Astronomické události

S novým měsícem tu máme mapku od Aleše Majera. Můžeme se těšit na pokračování dobré viditelnosti Venuše, Marsu a Saturnu. Měsíc bude v úplňku a perigeu ve stejný den, bude to tedy největší úplněk roku a bude i o chlup jasnější. Koncem Měsíce se opět budeme moci kochat tenkým srpkem a 26. května pořádáme velkou astronomickou akci na Jizerce. Podrobnosti k viditelnosti planet se zaměřením na Saturn nabízí druhá stránka. Zde také najdete upozornění na aktivity Klubu astronomů Liberecka.

Ke stažení jako obvykle v PDF.

Venuše dosahuje v pondělí 30. dubna maximálního jasu -4,7 mag a mohla by tudíž být viditelná i na modrém denním nebi pouhým okem. Lépe se bude hledat, pokud si stoupneme do stínu nějaké budovy. Nachází se asi 40° nalevo od Slunce, což jsou zhruba čtyři zaťaté pěsti na natažené ruce.

Venuše ve dne v SCT 6″

Planeta Mars se nachází za soumraku kolem 21. hodiny vysoko nad jihem. Její kotouček je však už velice malý. Podařilo se mi vidět jen polární čepičku a náznak tmavšího útvaru vedle ní.
Saturn můžeme pozorovat také po setmění, ale nad jihem je až kolem půlnoci. Prstence jsou pěkně rozevřeny a minimálně Cassiniho dělení v něm si asi všimneme i za běžných podmínek. Nápadný je také oranžovější rovníkový pás v atmosféře. Podrobněji se planetám věnuje druhá strana Alešovy mapky k vytištění.

Mars a Saturn 28. dubna 2012. Snímáno přes SCT 6″ (150/1500) za okulárem 5 mm. Z videa seskládáno a doostřeno v Registaxu 6.

Martin Gembec

Sobotní odpoledne nabídlo krásné letní počasí a také jeden mimořádný úkaz. Mezinárodní vesmírná stanice ISS se při svém odpoledním přeletu ČR trefila při pohledu z Jablonce přímo na Venuši. Čára transitu procházela shodou okolností přes naše oblíbené pozorovací místo na Bártlově vrchu na Vrkoslavicích.

Animaci výše uvedených snímků si proklikněte zde.

Na úkaz jsem se pokusil pečlivě přichystat veškeré vybavení. Hodlal jsem zachytit přelet fotograficky pomocí oblíbené sestavy Celestron ED80/600 na montáži GSO za nějž jsem připojil Canon 30D. EDčko jsem pro dnešek raději redukoval na 402 mm reduktorem Vixen 0,67x, abych měl dobrý obraz v celém zorném poli. Protože montáž GSO byla jakžtakž schopna sledovat Venuši automaticky díky hodinovému strojku, mohl jsem se věnovat Venuši vizuálně na druhé montáži EQ-5 zapůjčené od Aleše, na niž jsem posadil svůj nový přírůstek Celestron SCT 6″ (150/1500). Techniku jsem začal chystat hodinu před přeletem, ale teprve po zhruba půlhodině jsem měl Venuši v zorném poli obou dalekohledů. Asi čtvrt hodiny před přeletem se vrátil zbytek rodinky z procházky a zároveň dorazil Aleš se zbytkem své rodiny a tak se udělal takový příjemný poknik v trávě a my jej vyplnili horečnými přípravami na přelet.

Nakonec vše klaplo. Přesně v uvedenou dobu se jakási světlá moucha mihla kolem jasného srpku Venuše. Podle slov Aleše bylo dokonce vidět Háčko tvořené dvojicí solárních panelů. Aleš použil megaširoké zorné pole pomocí dvoupalcového širokoúhlého okuláru, zatímco já se díval 25 mm Plosslem při zvětšení 60x. To byla zřejmá nevýhoda, ale i tak to byl zážitek. Zároveň s tím, jak Aleš zahlásil stanici v zorném poli, začal jsem držet spoušť Canonu, čímž se spustila velmi rychlá sekvence snímků. Výsledek nevypadal na displeji moc valně, ale opak byl pravdou. Na uvedené vybavení se mi zřejmě povedlo poměrně dobře zaostřit a na snímcích je dobře vidět to, co popisoval Aleš, na nosníku solárních panelů navíc také jasné radiátory, které regulují teplotu stanice a uprostřed část modulů zakončených vpravo evropskou nákladní lodí ATV-3 Edoardo Amaldi.

