Jak už to tak bývá, počasí začátkem ledna pravidelně nepřeje žádnému pozorování. Proto jsme ani moc nečekali, že by byla letos šance vidět nějaké kvadrantidy. Nakonec se ale přeci jenom na nás usmálo štěstí a viděli jsme o hodně víc než v roce 2014.
Počasí ukázalo velmi vrtkavou povahu, ale nakonec se obloha rozjasnila alespoň v noci před maximem ze 13. na 14. prosince. Přes vysokou oblačnost se dalo okem celkem pohodlně pozorovat, často byla okem téměř neviditelná. Ne tak už na fotografiích. Geminid létalo opravdu hodně, ať se jdou letní Perseidy bodnout, v zimě stojí za to vylézt kolem 14. prosince ven. Nejjasnější kousek kolem −2 mag a stopy kolem 20° jsem nezachytil, ale jiný docela jasný i když krátký už ano a to asi po deseti minutách na místě. Další byly také pěkné, ale slabší. Spatřil jsem několik desítek meteorů a šest jich vyfotil, dva velmi slabé. Za dvě hodiny před půlnocí výborné skóre. Jiní pozorovali déle…
Kompozitní snímek tří meteorů ukazuje sbíhání drah v blízkosti Castora v hlavě Blíženců. Foto: 22:20 + 22:49 + 22:58 SEČ.
Na poslední říjnový den připadl další zajímavý úkaz. Kolem Země si to prosvištěla planetka s označením 2015 TB145. A protože počasí kupodivu spolupracovalo, nesměli jsme si to nechat ujít. Mohli jsme tak odčinit neúspěch z kraje letošního roku, kdy nám pozorování asteroidu 2004 BL86 překazila oblačnost.
Asteroid po ohmatání radarem vypadá z jedné strany jak halloweenská lebka. Obrázek se vytváří tak, že velký radioteleskop v Goldstone v Kalifornii vyšle signál, který zachytí jiný velký radioteleskop v Arecibu v Portoriku. Animace „snímků“ je pod odkazem.
Letošní maximum meteorického roje Perseid padlo na období kolem novu. Byli jsme proto natěšení, jak se nám pozorování vydaří. K tomu všemu se celkem povedlo i počasí a v podstatě každou noc kolem maxima bylo pěkně. Jinak dojmy jsou takové, že na obloze se podepsala extrémní horka, která zasáhla střední Evropu a tak panoval k obzoru velký zákal. Také jasných meteorů bylo subjektivně méně. Přesto pokud člověk vydržel dvě až čtyři hodiny, opravdu si to užil. Jako vzpomínka nám zůstala sbírka fotek mnoha meteorů.
Perseida v Pegasu, foto: Aleš Majer
(Pokračování textu…)
Kdo by se nechtěl podívat na cíl sondy New Horizons právě, když tam sonda proletěla? Pluto je však poměrně nízko, jen necelých 19 stupňů nad jihem v kulminaci. To velmi znevýhodňuje vizuální pozorovatele. Ačkoli obloha byla velmi tmavá (zenit 21,30 MSA) a k dispozici byly dobsny 30 + 40 cm, nebylo lehké si uvědomit, která z těch mnoha hvězdiček je ona transneptunická oběžnice. Mnohem snazší úlohu má fotograf, stačí vám jen osmicentimetrový dalekohled a asi minutová expozice. Jedna hvězda pak mezi ostatními přebývá. A když jsem pořídil dva snímky s odstupem 2,5 hodiny? Nade vší pochybnost, Pluto se mezi hvězdami pohybuje.
O víkendu nastalo maximum jednoho z nejvýznamnější a nejbohatších pravidelných meteorických rojů. Jak už to v tomto období bývá, hlavním nepřítelem pozorovatelů je počasí… (Pokračování textu…)
17. listopad má v našich životech velký význam nejen jako vzpomínka na lidi, kteří v minulosti hodně trpěli za svobodu, ale i jako období, kdy padají v minulosti velmi významné a krásné Leonidy. Ta minulost je na místě, protože tento úžasný roj nám na přelomu tisíciletí poskytl nejeden meteorický déšť, ale jinak se v listopadu setkáme kolikrát jen s několika meteory za hodinu. Stojí za to se na ně podívat? Ověřili jsme si to u Jindřichovic pod Smrkem, kde bylo v noci na 17. listopad nejlepší počasí.
Obloha po půlnoci u Jindřichovic pod Smrkem
(Pokračování textu…)
S jasnými meteory, tedy bolidy, jakoby se roztrhl pytel. Ve skutečnosti je to jen shoda náhod, ale faktem je, že když Aleš chystal včera na Jizerce dalekohled k pozorování Měsíce, spatřil krásný bolid. Přidáváme přesný údaj o čase a kresbu, kterou k tomu Aleš připravil. Snad se podaří najít nějaké foto z celooblohových kamer.
Datum 9. 9. 2014, čas 20:34 SELČ (18:34 UT), barva žlutá, rychlost spíše vyšší než průměr.
Aktualizace 10. září večer (foto): (Pokračování textu…)
