stupně daleko od Venuše, jejíž jas vyjadřujeme zápornou velikostí -4, byl jen nepatrným bodíkem světla v jasu Jitřenky. Lev tak měl ve svém srdci mnohem jasnější hvězdu než obvykle (arabsky Al Kalb al Asad = srdce Lva). Proto jsem neváhal nafotit si to na památku.

Na tomto panoramatickém snímku je Venuše dvakrát, protože se zrcadlí v kaluži. Snímek jsem vytvořil složením čtyř snímků nad sebou. Krajinu dobře osvítil Měsíc před poslední čtvrtí. Podzimní barvy ale udělaly své..
Další panoráma dobře ukazuje celkovou situaci na obloze. U pravého okraje se krčí Jesličky a vlevo od Lva se klenul Velký vůz.

Martin Gembec

Po zlatém úspěchu Báry Špotákové na LOH v Londýně, jsem vyrazil na zahradu za domem s binarem 32×88 a Sky Atlasem 2000. Teď v létě jsou okolní lampy veřejného osvětlení celkem slušně odstíněny bujnou vegetací a lze najít temné zákoutí, kde příliš neruší. V zenitu svítila Vega a Deneb, tak jsem zamířil binar tímto směrem. Díky zalomení 90° okulárů je pozorování v nadhlavníku velmi pohodlné. Otevřel jsem atlas na příslušné stránce a začal postupně projíždět objekty v něm zakreslené. Některé otevřené hvězdokupy NGC a IC katalogu v Labuti mě poměrně zklamaly. Byl bych pokračoval dále, měl jsem v plánu počkat na východ Jupiteru a vytáhnout 5″ refraktor, ale kolem půl jedné se zatáhlo. Šel jsem si lehnout a natáhl budík na 3:15, abych případně zahlédl GRS.

Po procitnutí a vyhlédnutí z okna nad východem majestátně svítil Jupiter s Venuší. Byl jsem však již líný ustavovat paralaktickou montáž a vytahovat velký refraktor, tak jsem vyrazil ven pouze s malým ED refraktorem 70/420mm. Při zv. 135x a 189x byla GRS krásně patrná, ale ještě hezčí divadlo předvedla dvojice měsíčků Ganymede a Europa – v rozmezí několika minut se Ganymede schoval za kotouč planety, zatímco Europa zpoza něho vykoukla. Z povzdálí tomu přihlížel další měsíc Io. Kresba zachycuje pozice měsíčků na začátku (Ganymede) a na konci (Europa) pozorování. Ačkoliv se pozorovací podmínky Jupiteru budou stále zlepšovat, stojí za to si občas přivstat už nyní.

Aleš Majer

Zatímco Martin v minulém příspěvku pozici Saturnu, Marsu a Spici na večerní obloze pouze modeloval v programu Stellarium, já jsem vyrazil toto seskupení vyfotit. Můj původní záměr – vyfotit tuto trojici zapadající za Ještědem zhatil poměrně široký pás oblačnosti nad jihozápadem. Musel jsem tudíž fotografovat dříve, než objekty klesnou do mraků.

(Pokračování textu…)

Ačkoli se mi to teď zpětně jeví jako nemožné, zákryt Jupiteru Měsícem byl přeci jenom z Jablonce nad Nisou pozorovatelný a to i přesto, že se už kolem půlnoci definitivně zatáhlo nad východní částí oblohy.

Paradoxně ještě do 3:28 jsem Měsíc registroval přes závoj oblačnosti a nedaleká i když hůře viditelná kulička Jupiteru byla moc hezkým doplňkem. Bohužel na zákryt ve 3:40 se Měsíc neobjevil. Naprosto nečekaně ale vylezl na výstup, kdy se obloha doslova slitovala a skýtal se pohled na jasnou díru přesně kolem Měsíce. Od 4:15 do 4:25 tak byl Měsíc vidět a tak jsem si vychutnal výstup měsíčku Ió a pak i Jupiteru samotného přímo přes dalekohled. Na závěr jsem to rychle zdokumentoval nazoomovaným kompaktem. Takže to bylo vlastně docela pěkné ponocování (s marným čekáním na případnou polární záři).

A jak jste dopadli vy? No, využijte komentáře nebo sem něco připište, třeba jsem nebyl sám. Sledovat můžete také galerii na astro.cz.

Martin Gembec

Vic pozoroval z Německa

Původní předpoklad, že budu pozorovat z hvězdářského kopečku na Kopanině, vzal za své hned po té, co ve 3 ráno zazvonil budík. Nasunutá oblačnost mě donutila změnit plány, bylo potřeba jet co nejvíc na severozápad, kde bylo ještě jasno. Bohužel času do začátku úkazu nezbývalo mnoho.

Když jsem za půl hodiny zastavil u Bílého Kostela, severní obzor byl krásně čistý, ale na východě zůstala oblačnost příliš hustá. Měsíc vypadal jako mastný flek a i svit Venuše se sotva prodíral skrz mraky. První část jsem tedy odpískal a soustředil se na druhé dějství. A to se vydařilo na 100%.

Skončil jsem nakonec v německém Ebersbachu, kde jsem po čtvrté hodině ranní rozbalil techniku – oblíbený binokulár 32×125 – v parku v centru městečka. Obloha byla čistá a tak jsem mohl odpozorovat výstup Jupitera se svými měsíčky zeza neosvětlené části Měsíce a navíc ještě zákryt hvězdy 6,2 mag za osvětlený srpeček.

Zatímco měsíčky vykoukly a rychle se rozzářily, kotouč planety vystupoval déle než minutu. Jupiter působil v dalekohledu majestátně, ale nejhezčí byl pohled volným okem. Světlou tečku jsem překřtil na trade mark – ☾™.