Porovnání jednotlivého snímku a všech pořízených snímků složených v Registaxu 5. Vše ještě zvětšeno na 200 %.

Na podobné blbnutí musí být čas, chuť a dobré počasí. Aby si ale takový zážitek mohl člověk zařídit, je třeba sledovat předpovědi pomocí webových stránek Calsky.com.

V neděli 22. dubna mělo opět zapadat Slunce za Ještědem. Krom toho se na večerním nebi sešel Jupiter s mladým srpečkem Měsíce. Nad nimi měla majestátně zářit planeta Venuše. To už byl důvod vyrazit nad Dalešice. Bohužel oblaka se nestihla odsunout, takže ze Slunce za Ještědem nebylo letos nic. Vlastně pořád je teď večer tím směrem zataženo. Asi se tím vyrovnal loňský rok, kdy bylo prakticky každý den jasno.

Měsíc a Jupiter nad Ještědem 22. dubna 2012

Horší to bylo s Měsícem. Už jsem přestával doufat, že ho najdu, když jsem jej zahlédl. Byl tak neskutečně tenký. Přitom se nejednalo o nikterak rekordní srpek, Měsíc byl lehce přes 35 hodin po novu. Pohled na takový Měsíc ale vždy pohladí po duši. Navíc necelé dva stupně od něj byl vidět dalekohledem kotouček Jupiteru. Jak se stmívalo, byla dvojička krásně viditelná pouhým okem a než zapadl Měsíc za mraky při obzoru, dal se pozorovat i popelavý svit, tedy ta část měsíčního povrchu, osvětlená Zemí.

Venuše nahoře, Měsíc dole pod mrakem. Na velké verzi je patrný u Měsíce také Jupiter.

Měsíc a Jupiter EDčkem 80 mm (f 400 mm). Na velké verzi po kliknutí uvidíte i nějaké ty krátery.

Měsíc a Jupiter těsně nad mraky. Jupiter má kolem dokonce měsíčky. Vynořil se také popelavý svit – část povrchu osvětlená Zemí. O letadle pod Měsícem podrobněji níže..

Letadlo pod Měsícem odpovídá v daném čase, azimutu a výšce podle flightradar24.com letu Boeingu 737-330 Lufthansy z Berlína do Milána ve výšce 10 363 m a vzdálenost asi 145 km.

Martin Gembec 

 

V neděli před velikonocemi se v Mříčné u Jilemnice uskutečnil zajímavý experiment, jehož cílem bylo zjistit závislost konzumace různých druhů pizz na výslednou MHV (mezní hvězdnou velikost) pozorovatele. Výběrem testovacího souboru pizz byl pověřen Karel Bůna a to proto, že je z nás nejzkušenějším gurmánem. Úkolu se zhostil se zodpovědností sobě vlastní. Nejprve navrhnul a po odsouhlasení zbytkem výzkumného teamu následně i zaopatřil následujicí seznam pizz:

1. pizza Hawaiská
2. pizza Modenská
3. pizza Capriciosická
4. pizza Mexická

Každý z účastníků experimentu musel dodržet půldenní půst, což s vidinou vyšší MHV nebyl pro nás astroamatéry vůbec žádný problém. Osobně jsem držel pro jistotu půst celodenní – co kdyby…

Takže, abych to za nás liberecké učastníky shrnul, žizniví a vyhladovělí jsme v 19:00 vyrazili z Liberce kurz Mřičná. Cesta utekla tempem rockenrollu, to když hluk našich kručících žaludků zahánělo rádio Beat. V Mříčné nás uvítal pan Bůna a sdělil nám, že žádná pizza není a nebude a že celý experiment je hovadina.
Zpočátku mě to nedocházelo a jen jsem na něj tupě a hladově zíral. Potom se ozval žaludek a já si to všechno uvědomil. Mozek se začal bránit a z posledních sil promuvil přátelsky ke Karlovi: „Karle už s tím prestaň…, kde je máš schovaný?!“ Načež se Karel obrátil k ostatním účastníkům experimentu a pravil: „Kluci, vy jste mu to neřekli? Láďo, oni ti to neřekli? Vždyť to byla legrace… Tys mě to vážně věřil? Tys mě to věřil???“ V tom se na mně zhroutil svět.

