Opravdu nečekané vyjasnění, stejně jako zážitky jsme si dnes odvezli z našeho už pomalu oblíbeného stanoviště u Košov nedaleko Jablonce nad Nisou. Což kometka byla nádherná. Hlavně binokulárně a fotograficky, ale ten odjezd domů… No, nakonec jsme jak mě, tak hlavně Vice vyhrabali.
Ačkoli nástup vysoké oblačnosti hodlal vše překazit, přeci jenom jsme měli štěstí a mohli si užít vynikajících pozorovacích podmínek. Proto jsme kometu mohli pozorovat z více lokalit a to dokonce i pouhým okem. Nejhezčí však byla pochopitelně ve větších binokulárech.
Kometa je na snímku nápadnější, než byla vidět okem, ale v této době jsme ji bez obtíží jako hvězdičku s kouskem ohonu pozorovali. (Pokračování textu…)
Ráno jsem jako Zarathustra vstal se Zorou a předvstoupiv před Slunce jsem naň zamířil dva dalekohledy – jeden pro sledování fotosféry a druhý pro pozorování protuberancí v chromosféře. V obou přístrojích je Sluníčko velmi pěkné a určitě stojí za pohled.
Dvě velké skvrny jsou dokonce přes brýle z Baader AstroSolar folie bez problémů vidět pouhým okem. Udělal jsem i pár snímků a pro porovnání stáhnul obrázek z SDO (samozřejmě že ve vyšším rozlišení je detailnější…). Ráno se tedy vydařilo, no a doufám, že večer ještě zpříjemní kometa…
Aleš Majer
Tak se některým z nás přeci jen zadařilo. Severozápad byl vysvobozen z nízké oblačnosti, ale neskutečně hrozila oblačnost vysoká. Přesto se z některých pozorovacích stanovišť dalo triedrem kometu bez obtíží pozorovat. Níže je koneckonců fotka, která dokazuje, že na Jablonecku to byla opravdu klika na díru v oblačnosti nad západem. Bohužel někteří naši členové hlásí neúspěch, tak snad zítra.
Kometa 135 mm objektivem nad Ještědem. Martin Gembec (Pokračování textu…)
Po téměř měsíci (poslední pořádné pozorování deep-sky mám v diáři poznamenáno 6. 2.) depresivního zataženého počasí se konečně vyjasnilo. Dokonce ani neruší Měsíc, který vychází až po půlnoci. Takže není co řešit – rychlá dohoda po chatu, pár telefonátů a čtyři členové KaLu vyráží mrznout na Jizerku.
Vic bere „almaru“ tedy 16“ dobson, tak tentokrát vyrážím na lehko pouze s binarem a nabírám Patise s malým refraktorem. U Pešákovny se scházíme po 20. hodině a cestou ještě objevujeme neznámé pozorovatele se 6“ Newtonem na Mořině – lákáme je, ať se přidají k nám, ale jsou již zmrzlí a chystají se balit. Nejprve se kocháme hvězdnou oblohou, kterou jsme tak dlouho neviděli a vyhledáváme tradiční pecky zimního nebe – mlhovinu v Orionu, Plejády, M1, M41 atd. Velkým dobsonem pak projíždíme hlavně planetární mlhoviny. S klesající teplotou naopak rostou hodnoty SQM a kolem 23 hod. dosahují v zenitu ke 21,4. Tak přichází na řadu galaxie. Nejen kupa v Panně a prosáklé Messiery, ale i méně známé kousky v jarních souhvězdích. S Patisem balíme před půlnocí, Vic s HoPim ještě zůstávají. Chystám se totiž ráno na trochu odlišný lov…
V pondělí ráno při venčení psa jsem si všiml, že Slunce vychází nedaleko vrcholku Černé Studnice a právě dnešek by mohl být tím dnem, kdy bude přímo za rozhlednou. Tak jako ve druhé polovině dubna jezdíme chytat západ Slunce za Ještědem, začátkem března lze z Jablonce vidět jeho východ právě za Černou Studnicí. Přivstal jsem si, přichystal dalekohled s fotoaparátem a vyrazil se stativem před dům – čekání se vyplatilo. Nejprve sluneční záře zalila okna na rozhledně, pak se objevil sluneční kotouč a koulel se po úbočí hory, až se ocitl přesně za siluetou rozhledny. Použití ND filtrů byla dobrá volba, která mi umožnila předem zaostřit na rozhlednu, nicméně i na slunečním kotouči za ní lze rozeznat sluneční skvrny.
Aleš Majer
Mlhovina Roseta v souhvězdí jednorožce – foceno 4.3. na Jizerce s použitím několika expozic z 6.2. (celkem použito 29 expozic po 6-ti minutách přes dalekohled SW ED 80/600 s rovnačem Vixen 0,67 – ohnisková vzdálenost ~ 402mm)
Jan Pícha
Páteční počasí bylo v průběhu dne slunečné, dokonce ještě při cestě do volební místnosti při druhém kole volby presidenta republiky jsem sledoval krásně do ruda zbarvený sluneční kotouč. Byl poměrně vysoko nad obzorem (asi 10 st.), ale bylo možné se do něj přímo dívat bez použití filtru, což byl pravděpodobně důsledek neutěšené smogové situace posledních dní – připomnělo mi to ovzduší v mnohamilionové Káhiře, kde byl takovýto přímý pohled do Slunce na denním pořádku. Po setmění se však zatáhlo a tak jsem jel udělat pár fotek na koncert Jiřího Schmitzera do Klubu Na Rampě. Po návratu domů mne čekala jasná obloha, které vévodil Měsíc krátce před úplňkem a Jupiter.
