Astronomické události

Ne, nevařil jsem dneska kometu, i když smísením suchého ledu s trochou špinavého sněhu z venku by to asi nebyl takový problém. Jenom jsem dnes nevěřil, že by šlo kometu nějak rozumně vidět, ale stalo se. A tak jsem ji zkontroloval přímo z kuchyně. Na stativ jsem přidělal 20×80 a brzy po 19. hodině našel alfu Andromedy. Posléze kolem 19:15 i deltu And a pak už i kometu. Nejhezčí pohled byl kolem 19:40, když zřejmě nebyla tolik v oblačnosti. Jadérko má jasnost asi 5 mag, je obklopeno slabou komou, z které vychází chvost, ovšem ten jsem dnes detekoval spíše jen bočním viděním a to v délce asi půl stupně. Pozorování ale potěšilo, počasí tentokrát vyšlo na nás na severu…

MaG

Opravdu nečekané vyjasnění, stejně jako zážitky jsme si dnes odvezli z našeho už pomalu oblíbeného stanoviště u Košov nedaleko Jablonce nad Nisou. Což kometka byla nádherná. Hlavně binokulárně a fotograficky, ale ten odjezd domů… No, nakonec jsme jak mě, tak hlavně Vice vyhrabali.

(Pokračování textu…)

Ačkoli nástup vysoké oblačnosti hodlal vše překazit, přeci jenom jsme měli štěstí a mohli si užít vynikajících pozorovacích podmínek. Proto jsme kometu mohli pozorovat z více lokalit a to dokonce i pouhým okem. Nejhezčí však byla pochopitelně ve větších binokulárech.

Kometa je na snímku nápadnější, než byla vidět okem, ale v této době jsme ji bez obtíží jako hvězdičku s kouskem ohonu pozorovali. (Pokračování textu…)

Ráno jsem jako Zarathustra vstal se Zorou a předvstoupiv před Slunce jsem naň zamířil dva dalekohledy – jeden pro sledování fotosféry a druhý pro pozorování protuberancí v chromosféře. V obou přístrojích je Sluníčko velmi pěkné a určitě stojí za pohled.

Dvě velké skvrny jsou dokonce přes brýle z Baader AstroSolar folie bez problémů vidět pouhým okem. Udělal jsem i pár snímků a pro porovnání stáhnul obrázek z SDO (samozřejmě že ve vyšším rozlišení je detailnější…). Ráno se tedy vydařilo, no a doufám, že večer ještě zpříjemní kometa…

Aleš Majer

Tak se některým z nás přeci jen zadařilo. Severozápad byl vysvobozen z nízké oblačnosti, ale neskutečně hrozila oblačnost vysoká. Přesto se z některých pozorovacích stanovišť dalo triedrem kometu bez obtíží pozorovat. Níže je koneckonců fotka, která dokazuje, že na Jablonecku to byla opravdu klika na díru v oblačnosti nad západem. Bohužel někteří naši členové hlásí neúspěch, tak snad zítra.

Kometa 135 mm objektivem nad Ještědem. Martin Gembec (Pokračování textu…)

Po téměř měsíci (poslední pořádné pozorování deep-sky mám v diáři poznamenáno 6. 2.) depresivního zataženého počasí se konečně vyjasnilo. Dokonce ani neruší Měsíc, který vychází až po půlnoci. Takže není co řešit – rychlá dohoda po chatu, pár telefonátů a čtyři členové KaLu vyráží mrznout na Jizerku.

Vic bere „almaru“ tedy 16“ dobson, tak tentokrát vyrážím na lehko pouze s binarem a nabírám Patise s malým refraktorem. U Pešákovny se scházíme po 20. hodině a cestou ještě objevujeme neznámé pozorovatele se 6“ Newtonem na Mořině – lákáme je, ať se přidají k nám, ale jsou již zmrzlí a chystají se balit. Nejprve se kocháme hvězdnou oblohou, kterou jsme tak dlouho neviděli a vyhledáváme tradiční pecky zimního nebe – mlhovinu v Orionu, Plejády, M1, M41 atd. Velkým dobsonem pak projíždíme hlavně planetární mlhoviny. S klesající teplotou naopak rostou hodnoty SQM a kolem 23 hod. dosahují v zenitu ke 21,4. Tak přichází na řadu galaxie. Nejen kupa v Panně a prosáklé Messiery, ale i méně známé kousky v jarních souhvězdích. S Patisem balíme před půlnocí, Vic s HoPim ještě zůstávají. Chystám se totiž ráno na trochu odlišný lov…

V pondělí ráno při venčení psa jsem si všiml, že Slunce vychází nedaleko vrcholku Černé Studnice a právě dnešek by mohl být tím dnem, kdy bude přímo za rozhlednou. Tak jako ve druhé polovině dubna jezdíme chytat západ Slunce za Ještědem, začátkem března lze z Jablonce vidět jeho východ právě za Černou Studnicí. Přivstal jsem si, přichystal dalekohled s fotoaparátem a vyrazil se stativem před dům – čekání se vyplatilo. Nejprve sluneční záře zalila okna na rozhledně, pak se objevil sluneční kotouč a koulel se po úbočí hory, až se ocitl přesně za siluetou rozhledny. Použití ND filtrů byla dobrá volba, která mi umožnila předem zaostřit na rozhlednu, nicméně i na slunečním kotouči za ní lze rozeznat sluneční skvrny.