Po nějaké době Karel vytáhl pizzy z auta – asi ho přestal bavit pohled na můj zoufalý výraz. A to neměl dělat, jelikož jsme se vrhli na krabice, jako smečka hladových vlků, experiment-neexperiment, pizzy do pěti minut zmizely v našich útrobách. Jelikož první krok pokusu byl odhad MHV s prázdným žaludkem, tak jsme tímto celý experiment úplně zazdili.

Naštěstí hrátky s MHV nebyly vůbec nosnou náplní setkání v Mříčné. Tedy, mezi námi, on to žádný experiment nebyl, ona to byla hostina pod nádhernou oblohou, o kterou se postaral jednak jmenovaný Karel Bůna a druhak studená fronta, která několik hodin před naším příjezdem vydrhla nebe do sytě modré barvy. Večeři nám tak mohl na západě krášlit zapadající Jupiter a nad ním Venuše, kterou z levé strany pronásledoval Orion a nad tím vším se klenula zimní Mléčná dráha, která dokonce ve Vozkovi slabě odhalila i skyté otevřenky M38, M36 a M37.

Nad Jilemnicí se nás sešlo 6 – Cassi, Vic, Karel, Marrat, Ládis a já. Astronomická noc byla krátká, jelikož Měsíc (M0) vycházel něco po půl desáté. A tak jsme měli asi jen hodinu a půl času na zjištění, jestli jsou všechny známé objekty hvězdné oblohy na svých místech, tedy jestli je někdo neposunul, zda-li do nich někdo něco nepřidal či, jestli je někdo dokonce neukradl. Kolem půl desáté Vic, nejrychlejší z nás, radostně hlásil, že všechno, co je známé už z dob pana Messiera a co se dalo v tu chvíli z Mříčné vidět, je tam, kde má být. A nám všem spadl kámen ze srdce. Pak sme se dali do sledování slabších objektů z nichž mně nejvíc utkvěla v paměti dvojice galaxii NGC 3607 a NGC 3608 ve Lvu, které našel a s námi se o ně rozdělil astrolabužník Ladis.

Na obě galaxie a nejen na ty jsem měl možnost podívat se i v Karlove 30tce, která byla ustájena na montáži EQ6. EQ6 je astronomická montáž, co sama sleduje denní pohyb hvězd, čímž velmi usnadňuje pozorování. Vic se věnoval pozorování oblohy svým megabinarem a ve chvílích, kdy odběhl od svého dalekohledu, jsem zaujal jeho místo a mohl tak v tichosti obdivovat nejen nádherné otevřené hvězdokupy ve Velkém psu, ale hlavně kouzlo pohledu do vesmíru, které dokáže zprostředkovat tento přístroj. Z objektů sluneční soustavy mně zaujal Saturn, v Karlově dalekohledu s dobře patrným Cassiniho dělením v prstenci. A potom už vycházející Měsíc. Měsíc sice nebývá mezi astronomy příliš vítaným hostem, nicméně okamžik, kdy vchází na oblohu, kdy se prodírá skrze vzdálený les a jeho okraj plný kráterů chvílema plave a chvílema ve vlnící se atmosféře jak plameny hoří, je takovým silným zážitkem, že ho rád doporučím všem, kdo toto ještě neznají.

Východ Měsíce pak ukončil naše jarní pozorování. Dávno před tím Cassi vyfotil podvečerní snímky oblohy s Venuší, dofotil i panoramata Mříčné a vyfotil i našeho hostitele Karla Bůnu, kterak ve stoje vysává z okuláru svého dalekohledu světlo z objeků vzdálených desítky milionů světelných let:

A touto Cassiho fotografií bych chtěl Karlovi poděkovat za pozvání, pizzu, krasný podvečer a především milou společnost. Díky, Karl.

Ladin a spol.

Opět na začátku měsíce tu pro vás máme mapku se zajímavými úkazy a na druhé straně nějaké překvapení. Venuše je v Plejádách, Saturn bude 15. dubna v opozici. Merkur bude vidět na ranní obloze. 22. dubna máme poměrně výhodné maximum meteorického roje Lyrid. Je to kolem novu a navíc má být maximum v době, kdy je radiant, tedy souhvězdí Lyry docela vysoko nad obzorem. Koncem měsíce ještě stihneme mladý Měsíc.

A ono slibované překvapení? Přehled úhlové velikosti a fází planet, pozvánka na Astronomický tábor, Lyridy a rozlučku s kometou Garradd.

Mapku můžete stahovat ve formátu PDF.

Pro Českou astronomickou společnost připravuje za Klub astronomů Liberecka Aleš Majer.