Celý úkaz sledovala z povzdálí planeta Venuše, která vypadala jako povedená zmenšenina, neboť jevila stejnou fázi jako Měsíc.

Jsem rád, že jsem vyrazil a viděl tento vzácný úkaz, ale mrzí mě, že jsme se v rámci KaLu lépe nedomluvili. Tak snad příště…

Vic KaL ◊!

Panoramatický záběr vycházejícího Slunce jsme tu již prezentovali v článku Ozvěny přechodu Venuše. Přesto mi to nedalo a ještě jednou jsem se k tomu snímku vrátil, přepracoval jej, sloučil s fotografií vycházejícího Slunce i s Venuší na jeho povrchu a celé to naladil pokud možno do stejné podoby, jak to bylo onoho rána asi vidět.

Výsledek měl velký úspěch v soutěži Amatérský astrofotograf měsíce (AAM) a dokonce i v rámci České astrofotografie měsíce (ČAM), kde zvítězila v červnovém kole… To je pro mně velká čest. Sám bych asi zvolil spíše úžasnou animaci, která to podle mého názoru mohla vyhrát – však se na ni podívejte sami – autorem animace je Jan Klečka.

Technické detaily snímku:

Datum a čas: 6. 6. 2012, 4:40 SELČ
Vybavení: Canon 30Dmod + Celestron ED80/600 s reduktorem Vixen 0,67x (f 402 mm), montáž GSO 280
Expozice: 1/3200 s + 1/640 s při ISO100

Martin Gembec

Vzpomínky na přechod Venuše přes Slunce nemohu tak nějak vytěsnit ani po více než deseti dnech. Navíc jsem byl vystaven do situace, kdy jsem pořádně nestíhal zpracovat ani fotografie, které jsem pořídil a bylo mi líto některé z nich nevystavit jako vzpomínku na tento nádherný úkaz. Mezitím i další členové Klubu astronomů Liberecka se k přechodu vraceli a tak tu nyní máme ten správný okamžik, kdy se můžeme ohlédnout za tím neskutečně zvláštním a krásným ránem 6. června 2012.

Přípravy na pozorování, oblaka nad Jizerkami a Měsíc v pozadí

První, co se mi vybaví po příjezdu na místo, je pohled na oblohu. Nad Krkonošemi leží jakýsi vlnový oblak a nad Jizerkami se vznáší celkem nedaleko oblaka středních pater. Naštěstí se zdá, že úkaz v žádném případě nic neohrozí, cirry jsou ještě kdesi na západě. Přípravy techniky prokládám dokumentací, jak se nám to daří. (Pokračování textu…)

Některé astronomické úkazy jsou opravdu kouzelné. Chytí vás za srdce a některé i přikovají k astronomii jako takové. Patří k nim pozorování jasné komety pouhým okem, patří sem meteorický déšť, nepochybně je to úplné zatmění Slunce, výbuch supernovy viditelné pouhým okem. Po dnešku mezi tyto úkazy nepochybně bude právem patřit i přechod Venuše přes Slunce. Přesněji řečeno přechod Venuše přes vycházející Slunce.

Můj pocit je takový, že něco tak neskutečně krásného přeci nemohla příroda pro dnešní ráno ani stvořit. Počasí vyšlo dokonale a divadlo odehrávající se nad severovýchodním obzorem předčilo má očekávání. Pozoroval jsem dlouhé minuty Slunce bez filtrů přes dalekohled typu Schmidt Casegrain o průměru 150 mm při zvětšení 60x. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že to bude možné tak dlouho. Obraz Venuše se před očima měnil. Občas skoro mizela, jindy se rozdělila v dva, tři či více obrazů, připomínala hamburger a vše co si jen lze i nelze představit. Pozoroval jsem tolik modrých a zelených záblesků… ale vyfotit ty modré se mi zaboha nedařilo. Tak krátce vždy trvaly, ale ta bělavě tyrkysová barva, přecházející vzápětí do jasně zelené a pak normálně žluté se mi vryla hluboko do mysli. Možná nebudeme schopni prokazatelně vyhodnotit, nakolik výrazný byl efekt kapky a jak jednoznačně můžeme tvrdit, že jsme videli atmosféru Venuše vybíhající na obou stranách jako tenoulinká linie, ale každopádně nám nikdo už nevezme ty dojmy z dnešního rána.

 Martin Gembec (Pokračování textu…)

Venuše dosahuje v pondělí 30. dubna maximálního jasu -4,7 mag a mohla by tudíž být viditelná i na modrém denním nebi pouhým okem. Lépe se bude hledat, pokud si stoupneme do stínu nějaké budovy. Nachází se asi 40° nalevo od Slunce, což jsou zhruba čtyři zaťaté pěsti na natažené ruce.

Venuše ve dne v SCT 6″

Planeta Mars se nachází za soumraku kolem 21. hodiny vysoko nad jihem. Její kotouček je však už velice malý. Podařilo se mi vidět jen polární čepičku a náznak tmavšího útvaru vedle ní.
Saturn můžeme pozorovat také po setmění, ale nad jihem je až kolem půlnoci. Prstence jsou pěkně rozevřeny a minimálně Cassiniho dělení v něm si asi všimneme i za běžných podmínek. Nápadný je také oranžovější rovníkový pás v atmosféře. Podrobněji se planetám věnuje druhá strana Alešovy mapky k vytištění.

Mars a Saturn 28. dubna 2012. Snímáno přes SCT 6″ (150/1500) za okulárem 5 mm. Z videa seskládáno a doostřeno v Registaxu 6.

Martin Gembec