Pozorovací půst byl již poměrně dlouhý, tak mne neodradil ani teploměr ukazující minus 12 stupňů celsia. Vytáhnul jsem tedy na zahradu pětipalcový refraktor a po krátké temperaci jej namířil na Jupiter. Díky chytrému telefonu jsem stačil zjistit, že je krátce po průchodu GRS centrálním poledníkem a již první letmý pohled do okuláru při 90 násobném zvětšení nasvědčoval slušným podmínkám. Seeing umožnil následně použít zvětšení až 170x. GRS byla opravdu výrazná, zvláště mne zaujal jasný světlý lem, který ji obklopoval. Tradičně zajímavá byla oblast za GRS čítající několik menších světlých skvrn. Ačkoliv teplota byla minus 12, panovalo absolutní bezvětří, což bylo velmi příjemné a umožňovalo pobyt venku bez rukavic. Tak mohla vzniknout i přiložená kresba.
-AM-
Je to již více než dva roky, co jsme s Vicem navštívili hvězdárnu v Jičíně. Od té doby prošla rozsáhlou rekonstrukcí – byla kompletně inovována kopule a vylepšení se dočkal i dalekohled s montáží. Všechno vlastně spunktoval MaG, který mi v pátek večer zavolal, že by se přijel ke mně podívat na Jupiter. V tu chvíli jsem dostal nápad, jet se na něj podívat půlmetrem jičínské hvězdárny. Jeden telefonát vyřešil naši návštěvu, druhý zalarmoval Vice. Po půlhodině jsme ho již nakládali na Malé Skále a pokračovali dále do Jičína.
-AM-
Do střední Evropy vtrhla vlna arktických mrazů. S tím souvisí vyjasnění po delší době, tak se není čemu divit, že skutečně zapálení pozorovatelé vyráží za hvězdami i za těchto podmínek. Již ve 20 hodin ukazoval teploměr na Jizerce −22 °C a tak bylo jasné, že dnešní pozorování bude opravdu hard core. Sešli jsme se s Vicem kolem 22 hod. a vybalili techniku – 12“ dobson a 5“ binar. Obloha vypadala velmi slušně, pravděpodobně poslední zimní noc, kdy ještě nesvítí okolní sjezdovky. Vicovo SQM ukazovalo hodnoty kolem 20,9. Naštěstí bylo absolutní bezvětří, takže teplota pod −20 °C byla celkem snesitelná. Testoval jsem novou obuv CXS −40 s aluminiovou protimrazovou botičkou doplněnou ještě o zimní vložky. Při dvouhodinovém pobytu ve sněhu v teplotě pod −20 °C při použití jedněch outdoorových ponožek poskytovaly optimální teplotní komfort. Mimochodem k ránu byla teplota na Jizerce –27 °C.
Co se týče pozorování, neměli jsme žádný plán, takže jsme koukali na to, co nás zrovna napadlo – otevřené hvězdokupy, planetární mlhoviny, galaxie, kulovou hvězdokupu G1 v galaxii M31. Pěkná byla i kometa C/2012 K5 (LINEAR). Zpočátku byl seeing špatný, ale před půlnocí se najednou výrazně zlepšil – dalekohledy již pokrývala slušná námraza, ale podmínky dovolily použít na kulminující Jupiter v pohodě 500 násobného zvětšení. Krásné detaily jsem se pokusil zachytit na kresbě, ale nejvíce nás zaujal kotouček Ganymedu, na kterém jsme bezpečně rozpoznali tmavý, ve středu rozšířený pás v centrální oblasti. Jedinou komplikací na závěr pozorování byla nemožnost složit teleskopický dobson do transportní polohy – musel jsem ho doma odnést do vytopeného bytu, aby šel složit.
-AM-
Není to ani měsíc, co jsem prakticky stejné objekty zimní oblohy pozoroval jen v krátkém tričku. Rozdíl nebyl jen ve 40° teploty, ale i v poloze. Zatímco v Austrálii Velký pes procházel zenitem, na Jizerce se choulil nízko v korunách stromů.
Jsem rád, že jsem nakonec rozmrazil auto a vyrazil za Alešem do hor. Doma mi SQM ukazuje v těchto dnech sotva 20.0 MSA. Rozdíl celé magnitudy je opravdu markantní.
Sám jsem se zaměřil zejména na zimní otevřenky a asterismy, co jsem už dlouho neviděl. Přidal jsem i pár uhlíkových hvězd, v dobsonu pak i nějaké planetárky, dohromady dobrých 50 objektů. Překvapilo mě, kolik už padá Geminid. Byly chvíle, kdy letěly třeba tři za minutu. Hvězdou večera měla být kometa 2012 K5, která nadějně zjasňuje, ale v závěru pozorování ji suveréně překonal Ganymed. Že na něm uvidím někdy nějaké podrobnosti, to jsem opravdu nečekal. I Jupiter nabídl zajímavé detaily, které se běžně vídají jen na fotkách.
Zima nakonec nebyla tak strašná. Asi díky tomu, že jsme byli dobře vybaveni. Vyhřívané boty, péřová bunda, dvojité rukavice, kukla – bez toho do Jizerek v zimě raději nejezdit…
Vic KaL◊!
