Už potřetí jsme se sešli na Jizerce, abychom zde pozorovali Slunce, přednášeli o zajímavých věcech z astronomie, ukazovali fotografie vesmírných objektů nebo reálné objekty na obloze, za soumraku i v noci. Naše stěžejní akce v Jizerské oblasti tmavé oblohy nás opět utvrdila v tom, že když něco uspořádáme společnými silami, může jít o pěknou a úspěšnou akci za každého počasí.
Martin Mašek z Klubu astronomů Liberecka a Fyzikálního ústavu AV ČR nám připravil zajímavou novinu. Podařilo se mu najít kometu vracející se teprve podruhé ke Slunci. Opět to bylo díky využití českého dalekohledu FRAM v argentinské pampě.
Je běžné, že se někdy ztratí nějaká kometa z dohledu. Pokud nemá dostatečně přesně určenou dráhu, může být znovuobjevena. Nebo se stane, že je sice dobře pozorovaná, ale nemá ještě dost přesně určenou dráhu. A tady pak nastupuje snaha astronomů ji vyhledat při jejím dalším návratu, nejlépe co nejdříve, ještě daleko od Slunce, aby mohla být její dráha zpřesněna. Pokud jde o periodickou kometu, může konečně získat definitivní označení.
15.5.2012, FRAM 0.3-m SCT + CCD G2-1600, 12x120sec. Credit: M. Mašek, J. Černý, J. Ebr, M. Prouza, P. Kubánek, M. Jelínek
Výše je vidět znovuobjevový snímek komety P/2005 K3 (McNaught), který Martin pořídil na dalekohledu FRAM (Argentina, MPC I47). Po jeho pozorování získala kometa své druhé předbězné označení P/2012 K2 (viz. MPC cirkulář) a v nejbližších dnech by měla dostat označení typické pro komety pozorované ve více návratech. Kometa má nyní přibližně 17,5 mag, nejjasnější by měla být na podzim, kdy by mohla dosáhnout 13 mag.
Martin objevu doplňuje:
P/2005 K3 mě trápila měsíc, než se mi tu mršku podařilo chytit. Na kometu jsem nepointoval – ta neni na jednotlivých snímcích vidět (až na složených). Používal jsem relativně krátkých (120 sec) expozic, které jsem skládal (Astrometrica) dle předpokládaného směru pohybu a rychlosti komety. Toto je druhý pozorovaný návrat této komety. Ten poslední byl objevový, v roce 2005 (perioda komety něco málo přes 7 let). Kometa měla v objevovém návratu slušně dlouhý pozorovací oblouk (8 měsíců), díky tomu byla efemerida spolehlivá. Takže nebyl takový problém znovu nalézt tuto kometu. Skutečná poloha se od té vypočtené lišila o 6′, což je velmi dobré (korekce v předpovědi průchodu periheliem je -0,2 dne).
Je to skoro až neuvěřitelné. Loni 23. května jsme na ZŠ Rýnovice v Jablonci n.N. pozorovali v improvizovaných podmínkách přelet Mezinárodní stanice ISS přes Slunce a když jsem si vyjížděl přelety na tento týden, středová linie pondělního dopoledního přeletu vedla přímo přes školu. Vysoká oblačnost sice hodně hrozila, ale přesto jsem vzal ráno do školy vybavení alespoň na projekci a plánoval jsem opět shodou okolností se stejnými žáky pozorovat přelet jako loni.
Vše nakonec klaplo docela solidně. Tři výrazné oblasti slunečních skvrn byly slušně viditelné, ostrost obrazu byla solidní a po loňském nepříliš úspěšném fotografování z ruky, jsem tentokrát točil video kompaktem a to se ukázalo jako lepší řešení, ačkoli okem vypadalo vše ještě lépe, než můžete vidět.
Video na Vimeo.com v delší verzi si proklikněte zde.
Podstatné je, že předpovědi serveru Calsky fungují opravdu dokonale a že jistá forma propagace pozorování, zvláště teď před přechodem Venuše přes Slunce 6. června je více než vhodná.
