Závěr roku nám nabídl jasnou oblohu a protože na té noční září úplňkový Měsíc, nabízí se hlavně pozorování Slunce. V continuu je možné sledovat vývoj několika skvrn a fakulových polí ve fotosféře a pohled v čáře Ha nabídne pěkné protuberance. Dnes před polednem jsem kromě vizuálního pohledu nasadil na okulárový konec Luntu 60 DSLR a jednoduchým singleshotem dokumentačně zachytil situaci na Slunci.
Aleš Majer
Nejlepší počasí a nejkrásnější zážitek z pozorování nám přinesl večer 19. 12. 2020. Na Frýdlantsku bylo doslova vymeteno a obloha neuvěřitelně průzračná. A planety? Ty se předvedly v plné kráse, protože i obraz byl mnohem klidnější, než o den dříve. Nemohli jsme si zkrátka vybrat lepší večer pro pozorování s kamarády i nadšenci z řad veřejnosti. Opět se potvrdilo, že nebeské úkazy nejsou lhostejné ani hejtmanovi Libereckého kraje Martinu Půtovi, který dorazil s celou rodinou. Poděkování za perfektní organizaci pozorování mnoha dalekohledy patří Hvězdárně Turnov, České astronomické společnosti, Astronomickému ústavu AV ČR a iQLANDII, která navíc vše odvysílala živě na internet (odkaz na hlavní přenos).
Úvodní snímek pořídil Antonín Vřešťál z Turnova, kterému děkuji za pomoc s přenosem a cenné zkušenosti.
Předehra k velké konjunkci – tak by se dalo nazvat večerní pozorování z Frýdlantského výběžku v pátek 18. prosince 2020. Byl to večer s historicky prvním online vysíláním planetária v iQLANDII. A kdo mohl tušit, že to vyjde ne z terasy, pěkně se zázemím a rychlým připojením? Ne bylo to z terénu, za mírného mrazu a přes mobilní internet. I to je malý zázrak. A největší už proto, že tam bylo skoro jasno.
Celou reportáž jsem sepsal zde do PDF dokumentu. Odkazy na online přenosy: první a druhý. Děkuji za shlédnutí a snad někdy u online vysílání zase na viděnou. Martin Gembec
Momentka přímo z akce – montáž s dalekohledy a notebook s kamerkou míří zrovna na Měsíc.
Se začátkem meteorologické zimy je tu i nějaký ten poprašek a výhled na dočasné ochlazení (alespoň tady v Jablonci nad Nisou). Aleš nám odtud posílá další mapku v PDF. Snad si počasí najde na nás obdivovatele dění na obloze čas, protože nás 21. 12. čeká mimořádně těsná konjunkce planet Jupiter a Saturn. Tento výjimečný úkaz, který se opakuje doslova jednou za stovky let umožní vidět obě planety v jednom zorném poli dalekohledu a jedinou nevýhodou bude, že leží večer nízko nad jihozápadem. Na ranní obloze se loučíme s Venuší a tak se dá říci, že večerní obloze vévodí dlouho do noci Mars. Ten se sice vzdaluje od Země, ale stále je na něm co pozorovat. Potěšila i kometa C/2020 M3 (ATLAS), která je nyní vysoko, viditelná celou noc. V polovině prosince nastane maximum meteorického roje Geminid a Měsíc nebude svým svitem rušit. Konec roku proběhne v okolí úplňku. A jak píše Aleš na konci: Nezbývá než popřát jasné nebe k nerušenému sledování všech astronomických lahůdek, které nám prosinec 2020 nabízí a co popřát do roku příštího? Snad co nejméně nočních zákazů vycházení…
Po dlouhých měsících a týdnech klidu je v posledních třech týdnech sluneční aktivita zvýšená a na povrchu je vidět až několik aktivních oblastí se skvrnami. Poslední, která se k nám natočila o víkendu, jeví zatím největší skvrny i slabší erupční aktivitu. Měl jsem možnost snímat Slunce po poledni za relativně dobrého seeingu. Zde jsou fotografie.
