Astronomické události

Ačkoli se mi to teď zpětně jeví jako nemožné, zákryt Jupiteru Měsícem byl přeci jenom z Jablonce nad Nisou pozorovatelný a to i přesto, že se už kolem půlnoci definitivně zatáhlo nad východní částí oblohy.

Paradoxně ještě do 3:28 jsem Měsíc registroval přes závoj oblačnosti a nedaleká i když hůře viditelná kulička Jupiteru byla moc hezkým doplňkem. Bohužel na zákryt ve 3:40 se Měsíc neobjevil. Naprosto nečekaně ale vylezl na výstup, kdy se obloha doslova slitovala a skýtal se pohled na jasnou díru přesně kolem Měsíce. Od 4:15 do 4:25 tak byl Měsíc vidět a tak jsem si vychutnal výstup měsíčku Ió a pak i Jupiteru samotného přímo přes dalekohled. Na závěr jsem to rychle zdokumentoval nazoomovaným kompaktem. Takže to bylo vlastně docela pěkné ponocování (s marným čekáním na případnou polární záři).

A jak jste dopadli vy? No, využijte komentáře nebo sem něco připište, třeba jsem nebyl sám. Sledovat můžete také galerii na astro.cz.

Martin Gembec

Vic pozoroval z Německa

Původní předpoklad, že budu pozorovat z hvězdářského kopečku na Kopanině, vzal za své hned po té, co ve 3 ráno zazvonil budík. Nasunutá oblačnost mě donutila změnit plány, bylo potřeba jet co nejvíc na severozápad, kde bylo ještě jasno. Bohužel času do začátku úkazu nezbývalo mnoho.

Když jsem za půl hodiny zastavil u Bílého Kostela, severní obzor byl krásně čistý, ale na východě zůstala oblačnost příliš hustá. Měsíc vypadal jako mastný flek a i svit Venuše se sotva prodíral skrz mraky. První část jsem tedy odpískal a soustředil se na druhé dějství. A to se vydařilo na 100%.

Skončil jsem nakonec v německém Ebersbachu, kde jsem po čtvrté hodině ranní rozbalil techniku – oblíbený binokulár 32×125 – v parku v centru městečka. Obloha byla čistá a tak jsem mohl odpozorovat výstup Jupitera se svými měsíčky zeza neosvětlené části Měsíce a navíc ještě zákryt hvězdy 6,2 mag za osvětlený srpeček.

Zatímco měsíčky vykoukly a rychle se rozzářily, kotouč planety vystupoval déle než minutu. Jupiter působil v dalekohledu majestátně, ale nejhezčí byl pohled volným okem. Světlou tečku jsem překřtil na trade mark – ☾™.

Celý úkaz sledovala z povzdálí planeta Venuše, která vypadala jako povedená zmenšenina, neboť jevila stejnou fázi jako Měsíc.

Jsem rád, že jsem vyrazil a viděl tento vzácný úkaz, ale mrzí mě, že jsme se v rámci KaLu lépe nedomluvili. Tak snad příště…

Vic KaL ◊!

V neděli 17. června se na Den otců uskutečnila hojně navštívená akce, na které nechyběl se svými dalekohledy ani Klub astronomů Liberecka.

Tradiční akci navštívilo několik tisíc návštěvníků, kteří měli díky jasnému počasí možnost podívat se na fotosféru Slunce pomocí dalekohledu s herschelovým hranolem i protuberančním dalekohledem Lunt. Slunce přichystalo pěknou podívanou v podobě velkých skupin skvrn s detailní strukturou a velice aktivní bylo i v Ha dalekohledu – po obvodu se nacházelo hned několik krásných protuberancí. Pozemní předměty bylo možné pozorovat pomocí obřího binaru Vixen 125 mm.

Za úspěch akce vděčíme Vicovi a Alešovi.

Že se i v období kolem slunovratu, kdy v našich zeměpisných šířkách nenastává astronomická noc, dá pozorovat, dobře ukázala minulá noc.
S libereckými kolegy z našeho klubu astronomů jsme se domluvili na výjezdu na Kopaninu, tentokrát na romantické místo u pomníčku na Košovech. V plánu jsem měl pozorovat asteroidy. Těm nevadí, že není pořádná tma. A ta ani nebyla, když jsem ve 23 hodin dorazil na smluvené místo.
Ladin, HoPi a Cassi dorazili později, když už jsem měl binar 125 mm připravený, pozoroval Saturn s Marsem a neúspěšně se pokoušel o kometu C/2009 P1 (Garradd).

Strom u pomníčku na Košovech, foto: Cassi

(Pokračování textu…)

Vzpomínky na přechod Venuše přes Slunce nemohu tak nějak vytěsnit ani po více než deseti dnech. Navíc jsem byl vystaven do situace, kdy jsem pořádně nestíhal zpracovat ani fotografie, které jsem pořídil a bylo mi líto některé z nich nevystavit jako vzpomínku na tento nádherný úkaz. Mezitím i další členové Klubu astronomů Liberecka se k přechodu vraceli a tak tu nyní máme ten správný okamžik, kdy se můžeme ohlédnout za tím neskutečně zvláštním a krásným ránem 6. června 2012.

