Ačkoliv na povrchu momentálně nejsou žádné monstrózní skvrny, jaké známe z minulých týdnů, je pohled na Slunce stále zajímavý. Jedna skvrna, nyní vlevo od středu disku dokonce vyprodukovala třetí nejsilnější erupci současného maxima aktivity a s ní byla spojena i čtvrteční polární záře. Dnes dopoledne jsem zvolil 60mm Lunt a nakonec jsem u okuláru vydržel přes hodinu…
Nezvykle teplé a jasné počasí na konec února vylákalo nejen motorkáře na okresní silnice, ale také hvězdáře ke svým teleskopům. Na hvězdárně v Turnově jsme v neděli odpoledne pozorovali Slunce, kde bylo kupodivu zajímavější dění ve fotosféře poseté desítkami menších i větších skvrn. Protuberanční dalekohled ukázal pouze nevýraznou aktivitu. Sluníčko příjemně hřálo a navozovalo všeobecnou pohodu. A jelikož vyjasnění vydrželo, večer jsme s Viktorem vyrazili na Jizerku vybaveni 125 mm binarem a 16″ dobsonem.
Velké množství skvrn v několika skupinách nám ukazuje přivrácená strana Slunce také v únoru. V týdnu kralovala dvojice velkých skvrn, která již pomalu zapadá, ale ani další aktivní oblasti se nedají zahanbit. Navíc vychází další větší skvrnka. Jeden dokumentační snímek přes 8 cm ED refraktor v ohnisku 600 mm přikládám níže.
Martin Gembec
Slunce je začátkem roku pokryto velkými skvrnami. Skupina těch největších je s filtrem velmi snadno viditelná i pouhým okem. Podařilo se mi pozorovat je v úterý projekcí a přes svářečské sklo a také ve středu, kdy jsem rychle po práci vyrazil na Vrkoslavice a ještě stihl pár minut zapadajícího Slunce a to i s pomocí EDčka, kterým se přes foťák dalo pozorovat Slunce po přistínění rukou i bez filtru. Fotky jsou jen provizorním bonusem, protože jsem neměl žádný ztmavovací filtr.
Nejen kometami živ je astronom a komu se nechce před svítáním vstávat do zimy a jezdit za město s binarem (jako třeba dnes ráno mě…), může si poledne zpříjemnit pohledem na aktivní Slunce a ještě u toho vyprodukuje nějaký ten vitamín D.
Letos na jaře jsem fotografoval východ Slunce za Černou Studnicí a teď na podzim jsem si fotku zopakoval. Náhodou jsem 8. 10. ráno kolem 7.35 SELČ z okna obývacího pokoje pozoroval sluneční kotouč vycházející za masivem Černé Studnice a klouzající po úbočí hory až se dostal na vrchol, kde vytvořil krásnou siluetu s rozhlednou a vysílačem. Bohužel na fotku bylo již pozdě, ale řekl jsem si že pokud bude ráno jasno i následující den, pokusím se úkaz vyfotografovat.
Na posledním Astronomickém setkání v pondělí 22. dubna jsme se rozhodli chytit Slunce do krabice, protože krátce po 19. hodině měl nastat přelet orbitální stanice ISS přes sluneční disk. Počasí bylo pěkné, teplo, jen jeden pěkný kumulus nedaleko Slunce. Jak se ukázalo, stal se nám osudným. Sice nezakryl celé Slunce, ale nejspíš přesně tu část, kde měl přelet nastat. Přesto jsme se u toho dobře zabavili. (Pokračování textu…)
Ráno jsem jako Zarathustra vstal se Zorou a předvstoupiv před Slunce jsem naň zamířil dva dalekohledy – jeden pro sledování fotosféry a druhý pro pozorování protuberancí v chromosféře. V obou přístrojích je Sluníčko velmi pěkné a určitě stojí za pohled.
Dvě velké skvrny jsou dokonce přes brýle z Baader AstroSolar folie bez problémů vidět pouhým okem. Udělal jsem i pár snímků a pro porovnání stáhnul obrázek z SDO (samozřejmě že ve vyšším rozlišení je detailnější…). Ráno se tedy vydařilo, no a doufám, že večer ještě zpříjemní kometa…
Aleš Majer