Aleš Majer

 

Mlhovina Roseta v souhvězdí jednorožce – foceno 4.3. na Jizerce s použitím několika expozic z 6.2. (celkem použito 29 expozic po 6-ti minutách přes dalekohled SW ED 80/600 s rovnačem Vixen 0,67 – ohnisková vzdálenost ~ 402mm)

Jan Pícha

Páteční počasí bylo v průběhu dne slunečné, dokonce ještě při cestě do volební místnosti při druhém kole volby presidenta republiky jsem sledoval krásně do ruda zbarvený sluneční kotouč. Byl poměrně vysoko nad obzorem (asi 10 st.), ale bylo možné se do něj přímo dívat bez použití filtru, což byl pravděpodobně důsledek neutěšené smogové situace posledních dní – připomnělo mi to ovzduší v mnohamilionové Káhiře, kde byl takovýto přímý pohled do Slunce na denním pořádku. Po setmění se však zatáhlo a tak jsem jel udělat pár fotek na koncert Jiřího Schmitzera do Klubu Na Rampě. Po návratu domů mne čekala jasná obloha, které vévodil Měsíc krátce před úplňkem a Jupiter.

Pozorovací půst byl již poměrně dlouhý, tak mne neodradil ani teploměr ukazující minus 12 stupňů celsia. Vytáhnul jsem tedy na zahradu pětipalcový refraktor a po krátké temperaci jej namířil na Jupiter. Díky chytrému telefonu jsem stačil zjistit, že je krátce po průchodu GRS centrálním poledníkem a již první letmý pohled do okuláru při 90 násobném zvětšení nasvědčoval slušným podmínkám. Seeing umožnil následně použít zvětšení až 170x. GRS byla opravdu výrazná, zvláště mne zaujal jasný světlý lem, který ji obklopoval. Tradičně zajímavá byla oblast za GRS čítající několik menších světlých skvrn. Ačkoliv teplota byla minus 12, panovalo absolutní bezvětří, což bylo velmi příjemné a umožňovalo pobyt venku bez rukavic. Tak mohla vzniknout i přiložená kresba.

-AM-

Je to již více než dva roky, co jsme s Vicem navštívili hvězdárnu v Jičíně. Od té doby prošla rozsáhlou rekonstrukcí – byla kompletně inovována kopule a vylepšení se dočkal i dalekohled s montáží. Všechno vlastně spunktoval MaG, který mi v pátek večer zavolal, že by se přijel ke mně podívat na Jupiter. V tu chvíli jsem dostal nápad, jet se na něj podívat půlmetrem jičínské hvězdárny. Jeden telefonát vyřešil naši návštěvu, druhý zalarmoval Vice. Po půlhodině jsme ho již nakládali na Malé Skále a pokračovali dále do Jičína.

Hned při vstupu do kopule nás přivítala vůně dřeva z nových palubek. Dalekohled byl již natočen na Jupiter a tak jsme se rychle postavili do fronty u okuláru. Připomínám parametry hlavního přístroje – Newton 500/2500 mm z dílny pan Drbohlava. Již při pohledu 17 mm Ethosem bylo jasné, že dalekohled je daleko lépe seřízen, než při naší minulé návštěvě a i seeing se zdál slušný. V 13 mm Ethosu již byla patrná řada podrobností, hlavně v oblasti SEB za GRS. Obraz byl dobrý i při použití 10 mm Ethosu. Jupiter jsme si prohlédli také v Zeissově refraktoru 80/1460 pomocí binohlavice – světla i podrobností samozřejmě oproti 0,5 m zrcadlu ubylo, ale obraz byl klidnější. Měsíční úplněk z oblohy smazal slabší hvězdy, a jak jsme se záhy přesvědčili, i všechny deep-sky objekty. Zkusili jsme najet na M31 a M42, ale pak jsme raději vyhledali pár zajímavých dvojhvězd a tzv. carbon stars. Pozorování v zenitu však vyžadovalo jistou dávku akrobacie, aby se člověk dostal k okuláru hlavního dalekohledu. A to je stále hlavní mínus tohoto přístrojového vybavení, hlavně má-li sloužit k popularizaci astronomie, tedy laické veřejnosti. Místní astronomové by to do budoucna rádi vyřešili jiným typem montáže a doplněním o větší refraktor.
Nezbývá tedy než poděkovat za milé přijetí a zatlačit slzu v oku nad tím, proč nemáme podobné zázemí k dispozici u nás. Přesvědčili jsme se, že pokud je hlavní dalekohled dobře seřízen, ukazuje velice pěkně a určitě se v Jičíně zase brzy objevíme – tentokrát za bezměsíčné noci.

-AM-