Podobně jako se muslimové musí aspoň jednou za život vypravit do Mekky, tak i pro opravdového amatérského astronoma je povinnost se minimálně jednou za rok podívat na Edelweissspitze. Musí být samozřejmě jasno, alpské vrcholy pokud možno ještě bez sněhu a Měsíc kolem novu, aby to mělo vůbec smysl. Což bohužel nebývá zas tak moc často. Letos ale nastaly přeci jen ty správné okolnosti v noci ze čtvrtka 29. na pátek 30. září.
Noc ze soboty 7. 5. na 8. 5. 2016 přinesla další příležitost pro celonoční pozorování. Tento rok se sešla neobvyklá situace, kdy kolem květnového novu nastalo nejméně pět jasných nocí s vysokou průzračností a dobrou tmavostí oblohy. Proto se také alespoň tuto noc sešli téměř všichni aktivní členové KaLu a pozorovalo se pod krásnou jizerskohorskou oblohou. Pro některé to byla už druhá noc, ale pro nejaktivnější i čtvrtá pozorovací noc v řadě. K vidění bylo vše od družic Iridium, přes nádherné galaxie jarní oblohy a mlhoviny v letní Mléčné dráze až po komety.
Níže přikládám některé fotografie, které jsem tuto noc pořídil. Zaměřil jsem se na některé z komet (fotografie sedmi různých komet je možná můj rekord) a také na Kembleovy objekty č. 1 a 2 a na pěknou kupu galaxií ve Vlasech Bereniky.
Tak jsem to přeci jen zkusil i o den později, ačkoli počasí bylo na draka. Setkání komety s galaxií M108 a planetární mlhovinou M97 dosáhlo svého ideálu. Proti bylo zprvu počasí a hlavně Měsíc téměř v úplňku. Jenže nechte si ujít takové představení. Níže je fotka 31×30 sekund, ISO1600, Canon 30Dmod na ED80/600 s reduktorem Vixen 0,67×.
Dostal jsem ještě pět snímků od Aleše, tak jsem je zkusil zpracovat. Výsledný obrázek je ořezem středu pole, vyretušoval jsem smítka a srovnal vinětaci. Velká škoda počasí, které nás oba vytrestalo. Naštěstí se povedlo alespoň několik fotek, které i přes šum ukazují sílu většího refraktoru ve spojení s lepší (nemodifikovanou) zrcadlovkou (modifikace na komety, planetárky a galaxie není nikterak nutná, ale zajímavé je srovnání barvy planetárky, stejně jako fakt, že Alešovi se podařilo slabě zachytit zelenkavý nádech komety). A tak můžete porovnat a pokochat se opravdu hezkou fotkou.
5×30s, ISO2500, Canon 5DMkII, SW Equinox ED120/900
MaG
Noc na čtvrtek vyšla jen z poloviny, konkrétně té 6. dubna. Pozorovali jsme večer Merkur a za tmy pak řadu komet a deep-sky objektů. Obloha byla tentokrát poměrně milostiva a tak byla mnohem méně zakalena a poměrně jasná po převážnou část první poloviny noci. A jak je patrné z nadpisu, hvězdou večera byla kometa 2014 S2, která je chudák tak trochu ve stínu. Nejdřív si na ní smlsla kometa US10 Catalina, aby následně zeslábla a potom nad ránem ji nyní zastiňuje kometa 252P, která ale taky rychle zeslábne. A zůstane nám tady, jako už po několi měsíců kdo? No přece C/2014 S2 (PanSTARRS).
Jak jste jistě zaznamenali, kometa X1 PanSTARRS opět zjasnila a nyní je z ní pěkná zelená koule se slabým ohonem. Ještě slabší iontový ohon se zachytit nepodařilo, na vině byly nejspíš podmínky, neboť onu noc 8. ledna 2016 byla obloha poněkud světlejší (SQM 20,30 je hodně pod průměrem 20,95).
Kometa C/2013 X1 (PanSTARRS) u hvězdičky fí Pegasi (5 mag – nejjasnější hvězda na snímku) dne 8. ledna 2016 kolem 20:55 SEČ. Složeno sedm nejlépe pointovaných expozic po 2 min. Canon 40Dmod (Honza P.), Celestron ED80 (f5/400 mm), CG5 Adv. (MaG)
Ani krutá zima, ani uragán nás nezastaví. Ani jedno naštěstí nedorazilo, ale nebylo k tomu daleko. Přesto se na Kopanině slezlo dost astronomů, aby si ještě závěrem roku vychutnali nespočet komet a deep-sky objektů. A bylo se na co dívat.
S tímto cílem jsem odjížděl na Jizerku v pátek 7. srpna. Pozvánku od nás přijal reportér Petr Topič, kterému jsme rádi ukázali krásy temné oblohy i zajímavosti kolem našeho vybavení. Viděli jsme dva přelety Mezinárodní vesmírné stanice, Iridium, jeden výjimečný bolid a několik Perseid, nesčetně deep-sky objektů a také Saturn.
Kdo by se nechtěl podívat na cíl sondy New Horizons právě, když tam sonda proletěla? Pluto je však poměrně nízko, jen necelých 19 stupňů nad jihem v kulminaci. To velmi znevýhodňuje vizuální pozorovatele. Ačkoli obloha byla velmi tmavá (zenit 21,30 MSA) a k dispozici byly dobsny 30 + 40 cm, nebylo lehké si uvědomit, která z těch mnoha hvězdiček je ona transneptunická oběžnice. Mnohem snazší úlohu má fotograf, stačí vám jen osmicentimetrový dalekohled a asi minutová expozice. Jedna hvězda pak mezi ostatními přebývá. A když jsem pořídil dva snímky s odstupem 2,5 hodiny? Nade vší pochybnost, Pluto se mezi hvězdami pohybuje.
