Extragalaktické kulovky
Když se včera večer o půl jedenácté po přechodu studené fronty znenadání vyjasnilo, neměl jsem připravený žádný pozorovací plán. Po minulých nocích věnovaných například galaxiím v Pegasu, supernově v Pastýři či současným šesti nejjasnějším kometám to chtělo něco neokoukaného.
Pohled na snímek z družice MSG 19. 9. 2012 22.15 SELČ, fronta právě odchází
Vytáhl jsem tedy Almaru – dobson 400 mm f/4,7 – na zahradu a namířil nejprve téměř do zenitu na Vegu, abych zjistil, jaké panují podmínky. A ty nebyly vůbec špatné. Proto jsem se posunul o pár stupňů na Prstencovou mlhovinu a postupně naložil největší zvětšení, co mám k dispozici. A k mému překvapení na mě při bezmála osmisetnásobném přiblížení vykoukla centrální hvězda. Teda ne že by nějak oslňovala, prostě tam jednou za čas při uklidnění chvění vzduchu něco probliklo. Udržet ji delší dobu nešlo ani bočním viděním. Naproti tomu blízká galaxie IC1296 problémy nedělala.
Povzbuzen nečekaným úspěchem jsem namířil na Neptun. Cílem byl jeho měsíc Triton. I přes papírové předpoklady o jeho jasnosti to byl ale už větší oříšek. Protože nebyl zrovna v největší elongaci, bylo těžké ho vydolovat z jasu samotné planety. V zorném poli se objevovaly i další „měsíčky“, které tam vůbec být neměly. Bylo to dáno tím, že moje mapa ukazuje hvězdy jen do 15. hvězdné velikosti a dosah dalekohledu byl evidentně vyšší.
To už ale stoupala k zenitu Andromeda, tak mě napadlo kouknout na nejjasnější kulovou hvězdokupu v galaxii M31, známou gé-jedničku. Na tu nepotřebuju žádnou mapku, tu navštěvuji často, ale tuto noc se projevila v celé své kráse. Při zvětšení 460× hezky ukázala typického Mickey Mouse.
Rozhodl jsem se zkusit další kulovky, na které se už delší dobu chystám, ale nikdy jsem se k tomu nedostal. Využil jsem detailní mapku [jpg 4500px × 2969px] a hledal potenciální kandidáty. Našel jsem hned čtyři jasné a ty lehce při zvětšení 300× prošmejdil. Překvapilo mě, jak snadno jsou viditelné. Nejlehčí byly G76 a 78. O něco slabší pak byla G73, která ale patří do satelitní galaxie M110. Asi nejtěžší byla G302, ale stále nic nemožného. Do příště musím připravit lepší plán, je jich tam ještě mnohem víc.
Pozorování jsem si ještě zpestřil pohledem na Jupiter s vystupující Europou (v 0.50 SELČ), namířil jsem i na Uran a sledoval, jak Algol klesá do svého minima (v 0.40 SELČ). Seeing se postupně zhoršoval a teplota klesala k nule, že z toho začalo blbnout i mé SQM-L, když místo očekávaných 21,1 vytrvale ukazovalo přes 21,3 MSA.
Moje letošní 196. session se vydařila, ke kulovkám v jiných galaxiích (nejen M31) se určitě brzo a rád vrátím.
Vic KaL ◊!