Astronomické události

Nedělní ranní sluníčko mě navzdory půlnočnímu návratu z Jizerky, vytáhlo z postele už asi v 8 hodin, tak jsem si došel pro čerstvé pečivo a bohatě posnídal. Zbytek rodiny ještě spokojeně spal, tudíž jsem si do obývacího pokoje natahal kufry s technikou, otevřel okno a na stativ našrouboval 70mm ED refraktor s herschelovým hranolem. Pár skupin drobných skvrnek bylo vše, co mi pohled na fotosféru nabídl. Doufal jsem, že v protuberančním dalekohledu to bude zajímavější. A také bylo. Po obvodu plálo několik pěkných protuberancí, které se rychle vyvíjely. V dalekohledu Lunt 60 se mi dobře osvědčil nový zoom okulár WO 7,5-22,5 mm. Nakonec jsem zkusil pořídit i fotografii. K tomu jsem použil rovněž nedávný přírůstek do výbavy – barlow set Baader 2,25x, který lze snadno připojit na T-ring a zrcadlovku. Překvapilo mne celkem vysoké ISO a dlouhý čas, který jsem musel použít k zachycení protuberancí, ale vzhledem k výsledné světelnosti systému se není čemu divit. Přiložená fotografie je výsledkem jednoho snímku narychlo upraveného v Adobe Camera Raw, ale při složení více záběrů a náročnější úpravě by výsledek mohl být celkem zajímavý.

Aleš Majer

Část 1. Příjezd

Jsme čerství členové KaL, Karel Bůna se synem Martinem a rádi cestujeme na nová místa ve snaze najít co nejlepší podmínky pro našeho koníčka, kterým je astronomické pozorování a astrofotografie. V roce 2010 jsme společně  s M. Gembecem, dalším členem KaL, absolvovali akci Lapání hvězd 2010 při cestě do vnitrozemí Chorvatska do oblasti Donjiho Lapače, v roce 2011 jsme potom s Pavlem Vabrouškem a Jakubem Černým pro změnu navštívili chorvatský ostrov Korčula v rámci Lapání hvězd 2011. Do roku 2012 jsme vstupovali s tím, že bychom opět rádi cestovali do zahraničí za tmou, ovšem vzhledem k Martinově maturitě a následným přijímacím zkouškám na VŠ budou termínově naše možnosti omezené. Takže když v dubnu 2012 začal Pavel  Vabroušek organizovat výlet do alpského centra pro astronomii k manželům Ouředníkovým se stanoveným termínem kolem květnového Novu, věděli jsme, že tohoto se účastnit nemůžeme. Protože ale květnové počasí plánovanému výletu  dlouhodobě nepřálo, Pavel změnil plán, odcestoval do Egypta a my jsme společně se zaplacením zálohy domluvili předběžný termín návštěvy alpského centra pro astronomii na srpen.  Následně byl závazný termín dohodnutý počínaje pátkem 17.8.2012. Chtěli jsme sice jet o pár dní dříve, ovšem smířili jsem se s tím, že vzhledem ke kompletnímu obsazení centra vědci z Max-Planckova institutu z Německa to možné nebylo.

(Pokračování textu…)

Na tmavých lokalitách na Zemi, daleko od umělých zdrojů světel, lze na noční obloze občas spatřit zvláštní pruhy, které mají na fotografiích zelenou barvu. Jedná se o tzv. airglow, přirozené záření ve vysoké atmosféře ve výškách kolem 90 km. To vzniká v důsledku excitování atomů kyslíku ultrafialovým zářením ze Slunce během dne a jejich následnou rekombinací. Airglow je velmi nápadně viditelné z mezinárodní kosmické stanice, jako zelená linka v atmosféře.

Airglow jako zelená linka v zemské atmosféře. Foceno z paluby ISS, autor Ronald Garan. Zdroj: NASA (Pokračování textu…)

Máme za sebou první dva dny. Pořád se něco děje. Stihli jsme nějaké povídání o Slunci a pozorovali jsme ho naživo pomocí několika různých druhů dalekohledů. Představili jsme si sluneční soustavu a některá významná souhvězdí. Ukázali jsme si také jak se čaruje s astrofotkami. V den teplotního rekordu 20. srpna jsme se cáchali na raftech a další den jsme byli na hvězdárně v Rovensku pod Troskami. Jídlo je skvělé, máme spíš problém to všechno sníst. Pokud už pršelo, tak jsme se tomu zatím vyhnuli a snad to tak i zůstane. Jen na pozorování to dvě noci moc nevyšlo. Tady je pár momentek z uplynulých dnů.

