Astronomické události

Některé astronomické úkazy jsou opravdu kouzelné. Chytí vás za srdce a některé i přikovají k astronomii jako takové. Patří k nim pozorování jasné komety pouhým okem, patří sem meteorický déšť, nepochybně je to úplné zatmění Slunce, výbuch supernovy viditelné pouhým okem. Po dnešku mezi tyto úkazy nepochybně bude právem patřit i přechod Venuše přes Slunce. Přesněji řečeno přechod Venuše přes vycházející Slunce.

Můj pocit je takový, že něco tak neskutečně krásného přeci nemohla příroda pro dnešní ráno ani stvořit. Počasí vyšlo dokonale a divadlo odehrávající se nad severovýchodním obzorem předčilo má očekávání. Pozoroval jsem dlouhé minuty Slunce bez filtrů přes dalekohled typu Schmidt Casegrain o průměru 150 mm při zvětšení 60x. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že to bude možné tak dlouho. Obraz Venuše se před očima měnil. Občas skoro mizela, jindy se rozdělila v dva, tři či více obrazů, připomínala hamburger a vše co si jen lze i nelze představit. Pozoroval jsem tolik modrých a zelených záblesků… ale vyfotit ty modré se mi zaboha nedařilo. Tak krátce vždy trvaly, ale ta bělavě tyrkysová barva, přecházející vzápětí do jasně zelené a pak normálně žluté se mi vryla hluboko do mysli. Možná nebudeme schopni prokazatelně vyhodnotit, nakolik výrazný byl efekt kapky a jak jednoznačně můžeme tvrdit, že jsme videli atmosféru Venuše vybíhající na obou stranách jako tenoulinká linie, ale každopádně nám nikdo už nevezme ty dojmy z dnešního rána.

 Martin Gembec (Pokračování textu…)

6. červen přinese mimořádně vzácný úkaz. Na dlouhých 105 let poslední svého druhu. Máme docela štěstí. Předchozí přechod byl z našeho území viditelný v celém průběhu a letos stihneme alespoň závěr. To se nestalo za celou historii od roku 1639 až dodnes ani jednou. Přitom přechody nastávají vždy dva v odstupu 8 let a potom je pauza dlouhá 121,5 nebo 105,5 roku. Kdo uvidí letošní, patrně se už dalšího nedožije.

Úkaz probíhá už při východu Slunce tedy cca od 4 h 50 minut a končí mezi 6:37 – 6:55 SELČ.

Zajímavosti k přechodu Venuše přes Slunce jsem shrnul do prezentace, kterou jsem odpřednášel v Městské knihovně, ale bez dalšího komentáře ji ponechávám ke stažení.

Foto:  John Cudworth  8. 6. 2004, NJ, USA

 Pro případné zájemce, kteří by se s námi chtěli setkat na pozorování upozorňujeme, že bude dobré, když se s námi přesunete na předem dohodnuté místo. Kam se definitivně pojede sem přidáme v úterý večer do tohoto místa. Prozatím se uvažuje např. o Rašovce nebo přímo Ještědu, Kozákovu apod.

Pokud chcete pozorovat úkaz sami, není to nic obtížného. Pouhým okem se přes vhodný filtr bude jevit Venuše jako tečka na Slunci. Projekcí dírkovou komorou (dírka v papíru vhodné velikosti) promítneme kotouček Slunce na papír. Lépe pro projekci zvolíme triedr s jedním zakrytým objektivem, nebo čočkový dalekohled. Ideální je potom použít speciální sluneční fólii nebo jiný filtr.

Simulace vzhledu Venuše na Slunci (vloženo do snímku ze 4.6. před západem Slunce). Foto je přes ED80/600 mm (zacloněno neutrálním ztmavovacím filtrem o průměru 17 mm)

Doufejme, že vyjde počasí a zažijeme tu krásu na vlastní oči.