Titulní snímek byl pořízen 24. 11. 2020 kolem 13:22 SEČ. Kamerka QHY5-III224C byla umístěna v ohnisku ED80/600 s barlowem 2× chráněným vizuální fólií Baader Astrosolar. Z 2600 snímků videa bylo vybráno 1300 snímků v Autostakkert!3, které byly následně zostřeny v Registaxu 6.
V noci na 19. listopadu byl čas i na komety. Větší kometa M3 ATLAS se přesunula do hlavy Oriona a je tak bez problémů viditelná i na horší obloze. My jsme ji však mohli pozorovat na velmi dobré obloze Frýdlantského výběžku, takže to byl opravdu pěkný zážitek. V triedru 8×42 se jevila velká nejméně 15 úhlových minut a dost možná až k 26′. Fotograficky se to potvrdilo. Ve velkém dobsnu bylo hezky vidět centrální zjasnění i velká koma. Kometa C/2020 S3 (Erasmus) se vyhoupla nad obzor až těsně před svítáním. Protože ve výšce do pěti stupňů bylo jasno a nad tím už vysoká oblačnost, neměli jsme ideální možnost ji pozorovat. Ale když zrovna nebyla za pruhem oblačnosti, tak byla viditelná i malým triedrem jako trochu rozmazanější hvězda. Na fotografiích byl hned vidět i kousek ohonu.
O bolidu v noci 19. listopadu již mnoho z vás slyšelo a četlo. Videa a snímky jistě neunikly pozornosti. Málo se ale už ví, že tu noc bylo nad střední Evropou vidět na dvacet jasných meteorů. Dozvěděl jsem se o tom díky kolegům z Astronomického ústavu, když jsme řešili neznámý záblesk, který jsme s Alešem pozorovali.
Na úvodním obrázku je výřez z celooblohovky, která snímala slavný velký bolid 19. 11. 2020, který začal padat krátce před 4:47 SEČ nad pomezím Čech a Bavorska a skončil nad rakouskými Alpami. Při pohledu ze severního Frýdlantska se jevil velmi nízko nad jihozápadem pod hvězdou Sirius.
Když jsem v neděli 8. listopadu po 18. hodině na Královce chystal celooblohovku ke snímání, přeletěl vysoko na nebi velmi jasný bolid. Podle hlášení dalších pozorovatelů, kteří měli to štěstí, že byli jako já nad inverzí, se v krajině úplně zablesklo. Mě se to potvrdilo jen tím, že na souběžně snímané sekvenci komety ve Střelci je jeden snímek úplně rozsvícený, jakoby vyšel na chvíli Měsíc. Bolid jsem sledoval asi tři sekundy okem téměř přímo nad hlavou. Padal zhruba v oblasti mlhoviny IC1396 v Kefeu. Byl to neobyčejný pohled na relativně krátkou stopu – jakoby někdo vystřelil světlici na silvestra – svítilo to jasně zeleným až oslnivě bílým světlem a rozpadalo se za letu. Pak přišlo několik zsjasnění a rychlé zhasnutí. Asi po minutě jsem zaslechl tlumené výbuchy a vzdálené dunění, ani se mi to nechtělo věřit. Ještě jsem sdílel to nadšení s náhodnými kolemjdoucími se psy, co byli zrovna opodál a pak se druhý den dozvěděl od astronomů z Ondřejova, šlo o středně velký bolid a zůstaly po něm na zemi i nějaké meteority. Dnes byla zveřejněna jejich pádová oblast.
Snímek zachycuje výřez z celooblohového snímku bolidu z 8. listopadu 2020 pořízeného automatickou digitální bolidovou kamerou české bolidové sítě na stanovišti v areálu Střední školy hospodářské a lesnické ve Frýdlantu v Čechách. Přerušování světelné stopy bolidu (16krát za sekundu) je způsobeno elektronickou clonou a umožňuje nám určit rychlost bolidu (foto: Astronomický ústav AV ČR).