Když jsem minule psal o pohádkové noci, nečekal jsem, že by mohla nastat noc ještě lepší. Ale na to, co jsme s Alešem zažili v Jizerských horách z 21. na 22. října 2012, určitě jen tak nezapomeneme.
Měl to být jen normální výjezd nad inverzní oblačnost za letošními Orionidami, nakonec z toho byla noc plná superlativů.
Do Česka vtrhlo inverzní počasí a tak si na Liberecku připadáme spíše jako na sklonku Babího léta. Jasné dny a noci jsou na horách doprovázeny teplým a suchým počasím. To nás vyprovokovalo k výletu na oblíbené stanoviště v polském lomu. Teplota v průběhu noci klesla od 16 k 9 stupňům a zatímco na počátku se s námi loučila letní souhvězdí, ke konci jsme se oddávali typicky zimní obloze v čele s Orionem. Už samotný úvod pozorování byl úchvatný, neboť zapadající srpek Měsíce byl u obzoru pěkně deformován, což jsem narychlo zachytil, alespoň při ohnisku 85 mm.
Zapadající Měsíc 19. 10. 2012, animaci proklikněte zde.
Třetím rokem jsme se sešli společně s polskými kolegy na Stogu Izerskim. Bylo to ale poprvé, kdy nepřálo počasí. Předchozí dva ročníky bylo zcela vymeteno. Přesto se nedá hovořit o neúspěchu. Stihli jsme využít techniku alespoň odpoledne a slušně navštívené byly také všechny přednášky. Přinášíme tedy alespoň obrazové vzpomínky a vězte, že má smysl si na Stog hned za našimi hranicemi někdy zajet. Je tam krásně.
3. října nastala pěkná konjunkce jasné Venuše s hvězdou Regulus v souhvězdí Lva. Tato hvězda 1. velikosti je sama o sobě dosti jasná, ale ve chvíli, kdy se nacházela jen něco přes 0,1 stupně daleko od Venuše, jejíž jas vyjadřujeme zápornou velikostí -4, byl jen nepatrným bodíkem světla v jasu Jitřenky. Lev tak měl ve svém srdci mnohem jasnější hvězdu než obvykle (arabsky Al Kalb al Asad = srdce Lva). Proto jsem neváhal nafotit si to na památku.
Na tomto panoramatickém snímku je Venuše dvakrát, protože se zrcadlí v kaluži. Snímek jsem vytvořil složením čtyř snímků nad sebou. Krajinu dobře osvítil Měsíc před poslední čtvrtí. Podzimní barvy ale udělaly své..
Další panoráma dobře ukazuje celkovou situaci na obloze. U pravého okraje se krčí Jesličky a vlevo od Lva se klenul Velký vůz.
Martin Gembec
Když se včera večer o půl jedenácté po přechodu studené fronty znenadání vyjasnilo, neměl jsem připravený žádný pozorovací plán. Po minulých nocích věnovaných například galaxiím v Pegasu, supernově v Pastýři či současným šesti nejjasnějším kometám to chtělo něco neokoukaného. (Pokračování textu…)
Nedělní ranní sluníčko mě navzdory půlnočnímu návratu z Jizerky, vytáhlo z postele už asi v 8 hodin, tak jsem si došel pro čerstvé pečivo a bohatě posnídal. Zbytek rodiny ještě spokojeně spal, tudíž jsem si do obývacího pokoje natahal kufry s technikou, otevřel okno a na stativ našrouboval 70mm ED refraktor s herschelovým hranolem. Pár skupin drobných skvrnek bylo vše, co mi pohled na fotosféru nabídl. Doufal jsem, že v protuberančním dalekohledu to bude zajímavější. A také bylo. Po obvodu plálo několik pěkných protuberancí, které se rychle vyvíjely. V dalekohledu Lunt 60 se mi dobře osvědčil nový zoom okulár WO 7,5-22,5 mm. Nakonec jsem zkusil pořídit i fotografii. K tomu jsem použil rovněž nedávný přírůstek do výbavy – barlow set Baader 2,25x, který lze snadno připojit na T-ring a zrcadlovku. Překvapilo mne celkem vysoké ISO a dlouhý čas, který jsem musel použít k zachycení protuberancí, ale vzhledem k výsledné světelnosti systému se není čemu divit. Přiložená fotografie je výsledkem jednoho snímku narychlo upraveného v Adobe Camera Raw, ale při složení více záběrů a náročnější úpravě by výsledek mohl být celkem zajímavý.
Aleš Majer
Část 1. Příjezd
Jsme čerství členové KaL, Karel Bůna se synem Martinem a rádi cestujeme na nová místa ve snaze najít co nejlepší podmínky pro našeho koníčka, kterým je astronomické pozorování a astrofotografie. V roce 2010 jsme společně s M. Gembecem, dalším členem KaL, absolvovali akci Lapání hvězd 2010 při cestě do vnitrozemí Chorvatska do oblasti Donjiho Lapače, v roce 2011 jsme potom s Pavlem Vabrouškem a Jakubem Černým pro změnu navštívili chorvatský ostrov Korčula v rámci Lapání hvězd 2011. Do roku 2012 jsme vstupovali s tím, že bychom opět rádi cestovali do zahraničí za tmou, ovšem vzhledem k Martinově maturitě a následným přijímacím zkouškám na VŠ budou termínově naše možnosti omezené. Takže když v dubnu 2012 začal Pavel Vabroušek organizovat výlet do alpského centra pro astronomii k manželům Ouředníkovým se stanoveným termínem kolem květnového Novu, věděli jsme, že tohoto se účastnit nemůžeme. Protože ale květnové počasí plánovanému výletu dlouhodobě nepřálo, Pavel změnil plán, odcestoval do Egypta a my jsme společně se zaplacením zálohy domluvili předběžný termín návštěvy alpského centra pro astronomii na srpen. Následně byl závazný termín dohodnutý počínaje pátkem 17.8.2012. Chtěli jsme sice jet o pár dní dříve, ovšem smířili jsem se s tím, že vzhledem ke kompletnímu obsazení centra vědci z Max-Planckova institutu z Německa to možné nebylo.
Na tmavých lokalitách na Zemi, daleko od umělých zdrojů světel, lze na noční obloze občas spatřit zvláštní pruhy, které mají na fotografiích zelenou barvu. Jedná se o tzv. airglow, přirozené záření ve vysoké atmosféře ve výškách kolem 90 km. To vzniká v důsledku excitování atomů kyslíku ultrafialovým zářením ze Slunce během dne a jejich následnou rekombinací. Airglow je velmi nápadně viditelné z mezinárodní kosmické stanice, jako zelená linka v atmosféře.
Airglow jako zelená linka v zemské atmosféře. Foceno z paluby ISS, autor Ronald Garan. Zdroj: NASA (Pokračování textu…)