Martin Gembec
Severočeské muzeum v Liberci požádalo KaL o spolupráci na programu v rámci Dne muzeí. Původně se jednalo o zápůjčku dalekohledu, ale nakonec se z toho vyklubalo zajímavé pozorování pro návštěvníky akce. Předpověď na sobotu slibovala slunečný den bez mráčku, tak technika pro pozorování Slunce byla jasnou volbou. Před devátou hodinou ranní jsme se před muzeem sešli ve složení Jirka Kapras, Honza Pícha, Pavel Vála, Martin Mašek a samozřejmě já. Později se objevil i Ladin a MaG. Na jižní terasu muzea jsme postupně vynosili asi 100 kg přístrojů. Největším byl pětipalcový refraktor vybavený novým herschelovým hranolem od Baaderu a filtrem Solar kontinuum, kterým se pozorovala sluneční fotosféra. Na další montáži byl posazen refraktor ED80 namířený na Venuši. Třetí paralaktika nesla 60 mm chromosférický Lunt. Reflektory tentokrát reprezentoval pouze malý FirstScope newton namířený na Ještěd.
Počasí bylo opravdu parádní, pouze v pozdním odpoledni se objevila trocha vysoké oblačnosti, ale ta nemohla pokazit úžasnou podívanou, kterou nám Slunce na tento den přichystalo. Pohled přes herschelův hranol při zvětšení až 200x ukazoval fantastické detaily ve skupinách skvrn, kterých bylo na slunečním kotouči více než dost. Ještě úchvatnější však byl pohled úzkopásmovým filtrem na chromosféru. Celý den jsme mohli sledovat vývoj obrovské protuberance (viz snímek z SDO vpravo dole) a jak jsme se všichni shodli, něco takového jsme zatím viděli pouze na fotografiích. No a ke krásné podívané na Slunce jsme návštěvníkům nabízeli ještě pohled na tenký srpek Venuše na denní obloze. Celý den strávený na slunné terase se neobešel bez následků – večer jsem na zarudlé části těla působením UV záření (zátylek a paže) musel aplikovat značné množství Panthenolu, ale byl to pěkný zážitek. Děkuji všem zúčastněným. Navíc jsme navázali přátelské vztahy se Severočeským muzeem, a pokud vyjde počasí, domluvili jsme se na účasti i na muzejní noci dne 2. 6., kdy by se měl pozorovat Měsíc a Saturn.
Sepsal Aleš Majer
Akce s názvem Kulový spodek je obdoba Messierova maratonu s tím rozdílem, že se pozorují pouze kulové hvězdokupy. Cílem je spatřit během jedné noci co nejvíce těchto objektů. Jarní a letní noci jsou pro tuto činnost vhodným obdobím. Spodek v názvu vyjadřuje to, že většina kulovek se nachází velmi nízko nad obzorem v souhvězdích Hadonoše, Štíra a Střelce.
Pozorovatelé s technikou
Noc ze středy 16. na čtvrtek 17. května stála za to. Na Malé Skále padaly rekordy. Když se sejdou podmínky, lze pozorovat slabé objekty vzdáleného vesmíru i doma ze zahrady.
Na rozdíl od Aleše jsem nepozoroval z kuchyně ani jiné místnosti se sedátkem, neboť můj dalekohled parkuje v kůlně, takže takový komfort jako on jsem neměl, o to lepší to byla ale podívaná.
O půl desáté odpluly poslední mraky, teleskopický dobson 400/2000 od MilANa mám za dvě minuty sestavený, takže pozorování mohlo začít. To bylo ještě světlo, ale planety už zářily. Venuše pěkně srpečkovitá, i Mars kromě polární čepičky ukazoval fázi, Saturn předvedl pětici měsíčků a Cassiniho dělení. Seeing byl zpočátku horší, začal jsem na zvětšení 135×, ale postupně se zlepšoval a bylo možno dávat i 230×.
Čas do začátku astronomické noci jsem ukrátil pozorováním dvojhvězd. Projel jsem tak po paměti necelou čtyřicítku těch jasnějších, včetně mé oblíbené zlatostříbrné 95 Herculis. To už SQM-L začalo měřit hodnoty přes 21.0 MSA a vypadalo to na slušnou noc. Kometa C/2009 P1 (Garradd) již slábne, ale stále je dobře viditelná v souhvězdí Raka. I supernova SN2012aw v galaxii M95 je pořád dosti jasná.
