Astronomické události

Pokračováním nastolené spolupráce se Severočeským muzeem v Liberci byla účast členů KaL na programu Muzejní noci 2.6.2012.
Na terase muzea jsme se sešli v téměř tradičním složení: Honza Pícha, Aleš Majer, Martin Mašek a já. Tradiční bylo i počasí a tak jsme spolu s návštěvníky vzali za vděk místní dominantu Ještěd. Návštěvnící měli k dispozici dva ED refraktory 72 a 80 mm v průměru.

Bohužel počasí opravdu nepřálo a Měsíc pouze občas vykoukl v náznacích protrhané oblačnosti a to opravdu jen na zlomky sekund, že pozorovatel neměl čas ani doostřit. A o Saturnu se nemá cenu ani zmiňovat. Občas Aleš zpestřil pozorovací program exkurzí do nedalekých koupelen a tak alespoň částečně došlo k využití přinesené optiky…

Sepsal Jiří Kapras

Už potřetí jsme se sešli na Jizerce, abychom zde pozorovali Slunce, přednášeli o zajímavých věcech z astronomie, ukazovali fotografie vesmírných objektů nebo reálné objekty na obloze, za soumraku i v noci. Naše stěžejní akce v Jizerské oblasti tmavé oblohy nás opět utvrdila v tom, že když něco uspořádáme společnými silami, může jít o pěknou a úspěšnou akci za každého počasí.

(Pokračování textu…)

Severočeské muzeum v Liberci požádalo KaL o spolupráci na programu v rámci Dne muzeí. Původně se jednalo o zápůjčku dalekohledu, ale nakonec se z toho vyklubalo zajímavé pozorování pro návštěvníky akce. Předpověď na sobotu slibovala slunečný den bez mráčku, tak technika pro pozorování Slunce byla jasnou volbou. Před devátou hodinou ranní jsme se před muzeem sešli ve složení Jirka Kapras, Honza Pícha, Pavel Vála, Martin Mašek a samozřejmě já. Později se objevil i Ladin a MaG. Na jižní terasu muzea jsme postupně vynosili asi 100 kg přístrojů. Největším byl pětipalcový refraktor vybavený novým herschelovým hranolem od Baaderu a filtrem Solar kontinuum, kterým se pozorovala sluneční fotosféra. Na další montáži byl posazen refraktor ED80 namířený na Venuši. Třetí paralaktika nesla 60 mm chromosférický Lunt. Reflektory tentokrát reprezentoval pouze malý FirstScope newton namířený na Ještěd.

Počasí bylo opravdu parádní, pouze v pozdním odpoledni se objevila trocha vysoké oblačnosti, ale ta nemohla pokazit úžasnou podívanou, kterou nám Slunce na tento den přichystalo. Pohled přes herschelův hranol při zvětšení až 200x ukazoval fantastické detaily ve skupinách skvrn, kterých bylo na slunečním kotouči více než dost. Ještě úchvatnější však byl pohled úzkopásmovým filtrem na chromosféru. Celý den jsme mohli sledovat vývoj obrovské protuberance (viz snímek z SDO vpravo dole) a jak jsme se všichni shodli, něco takového jsme zatím viděli pouze na fotografiích. No a ke krásné podívané na Slunce jsme návštěvníkům nabízeli ještě pohled na tenký srpek Venuše na denní obloze. Celý den strávený na slunné terase se neobešel bez následků – večer jsem na zarudlé části těla působením UV záření (zátylek a paže) musel aplikovat značné množství Panthenolu, ale byl to pěkný zážitek. Děkuji všem zúčastněným. Navíc jsme navázali přátelské vztahy se Severočeským muzeem, a pokud vyjde počasí, domluvili jsme se na účasti i na muzejní noci dne 2. 6., kdy by se měl pozorovat Měsíc a Saturn.

Sepsal Aleš Majer

Akce s názvem Kulový spodek je obdoba Messierova maratonu s tím rozdílem, že se pozorují pouze kulové hvězdokupy. Cílem je spatřit během jedné noci co nejvíce těchto objektů. Jarní a letní noci jsou pro tuto činnost vhodným obdobím. Spodek v názvu vyjadřuje to, že většina kulovek se nachází velmi nízko nad obzorem v souhvězdích Hadonoše, Štíra a Střelce.

Pozorovatelé s technikou

(Pokračování textu…)

Noc ze středy 16. na čtvrtek 17. května stála za to. Na Malé Skále padaly rekordy. Když se sejdou podmínky, lze pozorovat slabé objekty vzdáleného vesmíru i doma ze zahrady.

Na rozdíl od Aleše jsem nepozoroval z kuchyně ani jiné místnosti se sedátkem, neboť můj dalekohled parkuje v kůlně, takže takový komfort jako on jsem neměl, o to lepší to byla ale podívaná.

O půl desáté odpluly poslední mraky, teleskopický  dobson 400/2000 od MilANa mám za dvě minuty sestavený, takže pozorování mohlo začít. To bylo ještě světlo, ale planety už zářily. Venuše pěkně srpečkovitá, i Mars kromě polární čepičky ukazoval fázi, Saturn předvedl pětici měsíčků a Cassiniho dělení. Seeing byl zpočátku horší, začal jsem na zvětšení 135×, ale postupně se zlepšoval a bylo možno dávat i 230×.

Čas do začátku astronomické noci jsem ukrátil pozorováním dvojhvězd. Projel jsem tak po paměti necelou čtyřicítku těch jasnějších, včetně mé oblíbené zlatostříbrné 95 Herculis. To už SQM-L začalo měřit hodnoty přes 21.0 MSA a vypadalo to na slušnou noc. Kometa C/2009 P1 (Garradd) již slábne, ale stále je dobře viditelná v souhvězdí Raka. I supernova SN2012aw v galaxii M95 je pořád dosti jasná.