Pokračováním nastolené spolupráce se Severočeským muzeem v Liberci byla účast členů KaL na programu Muzejní noci 2.6.2012.
Na terase muzea jsme se sešli v téměř tradičním složení: Honza Pícha, Aleš Majer, Martin Mašek a já. Tradiční bylo i počasí a tak jsme spolu s návštěvníky vzali za vděk místní dominantu Ještěd. Návštěvnící měli k dispozici dva ED refraktory 72 a 80 mm v průměru.

Bohužel počasí opravdu nepřálo a Měsíc pouze občas vykoukl v náznacích protrhané oblačnosti a to opravdu jen na zlomky sekund, že pozorovatel neměl čas ani doostřit. A o Saturnu se nemá cenu ani zmiňovat. Občas Aleš zpestřil pozorovací program exkurzí do nedalekých koupelen a tak alespoň částečně došlo k využití přinesené optiky…

Sepsal Jiří Kapras

Přechod Venuše přes Slunce, hit celého letošního roku přijde už 6. června v ranních hodinách. Dobře viditelnou planetou je nyní Saturn. Měsíc je v úplňku již 4. června. Nejkratší noci nastanou kolem 20. června. Z astronomického hlediska dokonce noc nenastane, neboť Slunce neklesne ani 18° pod obzor. Možná ale začne další sezóna NLC. V minulých letech to bylo vždy ještě před slunovratem. Mapku opět připravil Aleš Majer. Podrobnosti k přechodu Venuše jsou připraveny podle domovské www.astro.cz. Mapku stahujte jako obvykle v PDF.

Už potřetí jsme se sešli na Jizerce, abychom zde pozorovali Slunce, přednášeli o zajímavých věcech z astronomie, ukazovali fotografie vesmírných objektů nebo reálné objekty na obloze, za soumraku i v noci. Naše stěžejní akce v Jizerské oblasti tmavé oblohy nás opět utvrdila v tom, že když něco uspořádáme společnými silami, může jít o pěknou a úspěšnou akci za každého počasí.

(Pokračování textu…)

Martin Mašek z Klubu astronomů Liberecka a Fyzikálního ústavu AV ČR nám připravil zajímavou novinu. Podařilo se mu najít kometu vracející se teprve podruhé ke Slunci. Opět to bylo díky využití českého dalekohledu FRAM v argentinské pampě.

Je běžné, že se někdy ztratí nějaká kometa z dohledu. Pokud nemá dostatečně přesně určenou dráhu, může být znovuobjevena. Nebo se stane, že je sice dobře pozorovaná, ale nemá ještě dost přesně určenou dráhu. A tady pak nastupuje snaha astronomů ji vyhledat při jejím dalším návratu, nejlépe co nejdříve, ještě daleko od Slunce, aby mohla být její dráha zpřesněna. Pokud jde o periodickou kometu, může konečně získat definitivní označení.

15.5.2012, FRAM 0.3-m SCT + CCD G2-1600, 12x120sec. Credit: M. Mašek, J. Černý, J. Ebr, M. Prouza, P. Kubánek, M. Jelínek

Výše je vidět znovuobjevový snímek komety P/2005 K3 (McNaught), který Martin pořídil na dalekohledu FRAM (Argentina, MPC I47). Po jeho pozorování získala kometa své druhé předbězné označení P/2012 K2 (viz. MPC cirkulář) a v nejbližších dnech by měla dostat označení typické pro komety pozorované ve více návratech. Kometa má nyní přibližně 17,5 mag, nejjasnější by měla být na podzim, kdy by mohla dosáhnout 13 mag.

Martin  objevu doplňuje:

P/2005 K3 mě trápila měsíc, než se mi tu mršku podařilo chytit. Na kometu jsem nepointoval – ta neni na jednotlivých snímcích vidět (až na složených). Používal jsem relativně krátkých (120 sec) expozic, které jsem skládal (Astrometrica) dle předpokládaného směru pohybu a rychlosti komety. Toto je druhý pozorovaný návrat této komety. Ten poslední byl objevový, v roce 2005 (perioda komety něco málo přes 7 let). Kometa měla v objevovém návratu slušně dlouhý pozorovací oblouk (8 měsíců), díky tomu byla efemerida spolehlivá. Takže nebyl takový problém znovu nalézt tuto kometu. Skutečná poloha se od té vypočtené lišila o 6′, což je velmi dobré (korekce v předpovědi průchodu periheliem je -0,2 dne).