Zkusil jsem i něco z Hicksonova katalogu. Zatímco HCG 44 ve Lvu a HCG 68 v Honicích psech jsou pro 16″ zrcadlo brnkačka, Hickson 61 ve Vlasech Bereniky – známá Krabice (The Box) – je už těžší. Dvě galaxie jsou snadné, třetí ještě jde, ale ta tenká slabá mrška dala docela zabrat.
Na obloze jsou i další komety. C/2011 F1 (LINEAR) prolétá mezi M101 a 102. Je relativně velká a jasná. O něco menší, ale stále dobře pozorovatelná je C/2011 UF305 (LINEAR) bloudící Kefeem. Zkusil jsem i C/2006 S3 (LONEOS), kterou jsem pozoroval již loni. Byla ale velmi nízko v Hadonoši, takže její spatření vyžádalo mnohem větší úsilí.
Všem duchařinám ale nebyl zdaleka konec. Podmínky byly natolik dobré, že by bylo škoda toho nevyužít a jít spát. SQM začalo ukazovat hodnoty přes 21.15, což jsem doma na zahradě pod lampami ještě neměl. Vzpomněl jsem si na Karlla a jeho galaxii NGC 6552 u Kočičího oka. Za daných podmínek byla snadným cílem. Další galaxie je u Prstencové mlhoviny v Lyře. Také IC 1296 nebyl větší problém vykoukat, proto jsem se rozhodl zkusit ještě slabší kousek u kulovky M13. Galaxie IC 4617 je na půl cesty k jasné NGC 6207. To už byl docela oříšek, neboť tam silně rušila hvězda 14,3 mag. Po asi půl hodině civění jsem si byl dostatečně jistý, že ji vidím. Povzbuzen úspěchem jsem namířil na M87 v Panně. Ale ať jsem koukal, jak jsem koukal, známý jet jsem neviděl. Zřejmě únava očí a možná i malé zvětšení (288×) znamenaly menší zklamání. Nechám si ho na kvalitnější oblohu do Jizerek, nemůžu chtít všechno.
Kolem druhé ranní se začaly objevovat mraky, až se zcela zatáhlo. Astronomická noc stejně již končila a teplota klesala k nule. Byl čas jít spát.
Ačkoliv vytahuju dalekohled každou jasnou noc, až letošní 101. pozorování vyšlo opravdu podle představ. Škoda že takové podmínky přicházejí jen jednou, dvakrát za rok. Zahradní astronomii zdar!
Vic KaL ◊!
Včerejší noci jsem se pokusil vyvrátit tvrzení mnohých astronomických příruček o tom, že nelze provádět pozorování z okna. Po 22. hodině byla venkovní teplota cca 18 st. a díky celodennímu otevřenému oknu v naší kuchyni i zde panovala teplota stejná. Umístil jsem proto k oknu malý ED refraktor na fotografickém stativu a zamířil jej na Saturn, který se majestátně vznášel nad protějším panelákem, čímž jsem povýšil backyard astronomy na kitchen astronomy.
Obraz Saturnu v dalekohledu byl absolutně klidný a při 135-násobném zvětšení jsem bez problémů v nejširší části prstence rozeznal tmavou škvírku Cassiniho dělení, což je na 7 cm dalekohled slušný výkon. Na kotoučku planety pak byly patrné dva tmavší pásy. Kdybych nebyl líný dojít do komory v mezipatře pro montáž, vystrčil bych z okna i velkou rouru (5’’ refraktor). Takže i z pohodlí domova, bez pracného stěhování všech těch astronomických krámů se dá někdy vykonat slušné pozorování…
Aleš Majer
Jasné záblesky družic Iridium sem tam zpestří noční oblohu. Jedná se o prasátka od antén družic určených pro mobilní satelitní telefony. Pěknou scenérii si nakomponoval Aleš, když vyrazil na Dalešickou vyhlídku, odkud vyfotografoval záblesk Iridia č. 5 nad Petřínem. Jak je vidět, satelit zrovna prolétal hlavou souhvězdí Draka. Při maximálním jasu měl asi -7 mag, byl 786 km nad Zemí a od nás byl 1100 km.
