Astronomické události

Kdesi hluboko v podvědomí, překryta vrstvami a změtí vzpomínek, nekonečně daleko od překotného toku myšlenek dneška, leží ve mě, a veřím, že i v mnohých z Vás, náklonnost k vysokým horám. K horám takovým, jenž v dávných dobách nebylo možné překročit a k jejichž věčně zasněženým hřebenům se vzhlíželo s pokorou, úctou a respektem. Kdysi jsem v nich často pobýval… Léta plynula a navštěv na škodu ubylo. Roky jsem v horách nebyl, ale ten protiřečící se pocit klidu a ohromení vytanutého ze shlédnutí díla prostoru, země, světla a času, ten, jenž jsem si jako svědek odnášel vyrytý ve svém srdci při sestupu z jejích strání dolů, ten ve mně zůstal…

Vzdálená Edelweissspitze je hranicí dvou odlišných světů. Hranicí, kde kámen opírá se o nebeskou klenbu. O tu, ze které ve dne naše Slunce bíle rozzáří věčně zasněžené hřebeny Vysokých Taur. V noci, poté, jasné paprsky vystřídá stříbrná slabá zář prastarého světla z miliard nepředstavitelně dalekých hvězd. To světlo stále ještě svítí na nedotčeném černém sametu noční tmy v prapůvodní kráse. Svítilo tak mnohem dřív, než se objevili první lidé, a bude svítit i poté, co zmizi poslední. Ty hvězdy svítí právě teď i proto, abychom znovu a znovu přicházeli a byli diváky v jejich tichém jevišti věčnosti.

(Pokračování textu…)

Dnes v noci (9. / 10. 9. 2018) se bude kometa 21P/Giacobini-Zinner promítat v souhvězdí Vozky nedaleko krásných otevřených hvězdokup M 36, M 37 a M 38. Malým dalekohledem s dostatečně širokým zorným polem (např. triedr 7×50 s FOV 7,5°) můžeme shlédnout všechny objekty naráz. Ideální doba k pozorování je nad ránem, kdy Vozka vystoupá vysoko nad východní obzor. V triedru nebo malém dalekohledu vypadá kometa jako jasný mlhavý flíček mezi hvězdami, ve větších přístrojích pak spatříme i eliptický tvar komy a náznak krátkého ohonu.

(Pokračování textu…)

Bino 15×70 v Egyptě

S druhou polovinou prázdnin přišla také povinnost vyrazit na rodinnou dovolenou. Letos jsem se rozhodl koupit nějaký „last minute“ pár dní před odjezdem a hned po Perseidách někam vyrazit. Ve hře bylo Řecko, Albánie, Baleáry, ale nakonec jsem (ani nevím proč) kývnul na Egypt. Neodradila mě ani vzpomínka na dlouhodobější letní pobyt v Káhiře před deseti lety (teploty kolem 40 °C), naopak jsem se začal celkem těšit na podmořský život korálových útesů Rudého moře i přes nedávný smrtelný útok žraloka na českého turistu. Do příručního zavazadla jsem automaticky přibalil malý triedr Kowa 8×30 s tím, že budu okukovat holky na pláži a možná uvidím i něco na obloze.

(Pokračování textu…)

Tlaková výše nad střední Evropou nám přinesla několik pěkných nocí v období dubnového novu. Na horách konečně slezl sníh, takže se může jezdit pozorovat ať už na českou stranu, nebo i za hranice k našim severním sousedům. Po „zahřívací“ noci 17. 4. na Jizerce jsem se rozhodnul tentokrát vyrazit do vyšších poloh do Polska.

(Pokračování textu…)

Nestává se to často, ale někdy se na nás i usměje štěstí, že se kolem novu otevře obloha zrovna o víkendu. A tak nás sice ukamenuje zbytek ČR, kde byla totální deka, ale my jsme zase mohli pozorovat. Jasno bylo totiž pouze na vrcholcích Krkonoš a světe div se i za Jizerkami. Při inverzích se to stává, že na Rozdrože Izerskie je už jasno, ale světlo z Polska sem už doléhá a není to pak ideální. Výjimečně se stane, že se obloha zavře a je zataženo i v Polsku. A přesně to nastalo o víkendu 9. – 11. 2. 2018. 

(Pokračování textu…)

Moc nesnáším vedro, ale průměrně jednou za dva roky se nechám ukecat a vyrazím v létě do Chorvatska. Obvykle strastiplnou cestu autobusem kompenzuje vidina šnorchlování v Jadranu přes den a jasná, relativně tmavá, obloha nad ním v noci.

(Pokračování textu…)

Vic nám v předchozím článku krásně popsal své zážitky z pozorování v noci z neděle na pondělí 26./27. 3. 2017. Je to tak, že když umíte objekty Messiérova katalogu hledat zpaměti a máte k dispozici dobrou oblohu i vhodnou kombinaci dalekohledů, potom se maratón smrskne jen na krátkou procházku. Večer pochytáte končící zimní oblohu, pak se případně kocháte dalšími zajímavostmi a potom až skoro do rána můžete pospat. Asi hodinu nad ránem v klidu pochytáte zbytek a jenom za svítání vás potrápí objekty u nás nevystupující nad obzor. To je jeden z úhlů pohledu. Na druhé straně pokud si umanete, že když už nastala ta nejlepší noc za dlouhé roky a navíc noc na konci víkendu, což znamená se nevyspat do práce, pak máte plné právo u pojmu maratón zůstat. Budiž následující řádky inspirací i úctou všem astrofotografům, kteří neváhají věnovat úsilí ke zdokumentování objektů nejen Messiérova katalogu.

Mozaika vybraných objektů z maratónu 2017   (Pokračování textu…)

Přiznám se, že spojení Messierův maraton nemám moc rád. Vždyť o žádný maraton nejde. Shlédnout co možná nejvíc objektů Messierova katalogu za jednu noc přeci není žádná vyčerpávající fuška. Pro toho, kdo se trochu orientuje, je to spíš jen taková malá procházka noční oblohou. Vždyť stačí pokoukat hodinku zvečera a hodinku nad ránem a dobrou stovku máme v kapse.

(Pokračování textu…)