Přeci jen se nám nakonec naskytla příležitost, když už nedopadla cesta na Edelweissspitze, vyrazit za tmavou oblohou aspoň do polských Jizerek. Jasná bezměsíčná noc z neděle na pondělí umožnila uskutečnit zřejmě letošní poslední astronomickou výpravu do hor, než napadne sníh.
Ačkoli předpovědi slibovaly postupné vyjasnění, dá se říct, že selhaly asi všechny, a tak jsme byli nakonec rádi i za pozorování v dírách mezi mraky. Ne všude bylo tak zataženo, například na Moravě bylo jasno, ale tak už to někdy chodí. Nakonec můžeme být rádi, že jsme si úkaz mohli dobře prohlédnout alespoň v řádu minut a myslím, že hovořím za všechny, když řeknu, že to stálo za vidění.
Dvojexpozice Měsíce těsně po začátku úplného zatmění mi vyšla na zcela jasném kusu oblohy. ISO 100 + ISO 400, 5 sekund, Celestron ED80/600 (ohnisko 402 mm), Canon 30D. Martin Gembec
(Pokračování textu…)
Po čtyřech letech jsme se znovu vypravili do Německa na Herzberger Teleskoptreffen (HTT), abychom zjistili, co je nového u našich západních sousedů. Předpověď počasí byla celkem optimistická na noc z pátka 18. 9. na sobotu 19. 9. 2015. Jelo nás letos z Klubu astronomů Liberecka nakonec jen pět.
Členové KaL již tradičně vyjíždějí se svojí technikou na Hvězdičkovou noc pořádanou Muzeem Jizerských hor na Jizerce. I letos jsme nemohli chybět. Počasí s námi hrálo ruskou ruletu, když ještě pozdě odpoledne na Jizerce padaly kroupy a černými mraky zataženou oblohu křižoval blesk za bleskem, nakonec se s přicházejícím soumrakem vyjasnilo a Jizerská oblast tmavé oblohy nezůstala nic dlužna svému jménu. Zatímco hvězdář Pepíno se svými pomocnicemi vyprávěl davu o historických souhvězdích, vyrostlo na louce před muzeem 6 dalekohledů. Ty byly v obležení několika desítek účastníků akce až do 23 hodiny, kdy se pomalu začalo opět zatahovat.
Letošní maximum meteorického roje Perseid padlo na období kolem novu. Byli jsme proto natěšení, jak se nám pozorování vydaří. K tomu všemu se celkem povedlo i počasí a v podstatě každou noc kolem maxima bylo pěkně. Jinak dojmy jsou takové, že na obloze se podepsala extrémní horka, která zasáhla střední Evropu a tak panoval k obzoru velký zákal. Také jasných meteorů bylo subjektivně méně. Přesto pokud člověk vydržel dvě až čtyři hodiny, opravdu si to užil. Jako vzpomínka nám zůstala sbírka fotek mnoha meteorů.
Perseida v Pegasu, foto: Aleš Majer
(Pokračování textu…)
S tímto cílem jsem odjížděl na Jizerku v pátek 7. srpna. Pozvánku od nás přijal reportér Petr Topič, kterému jsme rádi ukázali krásy temné oblohy i zajímavosti kolem našeho vybavení. Viděli jsme dva přelety Mezinárodní vesmírné stanice, Iridium, jeden výjimečný bolid a několik Perseid, nesčetně deep-sky objektů a také Saturn.
Do třetice během červencového novoluní jsme se sešli v polských Jizerkách na kótě 1080 m n. m., abychom si vychutnali letní oblohu od soumraku do svítání. Tentokrát se k osvědčené sestavě Vic+Almara a Ladis+Zeiss 25×100 přidal i Ladin a vzal svého Jizerského bejka. A pozorovalo se všechno možné, zejména pak komety.
Kdo by se nechtěl podívat na cíl sondy New Horizons právě, když tam sonda proletěla? Pluto je však poměrně nízko, jen necelých 19 stupňů nad jihem v kulminaci. To velmi znevýhodňuje vizuální pozorovatele. Ačkoli obloha byla velmi tmavá (zenit 21,30 MSA) a k dispozici byly dobsny 30 + 40 cm, nebylo lehké si uvědomit, která z těch mnoha hvězdiček je ona transneptunická oběžnice. Mnohem snazší úlohu má fotograf, stačí vám jen osmicentimetrový dalekohled a asi minutová expozice. Jedna hvězda pak mezi ostatními přebývá. A když jsem pořídil dva snímky s odstupem 2,5 hodiny? Nade vší pochybnost, Pluto se mezi hvězdami pohybuje.