Zkusil jsem i něco z Hicksonova katalogu. Zatímco HCG 44 ve Lvu a HCG 68 v Honicích psech jsou pro 16″ zrcadlo brnkačka, Hickson 61 ve Vlasech Bereniky – známá Krabice (The Box) – je už těžší. Dvě galaxie jsou snadné, třetí ještě jde, ale ta tenká slabá mrška dala docela zabrat.

Na obloze jsou i další komety. C/2011 F1 (LINEAR) prolétá mezi M101 a 102. Je relativně velká a jasná. O něco menší, ale stále dobře pozorovatelná je C/2011 UF305 (LINEAR) bloudící Kefeem. Zkusil jsem i C/2006 S3 (LONEOS), kterou jsem pozoroval již loni. Byla ale velmi nízko v Hadonoši, takže její spatření vyžádalo mnohem větší úsilí.

Všem duchařinám ale nebyl zdaleka konec. Podmínky byly natolik dobré,  že by bylo škoda toho nevyužít a jít spát. SQM začalo ukazovat hodnoty přes 21.15, což jsem doma na zahradě pod lampami ještě neměl. Vzpomněl jsem si na Karlla a jeho galaxii NGC 6552 u Kočičího oka. Za daných podmínek byla snadným cílem. Další galaxie je u Prstencové mlhoviny v Lyře. Také IC 1296 nebyl větší problém vykoukat, proto jsem se rozhodl zkusit ještě slabší kousek u kulovky M13. Galaxie IC 4617 je na půl cesty k jasné NGC 6207. To už byl docela oříšek, neboť tam silně rušila hvězda 14,3 mag. Po asi půl hodině civění jsem si byl dostatečně jistý, že ji vidím. Povzbuzen úspěchem jsem namířil na M87 v Panně. Ale ať jsem koukal, jak jsem koukal, známý jet jsem neviděl. Zřejmě únava očí a možná i malé zvětšení (288×) znamenaly menší zklamání. Nechám si ho na kvalitnější oblohu do Jizerek, nemůžu chtít všechno.

Kolem druhé ranní se začaly objevovat mraky, až se zcela zatáhlo. Astronomická noc stejně již končila a teplota klesala k nule. Byl čas jít spát.

Ačkoliv vytahuju dalekohled každou jasnou noc, až letošní 101. pozorování vyšlo opravdu podle představ. Škoda že takové podmínky přicházejí jen jednou, dvakrát za rok. Zahradní astronomii zdar!

Vic KaL ◊!

Včerejší noci jsem se pokusil vyvrátit tvrzení mnohých astronomických příruček o tom, že nelze provádět pozorování z okna. Po 22. hodině byla venkovní teplota cca 18 st. a díky celodennímu otevřenému oknu v naší kuchyni i zde panovala teplota stejná. Umístil jsem proto k oknu malý ED refraktor na fotografickém stativu a zamířil jej na Saturn, který se majestátně vznášel nad protějším panelákem, čímž jsem povýšil backyard astronomy na kitchen astronomy.

Obraz Saturnu v dalekohledu byl absolutně klidný a při 135-násobném zvětšení jsem bez problémů v nejširší části prstence rozeznal tmavou škvírku Cassiniho dělení, což je na 7 cm dalekohled slušný výkon. Na kotoučku planety pak byly patrné dva tmavší pásy. Kdybych nebyl líný dojít do komory v mezipatře pro montáž, vystrčil bych z okna i velkou rouru (5’’ refraktor). Takže i z pohodlí domova, bez pracného stěhování všech těch astronomických krámů se dá někdy vykonat slušné pozorování…

Aleš Majer 

V pondělí 7. května se nečekaně vyjasnilo a tak předseda Klubu astronomů liberecka narychlo svolal pozorování na okraj Dalešic. Přicházející oblačnost a časný východ Měsíce den po úplňku stejně nedovolovaly uspořádat větší akci. Hlavním důvodem ale bylo pořízení nového refraktoru 127/1200 do výbavy členů KaLu a potřeba jeho důkladného vyzkoušení.

Aleš s refraktorem 127/1200

(Pokračování textu…)

Jak jistě mnozí víte, náš Klub se mimo jiné specializuje na zajímavé a extrémní úkazy. V sobotu jsme pozorovali přelet ISS přes Venuši a v pondělí jsme se byli podívat na krásný dlouhotrvající přelet ISS přes Slunce.

K našemu štěstí přispělo nejen to, že se jednalo o relativně blízkou lokalitu, ale také počasí, které vyšlo prakticky dokonale. V době přeletu nebyl v okolí Slunce ani mráček, ačkoli nad horami se tvořily vysoké kupy.

Přelet ISS přes Slunce 30.4.2012

Samotný přelet řadím osobně mezi mé nejhezčí zážitky s přelety stanice, protože jsem měl během těch 2,8 sekundy čas si to trochu vychutnat a všimnout si nejen postranních solárních panelů, ale i těla stanice s jednotlivými částmi a radiátory.

Díky Alešově invenci a vybavení si máte možnost přelet vychutnat i vy. Video je na Vimeu ve full HD 1080p. Točilo se přes dalekohled Celestron SCT 150/1500 pomocí Canonu 5DMkII. Expozice byly 1/800 sekundy při 800 ISO, 25 snímků za sekundu.

4-krát zpomalený animovaný GIF přeletu si můžete prokliknout zde.