Je to skoro až neuvěřitelné. Loni 23. května jsme na ZŠ Rýnovice v Jablonci n.N. pozorovali v improvizovaných podmínkách přelet Mezinárodní stanice ISS přes Slunce a když jsem si vyjížděl přelety na tento týden, středová linie pondělního dopoledního přeletu vedla přímo přes školu. Vysoká oblačnost sice hodně hrozila, ale přesto jsem vzal ráno do školy vybavení alespoň na projekci a plánoval jsem opět shodou okolností se stejnými žáky pozorovat přelet jako loni.

Vše nakonec klaplo docela solidně. Tři výrazné oblasti slunečních skvrn byly slušně viditelné, ostrost obrazu byla solidní a po loňském nepříliš úspěšném fotografování z ruky, jsem tentokrát točil video kompaktem a to se ukázalo jako lepší řešení, ačkoli okem vypadalo vše ještě lépe, než můžete vidět.

Video na Vimeo.com v delší verzi si proklikněte zde.

Podstatné je, že předpovědi serveru Calsky fungují opravdu dokonale a že jistá forma propagace pozorování, zvláště teď před přechodem Venuše přes Slunce 6. června je více než vhodná.

Martin Gembec

Severočeské muzeum v Liberci požádalo KaL o spolupráci na programu v rámci Dne muzeí. Původně se jednalo o zápůjčku dalekohledu, ale nakonec se z toho vyklubalo zajímavé pozorování pro návštěvníky akce. Předpověď na sobotu slibovala slunečný den bez mráčku, tak technika pro pozorování Slunce byla jasnou volbou. Před devátou hodinou ranní jsme se před muzeem sešli ve složení Jirka Kapras, Honza Pícha, Pavel Vála, Martin Mašek a samozřejmě já. Později se objevil i Ladin a MaG. Na jižní terasu muzea jsme postupně vynosili asi 100 kg přístrojů. Největším byl pětipalcový refraktor vybavený novým herschelovým hranolem od Baaderu a filtrem Solar kontinuum, kterým se pozorovala sluneční fotosféra. Na další montáži byl posazen refraktor ED80 namířený na Venuši. Třetí paralaktika nesla 60 mm chromosférický Lunt. Reflektory tentokrát reprezentoval pouze malý FirstScope newton namířený na Ještěd.

Počasí bylo opravdu parádní, pouze v pozdním odpoledni se objevila trocha vysoké oblačnosti, ale ta nemohla pokazit úžasnou podívanou, kterou nám Slunce na tento den přichystalo. Pohled přes herschelův hranol při zvětšení až 200x ukazoval fantastické detaily ve skupinách skvrn, kterých bylo na slunečním kotouči více než dost. Ještě úchvatnější však byl pohled úzkopásmovým filtrem na chromosféru. Celý den jsme mohli sledovat vývoj obrovské protuberance (viz snímek z SDO vpravo dole) a jak jsme se všichni shodli, něco takového jsme zatím viděli pouze na fotografiích. No a ke krásné podívané na Slunce jsme návštěvníkům nabízeli ještě pohled na tenký srpek Venuše na denní obloze. Celý den strávený na slunné terase se neobešel bez následků – večer jsem na zarudlé části těla působením UV záření (zátylek a paže) musel aplikovat značné množství Panthenolu, ale byl to pěkný zážitek. Děkuji všem zúčastněným. Navíc jsme navázali přátelské vztahy se Severočeským muzeem, a pokud vyjde počasí, domluvili jsme se na účasti i na muzejní noci dne 2. 6., kdy by se měl pozorovat Měsíc a Saturn.

Sepsal Aleš Majer