Přípravy na pozorování, oblaka nad Jizerkami a Měsíc v pozadí

První, co se mi vybaví po příjezdu na místo, je pohled na oblohu. Nad Krkonošemi leží jakýsi vlnový oblak a nad Jizerkami se vznáší celkem nedaleko oblaka středních pater. Naštěstí se zdá, že úkaz v žádném případě nic neohrozí, cirry jsou ještě kdesi na západě. Přípravy techniky prokládám dokumentací, jak se nám to daří. (Pokračování textu…)

Některé astronomické úkazy jsou opravdu kouzelné. Chytí vás za srdce a některé i přikovají k astronomii jako takové. Patří k nim pozorování jasné komety pouhým okem, patří sem meteorický déšť, nepochybně je to úplné zatmění Slunce, výbuch supernovy viditelné pouhým okem. Po dnešku mezi tyto úkazy nepochybně bude právem patřit i přechod Venuše přes Slunce. Přesněji řečeno přechod Venuše přes vycházející Slunce.

Můj pocit je takový, že něco tak neskutečně krásného přeci nemohla příroda pro dnešní ráno ani stvořit. Počasí vyšlo dokonale a divadlo odehrávající se nad severovýchodním obzorem předčilo má očekávání. Pozoroval jsem dlouhé minuty Slunce bez filtrů přes dalekohled typu Schmidt Casegrain o průměru 150 mm při zvětšení 60x. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že to bude možné tak dlouho. Obraz Venuše se před očima měnil. Občas skoro mizela, jindy se rozdělila v dva, tři či více obrazů, připomínala hamburger a vše co si jen lze i nelze představit. Pozoroval jsem tolik modrých a zelených záblesků… ale vyfotit ty modré se mi zaboha nedařilo. Tak krátce vždy trvaly, ale ta bělavě tyrkysová barva, přecházející vzápětí do jasně zelené a pak normálně žluté se mi vryla hluboko do mysli. Možná nebudeme schopni prokazatelně vyhodnotit, nakolik výrazný byl efekt kapky a jak jednoznačně můžeme tvrdit, že jsme videli atmosféru Venuše vybíhající na obou stranách jako tenoulinká linie, ale každopádně nám nikdo už nevezme ty dojmy z dnešního rána.

 Martin Gembec (Pokračování textu…)

Pokračováním nastolené spolupráce se Severočeským muzeem v Liberci byla účast členů KaL na programu Muzejní noci 2.6.2012.
Na terase muzea jsme se sešli v téměř tradičním složení: Honza Pícha, Aleš Majer, Martin Mašek a já. Tradiční bylo i počasí a tak jsme spolu s návštěvníky vzali za vděk místní dominantu Ještěd. Návštěvnící měli k dispozici dva ED refraktory 72 a 80 mm v průměru.

Bohužel počasí opravdu nepřálo a Měsíc pouze občas vykoukl v náznacích protrhané oblačnosti a to opravdu jen na zlomky sekund, že pozorovatel neměl čas ani doostřit. A o Saturnu se nemá cenu ani zmiňovat. Občas Aleš zpestřil pozorovací program exkurzí do nedalekých koupelen a tak alespoň částečně došlo k využití přinesené optiky…

Sepsal Jiří Kapras

Už potřetí jsme se sešli na Jizerce, abychom zde pozorovali Slunce, přednášeli o zajímavých věcech z astronomie, ukazovali fotografie vesmírných objektů nebo reálné objekty na obloze, za soumraku i v noci. Naše stěžejní akce v Jizerské oblasti tmavé oblohy nás opět utvrdila v tom, že když něco uspořádáme společnými silami, může jít o pěknou a úspěšnou akci za každého počasí.

(Pokračování textu…)

Severočeské muzeum v Liberci požádalo KaL o spolupráci na programu v rámci Dne muzeí. Původně se jednalo o zápůjčku dalekohledu, ale nakonec se z toho vyklubalo zajímavé pozorování pro návštěvníky akce. Předpověď na sobotu slibovala slunečný den bez mráčku, tak technika pro pozorování Slunce byla jasnou volbou. Před devátou hodinou ranní jsme se před muzeem sešli ve složení Jirka Kapras, Honza Pícha, Pavel Vála, Martin Mašek a samozřejmě já. Později se objevil i Ladin a MaG. Na jižní terasu muzea jsme postupně vynosili asi 100 kg přístrojů. Největším byl pětipalcový refraktor vybavený novým herschelovým hranolem od Baaderu a filtrem Solar kontinuum, kterým se pozorovala sluneční fotosféra. Na další montáži byl posazen refraktor ED80 namířený na Venuši. Třetí paralaktika nesla 60 mm chromosférický Lunt. Reflektory tentokrát reprezentoval pouze malý FirstScope newton namířený na Ještěd.

Počasí bylo opravdu parádní, pouze v pozdním odpoledni se objevila trocha vysoké oblačnosti, ale ta nemohla pokazit úžasnou podívanou, kterou nám Slunce na tento den přichystalo. Pohled přes herschelův hranol při zvětšení až 200x ukazoval fantastické detaily ve skupinách skvrn, kterých bylo na slunečním kotouči více než dost. Ještě úchvatnější však byl pohled úzkopásmovým filtrem na chromosféru. Celý den jsme mohli sledovat vývoj obrovské protuberance (viz snímek z SDO vpravo dole) a jak jsme se všichni shodli, něco takového jsme zatím viděli pouze na fotografiích. No a ke krásné podívané na Slunce jsme návštěvníkům nabízeli ještě pohled na tenký srpek Venuše na denní obloze. Celý den strávený na slunné terase se neobešel bez následků – večer jsem na zarudlé části těla působením UV záření (zátylek a paže) musel aplikovat značné množství Panthenolu, ale byl to pěkný zážitek. Děkuji všem zúčastněným. Navíc jsme navázali přátelské vztahy se Severočeským muzeem, a pokud vyjde počasí, domluvili jsme se na účasti i na muzejní noci dne 2. 6., kdy by se měl pozorovat Měsíc a Saturn.

Sepsal Aleš Majer