S koncem srpna dorazil i na Maloskalsko astronomický tábor. A sním dorazilo i pravé letní počasí. Jasno, teplo a tak jsme si hned od začátku užívali krásnou letní oblohu. V permanenci byly všechny možné dalekohledy. Na snímcích dominují refraktor 127 mm a dobson 400 mm. Na obloze se klenula Mléčná dráha, sem tam padl pěkný meteor a nebo se mihla družice. Některým se povedlo vidět přes dalekohled detailně ISS nebo letadlo.

Není to sice žádný zázrak, ale musím se jednou fotkou vrátit k našemu druhému pozorování. O den později jsme se já, Aleš, Vic a Honza sešli u Dalešic a pozorovali zde na jasné obloze pěkně padající Perseidy. Najednou se ale začalo zatahovat a tak skončila naše seance předčasně. Nicméně v jednu chvíli jsem zaznamenal zablesknutí a ptal se kolegů, zda někde neviděli bolid. Marně jsem rychle pátral po obloze po nějaké stopě. Pak jsem na to už zapoměl, ale při prohlížení snímků z celooblohovky jsem s úžasem zjistil, že se mi to jen nezdálo. Onen bolid padl tak nízko nad severovýchodem, že jsme jej nemohli vidět, když v našem zájmu bylo spíše se dívat do okolí zenitu, kde ještě nebyla oblačnost.

Bolid z roje Perseid na snímku přes celooblohové zrcadlo 12. 8. 2012, čas 19:38 UT ± 2 min.

(Pokračování textu…)

Ačkoli noc před maximem z 11. na 12. srpna nebyla úplně jasná, nakonec ji můžeme označit jako vydařené pozorování meteorického roje Perseid. Začali jsme na Jizerce, kde se opět sešlo hodně zájemců o povídání pana Krutského v Muzeu Jizerských hor. My jsme pak tradičně navázali ukazováním oblohy. Zpočátku se nad Jizerkou držela solidní jasná díra, ale s přibývající tmou se téměř úplně zatáhlo. Byla to pěkná předehra i s několika spatřenými meteory.

Snímek nejjasnější Perseidy, jaká se mi na čipu zachytila. Okem to byl nádherný zážitek, když tento opravdu jasný (nejspíš kolem -2 mag) meteor proletěl přesně tam, kde jsem si to mohl jen přát a ke konci ještě dvakrát vybuchl. Čas 2:54:15 SELČ, Canon 30Dmod, f4/17mm, ISO1600, expozice 25 sekund ze stativu. Výřez ze snímku, 100 % ořez zde.

(Pokračování textu…)

Po zlatém úspěchu Báry Špotákové na LOH v Londýně, jsem vyrazil na zahradu za domem s binarem 32×88 a Sky Atlasem 2000. Teď v létě jsou okolní lampy veřejného osvětlení celkem slušně odstíněny bujnou vegetací a lze najít temné zákoutí, kde příliš neruší. V zenitu svítila Vega a Deneb, tak jsem zamířil binar tímto směrem. Díky zalomení 90° okulárů je pozorování v nadhlavníku velmi pohodlné. Otevřel jsem atlas na příslušné stránce a začal postupně projíždět objekty v něm zakreslené. Některé otevřené hvězdokupy NGC a IC katalogu v Labuti mě poměrně zklamaly. Byl bych pokračoval dále, měl jsem v plánu počkat na východ Jupiteru a vytáhnout 5″ refraktor, ale kolem půl jedné se zatáhlo. Šel jsem si lehnout a natáhl budík na 3:15, abych případně zahlédl GRS.

Po procitnutí a vyhlédnutí z okna nad východem majestátně svítil Jupiter s Venuší. Byl jsem však již líný ustavovat paralaktickou montáž a vytahovat velký refraktor, tak jsem vyrazil ven pouze s malým ED refraktorem 70/420mm. Při zv. 135x a 189x byla GRS krásně patrná, ale ještě hezčí divadlo předvedla dvojice měsíčků Ganymede a Europa – v rozmezí několika minut se Ganymede schoval za kotouč planety, zatímco Europa zpoza něho vykoukla. Z povzdálí tomu přihlížel další měsíc Io. Kresba zachycuje pozice měsíčků na začátku (Ganymede) a na konci (Europa) pozorování. Ačkoliv se pozorovací podmínky Jupiteru budou stále zlepšovat, stojí za to si občas přivstat už nyní.

Aleš Majer